Vortice mortale

Patřím k těm, kteří mají Ruggera Deodata zafixovaného pouze jako tvůrce gurmetského Ultimo mondo cannibale a trochu taky pozitivně debilní conanovské variace The Barbarians. Proto, když jsem ho ke svému překvapení zahlédl v titulcích coby režiséra, jsem byl docela zvědavý. A stejně jako jsem byl trochu rozpačitý z jeho UMC, jsem trochu rozpačitý i z Vortice mortale. Že jsou pointy giallo filmů nejednou mimózní (a to i počátkem 90. let) už jsem si zvykl. ale tohle pointu snad ani nemá (a pokud jo, tak je nad mé chápání). Naštěstí ale v podobných filmech zrovna o ni nejde a Deodato se o tom snaží přesvědčovat každou vteřinou filmu. Vortice mortale funguje mnohem více jako erotický (s důrazem na to slovo) thriller, než horrorem říznuté giallo, i když krve a několika zajímavých gore scén se dočkáme. Je to poměrně zvláštní film, teoreticky kromě erotiky nic moc zajimavého neposkytuje, ale přesto se u něj nenudíte a baví vás, i když se v dějové linii a pohnutkách a jednání postav prostě ztratíte. Má prostě zvláštní atmosféru. Celý film jsem přemýšlel nad tím, kde už jsem představitelku jedné ze tří sester viděl, protože je charakteristická a zajímavá, a ona to je polská "Marylin Monroe" Katarzyna Figura. Se nám ale od Kingsajzu pěkně vyprsila, jen co je pravda. (22.03.2016)

V práčke sa objaví rozsekané torzo, zo zločinu sú podozrivé tri osobnostne absolútne odlišné sestry, ktoré na seba navzájom hádžu vinu. Žandár, ktorý sa ujíma vyšetrovania, sa tak ocitá v klbku plnom lží a intríg. “Vortice mortale” je také ľahko erotické Giallo bez prezentácie násilia, pričom do horor žánru bolo zadelené z nevedno akých príčin. Treba sa teda nachystať na kriminálku, a to takú, ktorá síce diváka drží do samého záveru v šachu, kto je z čoho vinen, no v konečnom dôsledku ju docenia iba tí, čo nevedia oddeliť erotiku od krimi žánru, ktorý by mal byť vyslovenou prioritou snímku. Najviac ale dojímajú tie absolútne jednoduché, priam primitívne dialógy, ktoré písal snáď Čaputovej poradca. Veď predsa len, vo vlastnej krajine sa treba naučiť v prvom rade umierať, nie žiť, že? 🤦‍♂️ (09.02.2022)

Dvě slavné legendy italského hororu se spojily u tohoto ne tak úplně typického gialla, aby zavzpomínaly na zašlou slávu sedmdesátých let. Zatímco Deodato tu tvoří sleazy atmosféru přes modré filtry, spoustu nahoty, šukání a trochu gore, Simonetti tu vyhrává jak o život, a dělá mu výbornou kulisu. A i přesto, že diváka tahle "Pračka" dokáže zmátnout svými představami a flashbacky, hlavně její prostřední třetina je jaksi nezáživná. Jinak fajn kousek. (21.08.2012)

Jestli někdo na přelomu 80. a 90. let opravdu uměl točit gialla, tak to byl Ruggero "kanibal" Deodato. V jeho podání ale nejsou gialla koncipována, tak jak je běžný divák zvyklý. Na Bavova maskovaného vraha v rukavicích rovnou zapomeňte, spíše bych přirovnal jeho styl k pre-giallům, které byly točeny v průběhu 60. a na přelomu 70. let. To znamená thriller se zajímavým spiknutím a vražednými intrikami. V Deodatově provedení okořeněné navíc gore-scénami a sloní dávkou štiplavé erotiky, která velice výrazně podtrhuje budovanou atmosféru zaplivaného postkomunistického Rumunska. Pro milovníky giall a obskurních záležitostí jasná volba! P.S.:Hudební doprovod je opravdu skvostný! (09.04.2012)

Pôsobivé postgiallo, odohrávajúce sa podľa mien hlavných postáv a zmienok o komunizme kdesi v mravne skazenej východnej Európe, čo je vzhľadom k tomu, že filmy talianskych režisérov bývali situované prevažne do USA, prípadne do rodného Talianska pomerne rarita. The Washing Machine je umne nakrútený kúsok, okorenený šteklivými erotickými scénami a skvelým hudobným doprovodom Claudia Simonettiho. (16.12.2011)