Cesta

„Prestaň plakať. Musíme ísť.“ Neviem, či mi to proste len v to pochmúrne zimné ráno sadlo, alebo je to dobrý film. Asi oboje. Pritom má Cesta dve hodiny, deje sa v nej relatívne málo vecí (takže o to viac sa do popredia vynára robustná stopáž) a tie, čo sa dejú, sú až nepríjemné (nervytrhajúce strety s ľuďmi, nechutná, ale logická hororová pasáž so „zombies“). K tomu depresívna výprava „večnej jesene“, kde so strašidelným praskotom samé od seba padajú stromy a kde sa potulujú skupinky kanibalov, ale je to už iba ich posledný výkrik do tmy, o pár rokov sa raz v noci požerú navzájom a zostane len ticho a meluzína v komínoch rozpadnutých domov. A do toho múdry, ale možno až príliš bojazlivý (ale čo by ste na jeho mieste robili vy?) Viggo Mortensen. Chudý a vystresovaný Aragorn to drží (napriek kašľu) pevne v rukách. Myslím, že ak by sa to na pláži skončilo inak, nepáčilo by sa mi to. Takto mi to pripadalo fér. (05.05.2011)

Depresívna, post-apokalyptická road-movie pešo, po vlastných. Hillcoat sa teda neserie a po prekvapení spred štyroch rokov nesklamal ani pod tlakom napätých očakávaní. 'The Road' sa v mojom hľadáčiku objavila už dlho pred premiérou, pretože Vigga mám rád a najmä sa mi páčil Hillcoatov štýl v spomínanom 'The Proposition'. Jeho ultrašpinavé, umazané prostredie sa objavuje aj tu, ale ešte vo väčšej miere a s ešte väčším dôrazom na realistickosť drsného, pochmúrneho inferna temnej budúcnosti. Film začína poriadne zrezka a šupne nepripraveného diváka in medias res, priamo do epicentra celého príbehu. Začiatok preto pozitívne kvitujem, nerieši príčiny katastrofy, nehľadá sprisahania. Príbeh je prakticky len realistickou púťou otca a syna naprieč neľútostnými podmienkami vyhasnutého sveta. Napätie snímku rozhodne nechýba, dramatické a smutné okamihy takisto. Postavy vo filme sú bezmenné, takže nerieši ani charaktery iných postáv, než dvoch hlavných, Kodi Smit-McPhee ale castingových agentov svojim výkonom určite nezahanbil. Viggo herecky znova obstál a občas mu skvelo zasekunduje vedľajšia postava, ktorú hrá nejaké zvučné herecké meno. Piatu hviezdičku strhávam za príliš odfláknutý (len-aby-uspokojil-amerických-divákov) záver. 85%. (14.01.2010)

Většinu stopáže jsem byl přesvědčen o stoprocentním hodnocení, posledních pár minut však snad patří úplně jinému filmu. V zobrazení postapokalyptické budoucnosti Cesta strká veškerou současnou konkurenci do kapsy. V intenzitě zoufalství a deprese se může měřit snad jen se starším britským Threads. The Road je pádným argumentem pro ty, kteří tvrdí, že I Am Legend nebo Carriers nejsou nijak zvlášť povedenými snímky. 9/10 (13.01.2010)

Nakoniec áno. Poctivo špinavé, patrične bezútešné a v mnohých momentoch až prekvapivo silné. Verná adaptácia to nie je, pretože tam, kde McCarthy majstrovsky pracuje s náznakom, tu sa používajú flashbacky, hrdinove vnútorné vysvetľovačky a sem-tam prebleskne aj pátos (tie kecy o ohni v duši si fakt mohli odpustiť). Navyše to herecky kazí ten chlapec. Ale... nakoniec teda áno. Rezonovalo. Chcel by som to vidieť očami človeka, ktorý nečítal knihu. (24.01.2010)

Scénář: Joe Penhall .. Zvládnuté. Od jistot, kterými jsou Viggo Mortensen, hudebník Nick Cave a především adaptace proslavené předlohy po nedůvěřivě obsazený post režiséra, jenž svojí prací naštěstí přesvědčil. Podobně jako v knize je téměř vše, co se okolností spalující katastrofy týče, zahalené rouškou nejasností a tajemstvím a vlastně jediné, co je rozpracované svévolně, je dění okolo ztráty matky. Žádné zbytečné okázalosti anebo efektní akční momenty navíc se naštěstí nekonají. Jde o strohé ovšem působivé putování anonymních osob postapokalyptickou pustinou, jejich vzájemné pouto i rozdílné pohledy, kde mi jen ten neustále z temného nebe padající popílek a častější nalezení jídla chybělo. Cesta nekončí. Cíl je stále v nedohlednu. (12.01.2010)