Muž odnikud

Muž. Trauma. Zádumčivost. Děvčátko ze sousedství. Zločin. Mafie. Pomsta. Hodně pomsty. Ještě víc pomsty. Spousta mrtvejch. Komu se líbilo 72 hodin, tomu se bude líbit i tohle. Příběh je jednoduchej, děj samozřejmě nadsazenej, ale akce parádní. Střelba i souboje muž proti muži a nůž proti noži, to není násilí, ale krvavý balet. Love it! (21.01.2019)

Tak tady se určitě vybízí porovnání s 96 hodin. Výhodou tohoto filmu je příběh, který je výrazně složitější než v případě amerického protějšku, ale přesto zůstává srozumitelný a přehledný. Ve všech ostatních aspektech ale jihokorejský muž odnikud mírně zaostává. Akce je zde vždy narušena poněkud nudnější pasáží, takže je snadné se z napětí vymanit a začít se trochu nudit. To u 96 hodin nehrozí. Dost možná je to i hudbou, která je pomalá a nevýrazná. Stejně tak v rovině emoční je 96 hodin na trochu jiné úrovni. Tady je to na můj vkus až moc hrané. Ale tím kritika končí. Muž odnikud je poctivý kriminální thriller s množstvím zajímavých scén i bitek (ta závěrečná s nožem nemá chybu). Rozhodně doporučuju, ale 96 hodin líp odsejpalo. (28.12.2012)

Pro mě enormní zklamání. Žánrově příbuzným flákům typu A Bittersweet Life nebo I Saw the Devil, jež se tu chlubí stejným procentuálním hodnocením, je tohle jen jednohubkou, co se uvedeným majstrštykům nemůže rovnat. Z letargie mě vytrhla snad jen ta monumentální férovka na nože. Jinak to citové vydírání skrz malou holčičku je zbytečné a v závěru až dotěrné. (08.07.2013)

Když musí malé děvče krást, kradené věci prodávat do zastavárny, a ještě k tomu musí sledovat, jak její matka ztrácí kontrolu nad svou drogovou závislostí, nejsou to zrovna optimistické vyhlídky. Aby toho nebylo málo, matka v nočním klubu čmajzne balíček s bílým práškem. Málomluvný majitel zastavárny se nechtěně připlete do rodinných trablů a unesenou rodinku se pokusí najít, než se matka s dcerou stanou součástí nelegálního odebírání lidských orgánů a obchodování s nimi. Jen se u toho krapet ušpiní. Zkrátí účes, zavzpomíná na vlastní bolestivou minulost a předvede nám ostrou ruční práci. A tvůrci přihodí podivné asijské emoce a otravný patos. Jihokorejci každopádně těší zejména druhou (svižnou) polovinou, kdy vyčnívá solidní čistka s nožem, která je realisticky a choreograficky velmi slušně pojatá. (24.06.2020)

Takový mix Leona a Oldboye, který mě občas mátl svým vcelku velkým množstvím postav (chtě nechtě, asijské tváře se mi prostě hůře rozeznávají). Řemeslně je však film zvládnutý na výbornou, obzvlášť několik scén opravdu vyčnívá, a i když mě třeba takový Deiji zaujal víc, bavil jsem se slušně. (21.03.2012)