Hrdina má strach

"Co to tu kecám?" (...) Jako vždy výtečný Hrušínský ve svém přirozeném hereckém projevu (a v imo prime time své herecké kariéry), kdy je ale moc zajímavý prvek čtvrté stěny a krátkých vsuvek, monologů, k divákovi, stejně jako neskutečný ansábl herců ve vedlejších rolích (ani nebudu vypisovat), v satirické komedii o personalistickém politikaření během komunismu, kdy se hlavní hrdina Vavřinec jaksi chce "zastat pravdy" (tomuhle bolestně rozumím) a dostane se do spirály situací. Navíc je to dost krátká záležitost, ale i po letech neskutečně chytlavá, vždycky je fajn objevit zpětně něco takového, občas si Hrušínského dám v něčem takovém, pro mě je to pořád nejlepší český/československý herec a tak mě nikdy nepřestane bavit "ho objevovat" a tady je přesně v té poloze, v které ho zbožňuju. (16.06.2023)

Jestli z vás ještě nekomu není jasné, proč máme u nás přebujelou byrokracii, toto je dokonalá odpověď a vysvětlení. Film je velmi tvrdou kritikou nejenom byrokratů, ale i socialismu. Pojmenovává to přesně a trefně, strach byl to, co vytvořilo socialismus, ale taky to , co mu nakonec i zlomilo vaz. Strach celou zemi paralyzoval natolik, že se rozložila. Bohužel to ale trvalo padesát let. Běh na dlouhou trať. A teď bude běh na dlouhou trať to zase dát dohromady. Hrušínský ve filmu září, Prachař hraje opět svého tradičního funkcionáře (skvěle), celé to tak budovatelsky šlape, že než se vyřídí stavební povolení, zamýšlená opravovaná budova se zřítí. Systém však chybu udělat nemohl, kdo tedy? 80% (15.04.2012)

"Samej dělnickej původ.  Jenomže nás všechny sežral tady ten honosnej  barák, pár mramorovejch zdí zmohlo šest set dělnických kádrů. A teď jde o abych se tvářili, že o tom nevíme. No  tak se tváříme." V kulisách Černínského paláce můžeme být svědky moc vydařené satiry na socialismus, která je ale v lecčems vlastně satirou nadčasovou. Vždyť ono to s tou byrokracií, papírováním a sháněním podpisů do dnešních dnů zas tak moc nezměnilo...:D  Jinak Rudolf Hrušínský je zde přímo roztomilý, zejména když veškeré to dění kolem sebe každou chvíli ironicky komentuje přímo do kamery divákovi . (18.04.2022)

Jedná se (pravděpodobně) o " trezorový film". Ačkoliv je z roku 1965, viděla jsem jej teprve včera. František FILIP natočil film o věcech a událostech jaké jsme my, starší generace, prožili. Ano, taková hrůza a děs to na některých pracovištích byla. (Dnes je to prý obdobné). Nu žádná novinka, dějiny se opakují a svini se v každém režimu najde dostatek. Samozřejmě pan Hrušínský : uchvacující výkon PANA HERCE. Pan Sovák a pan Pešek mají menší role, ale i oni se podílejí svým výkonem na filmu, jakých se v české filmografii najde jen málo. Vladimír Šmeral jako záporná postava nezůstal (jako obvykle) svému jménu nic dlužen. (03.07.2008)

Filipova skvělá temná satira se nechá dlouho prosit o pointu, jakkoliv v průběhu vypravování sama nabízí řadu smysluplných a různě posilujících i demoralizujících vyvrcholení. Ústřední hrdina, hrdina svého druhu, trasuje svými – dílem sebeironickými, dílem „marloweovsky“ ironizujícími – výroky své existenční teritorium, které jako špinavé zrcadlo nastavuje rozpačitému dnešku plnému bohorovným hemžením ustrašených, pokouší štěstí, zkouší se obrátit se v příliš těsném sevření spokojeností a vyvažuje všechny své ztráty, jimiž společensky rostl, eventualitou iracionálního zvratu, nejčastěji vpádu do náručí vypelichané sekretářky nebo neopeřeného třeštidla. Halucinace, která nakonec film uzavře, musí vzhledem k nabízejícím se cestám zákonitě zklamat. Měl by po ní následovat dvouminutový sivý záběr na oponu s nápisem „přestávka“ a po tom dýchavičném stoupání v první polovině skličující sestup do úzkosti – třeba skutečně na stavbě… Přesto mě Rudolf Hrušínský jako vždy uchvátil – a i jeho přičiněním jsem při sledování tohoto filmu nesvědčil čemusi minulému, ale naopak sledoval to nejpřítomnější. (07.05.2018)