Lovci lidí

Nemálo kokotinka. Ačkoliv má film velmi krátkou stopáž, tak jsem měl opravdu problém ho dokoukat. Hrozná nuda bez sebemenší špetky napětí. Plno hrozně špatných herců. Pravda, občas přijde nějaká vraždička, ale to je vše. Samozřejmě přijde očekávaný odpor hlavní hrdinky, ze které se stane pomstichtivý superzabiják. Za mě prostě jednoznačný odpad. Amatérské až hrůza. (09.06.2012)

Hrozná onanie, když celej film čekáte, jestli tý blondce to ňadro z tílka vykoukne anebo nevykoukne. Už už to vypadá... a zase nic :) To je asi tak všechno, co mi zůstane v hlavě ještě pár dní po dokoukání tohoto mrtě neoriginálního hororu se (slušně řečeno) ale jako velmi podivnými dialogy... No way Norway, takhle teda ne :) Maximálně ještě potěšily retro titulky a vůbec zasazení filmu do sedmdesátých let. A to je fakt sakra málo... (14.03.2013)

Pro mě celkem milé překvapení.Jednotvárná rychlá vyvražďovačka,opírající se ( jak už to bývá zvykem ) o plno svých předchůdců.Za tu hodinku a kousíček padne celkem solidní počet lidí,ve velké míře díky ostnatému drátu:).Na to,že jsem na tento film narazil dá se říci náhodou jsem se bavil hodně nadprůměrně. (12.07.2009)

Zavítá-li ve filmech měšťák do přírody, je z toho horor (Eden Lake, Deliverance), zavítá-li naopak venkovan do města, je z toho komedie (Krokodýl Dundee, Nástrahy velkoměsta). Ale proč tomu tak je, proč tomu není například obráceně? A když už musí být zachován výchozí model, proč není úvodní dvacetiminutovka věnována představení zálesáků, do jejichž rajónu vrazí nevycválaná partička z města? Evidentně proto, že v éře masového turismu a velkopanského vztahu k přírodě, kterou mnozí z nás považují za zásobárnu potravin, energie a zábavy, je poslední zvíře-venkovan, které zatím nepodlehlo, nepříjemnou anomálií. Soustředění filmových studií, dnes bychom řekli spíše clearingových bank, a obrovitých továren vyrábějících filmy do měst dosti jasně napovídá, kdo a z jakých pozic filmové příběhy vlastně vypráví. Scénáristé, producenti, režiséři ad., ti všichni se rekrutují z velkých měst. Zjednodušující a zpátečnický pohled kinematografie je pak daný i tím, jaké postavy v příběhu sleduje a favorizuje kamera. To si jako jeden z mála uvědomil Rob Zombie, který ve svém diptychu Dům tisíce mrtvol a Vyvrženci pekla schéma hixploitationu dodržel, ale oba své filmy odvyprávěl očima padouchů – pro něž je příznačné ono werfelovské „ne vrah, zavražděný je vinen“. (19.09.2009)

V Norsku se moc hororů netočí a je to škoda, protože když už se něco objeví (Fritt vilt, Villmark), tak to stojí za to. A Rovdyr to znovu potvrdil. Nyní bezprostředně po zhlédnutí mám dojem, že se jedná o nejlepší hixploitation, které jsem viděl minimálně od Storm Warningu. Absenci originality (kterou snad v tomto subžánru už ani moc lidí hledat nemůže) vyvažuje nadprůměrná brutalita a syrovost - umístění děje do 70. let jasně odkazuje k exploitačním hororům právě z tohoto období. Díky tomu, že je hlavní hrdinka velice sympatická a zoufalství všech postav uvěřitelné, mi Rovdyr přišel jako taková nervy drásající podívaná, která už tu nějaký ten měsíc nebyla. Vidláci jsou dostatečně vidláčtí, explicitní záběry dostatečně časté a stopáž přiměřeně dlouhá. Pro fanoušky buranských vyvražďovaček povinnost. (24.07.2008)