Parchanti

Naprosto průměrná záležitost, která si s pár známějšími jmény snaží hrát na víc než hloupou béčkovou akci. Nechápu, proč se třeba Chris Evans neustále upisuje podobným filmům (asi má chuť navzájem své postavy parodovat, viz. jeho postava z Push použita v Losers:)). Talentu i charizma má víc, než tady prodává, oproti tomu Zoe Saldana tu nechává všechnu svoji sexu krásu. Vedle nich působí Jeffrey Dean Morgan ještě dobře, ale proti komu stojí? Pár hodin po filmu to sami nebudete vědět. Záporák bez charizmatu, jehož jméno ani nebudu psát způsobuje, že film je spíše honění stínu, o kterém se vedou zlé povídačky, ale ve skutečnosti to je druhořadý model. Akce je dobrá,o tom žádná, komiksová stylizace zvládnutá. Druhé shlédnutí? A to proč?:-)) PS: v porovnání s A-teamem je to hodně lose:) (11.07.2010)

Neočekával jsem vlastně vůbec nic. Parchanti mi mezi rukama jen tak nenápadně proklouzli, příliš jsem o nich nevěděl a pak jen nepochopitelně zíral. Film je totiž klasickou akční komedií, která by se momentálně dala přirovnat k filmu A-Team. Na rozdíl od něj je ale nejenom zábavná, ale také konečně pěkně akční a plná neokoukaných herců. Nebo já se přiznám, že jsem ty herce v žádném jiném filmu zásadně ještě nezaregistroval. A tady všichni hláškovali jak nepříčetní a dělali si z filmu obrovskou prdel. Možná za to může styl humoru nebo také to, že herci, co se ve filmu objeví, jsou nejen sympatičtí, ale také po celý průběh dost fajn. Prostě jsem si potvrdil, že akční komedie nevymřely, že dokážou nabídnout nejenom pěknou, a ne nesmyslnou akci, ale také kopu naprosto dokonalých hlášek, které si v budoucnu určitě ještě několikrát zopakuju. To byl právě problém celého A-Teamu. Nedokázal hláškovat, ale snažil se diváka zabavit akcí, která byla tak nesmyslná, až se mi chtělo brečet, ale přesto se brala neuvěřitelně vážně. V Parchantech se vážně nebere, ale akce je tak akční, že jim to prostě věřit budete. Začátek je na tom všem nejlepší. Něco v tom smyslu. Ale vždyť tam spadnou bomby, máme sedm minut na záchranu celé vesnice. A akce může začít. Parchanti jsou parádní film, dlouho mě žádný takový nepřekvapil. Zdější hodnocení opět nechápu, ale ani mě to nepřekvapuje. Já až se na film podívám podruhé, možná mu napálím i pět hvězd, protože tolik hlášek a zábavy jsem v akčním filmu hodně dlouho neviděl. (23.05.2011)

Soundtrack John Ottman: 1. Dead Men (3:31) ,2. Not Soldiers Anymore (1:45) ,3. Fake Out / Cool Reception (2:17) ,4. Miami Heist (3:14) ,5. Interlude (1:31) ,6. Mumbai Max (3:37) ,7. Broken Trust (2:20) ,8. Port Break-In (2:07) ,9. Double Crossed (3:03) ,10. Psychic Bullets / Aisha's Beed (1:51) ,11. Bad Business (1:39) ,12. Good Catch (2:45) ,13. The Losers (3:14) ,14. The Shootout (4:07) ,15. Max Factor (1:48) ,16. Angle of the Dangle (2:11) (09.05.2011)

Akční filmy vygradované nulovým napětím obvykle s nadhledem přehlížím, ale v tomto případě se neodvažuji být zklamán. Jedná se totiž o pohodovou vypalovačku zcela zaplácanou střelbou, hláškami a sexem, což musí ocenit každý divák neočekávající od přímočarého akčního snímku odpovědi na zákeřné filozofické otázky. (24.11.2011)

Wannabe A-Team, jemuž chybí ingredience k nášupu pro opravdové chlapy. Především pak pot, týmová chemie a charismatičtější herci. Znuděný Elba a šašek Evans, který by ustál se ctí i reklamu na nízkotučné jogurty, všechno nezachrání. Ne, když mají co do činění s necharismatickým zbytkem týmu (Morgan filmem jenom propluje, Zoe by neuškodila anglická snídaně), záporákem, jehož trapnost není ani zdaleka tak záměrná, jak měla být, a především hlavním strůjcem celého průseru - Sylvainem Whitem. Režisérem, který nemá vkus (kýčovité barvičky komiksovou stylizaci nedělají) a co je horší, ani výraznější cit pro seřízení filmového tempomatu. Losers působí přesně jako práce klipaře-rutinéra. Obstojné obrázky jsou cool tři minuty, kdy v pozadí vyhrává řízný soundtrack, a jakmile písnička skončí a obrázky mají začít vyprávět a dávat smysl, začne se film děrovat jak vyzrálý ementál a místo gradování přichází jen nesmyslné zahlcení. Zvraty, akcí... ohranými hláškami. Být mi dvanáct... ne, beztak bych nadával. (16.07.2010)