Dítě číslo 44

Čirá schizofrenie na place a plátně, která pokud by neměla ďábelské bolševiky, atakovala by Angelínky Neposraného o nejambicióznější hollywoodské hovno vysrané na diváky za poslední kalendářní rok. Tomáš je klasicky čestný a Noomi klasicky hnusná, komouši jsou zlí, Gary už je Starýmuž i na herecké štěky, všude je parodie na politickou paranoiu a celý to nedává sebemenší smysl. Logika a dějová linie jsou znásilňovány do análu v mnohem větším měřítku než ty zavražděné děti, kdy největší padouch není pedofilní nekrofil a masový vrah, ale jakýsi bolševický kretén, který sebere Tomášovi místo, chce mu šukat manželku, umí se teleportovat na všechna důležitá místa a bez následků střílí kolegy z práce přímo ve své kanceláři za bílého (pracovního) dne. Autor předlohy, který se „inspiroval“ totálními režimy měl buďto nulový vliv na scénář, nebo měl v hlavě nasráno. Nejvíc má ale v hlavně nasráno scénárista a režisér tohoto braku, kde nedává smysl absolutně nic od doby, co Otužilý vytáhne nedobrovolně paty z Moskvy, aby vyřešil nejzapeklitější případ celé své kariéry, logiku vztahu s vlastní manželkou. To se mu bohužel nepodaří, ale skončí to všechno dobře, Tomáš se vrátí do práce, kde sice bude nadále notovat zkurvenému režimu, zatýkat imperialistické živly a držet hubu, ale to už se od každého kladného hrdiny v dnešní době přece očekává. 40% (27.07.2015)

"Koho chytnou, toho zatknou. A koho zatknou, ten už je vinen." Paranoidní padesátá léta byla svinská a je jedno, zda-li to bylo v CCCP, ČSSR nebo v USA. Proč by však Američané ukazovali svůj zrůdný mccarthismus, když mohou ukázat stejně zrůdný stalinismus? To je snad jasné - nebudou si dávat vlastní gól. Tak se nám Andrej Čikatilo proměnil ve Vlada Maleviče, zase zavraždil nějaké děti u Rostova a tentokrát to ani nikdo nechtěl vyšetřovat. Ještěže máme geroje Lva, který se umí ubránit i v bezvědomí, běhá pěšky po evropské části Ruska a ještě ke všemu miluje svou ženu, která se ho bojí. Nějak z toho mám pocit, že to byla hrozná blbost, ale Hardyho zarputilost mne většinou baví sledovat. (04.02.2016)

Tak Tom Hardy, v poslednom čase obsadený skoro všade, si zahral aj v našich končinách. Film je ale dosť uťahaný, detektívny spád pomalý. To asi ale nebolo ani cieľom. Tvorcovia pravdepodobne chceli len ukázať, aký bol život obyčajných ľudí v stalinistickom Sovietskom zväze, nepodarilo sa to ale strhujúco, ako môžeme vidieť často v snímkoch z tohto obdobia. (26.01.2016)

V raji nie sú vraždy. To potom začnite ako vyšetrovateľ hľadať masového vraha. Navyše musíte vyšetrovať aj vlastnú ženu zo špionáže a viete, že skôr či neskôr pôjdu aj po vás. No a ani s tou manželkou to nie je to pravé orechové. Sériový vrah v stalinistickom ZSSR znie ako príťažlivá téma, lenže práve tieto spomínané vedľajšie dejové línie krimi líniu doslova zdržujú, tá sa nemôže rozbehnúť a nakoniec máte dojem, že je tu vlastne iba ako pozadie k nevyriadeným účtom hrdinov a antihrdinov. Čakal som podľa ohlasov katastrofu, tie vyše dve hodiny som ale prežil bez problémov, občas som sa bavil, občas som tlačil niektoré scény k prestrihu na hlavnú dejovú linku. (11.01.2021)

Jak se dalo očekávat, tak se jedná o dost nejednoznačný film. Na jednu stranu je tu perfektně vykreslená dobová atmosféra paranoidního Stalinistického Ruska, na druhou stranu, kdo se těší hlavně na kvalitní detektivku, tak bude asi zklamán, protože samotnému vyšetřování vražd ne, že by se film úplně nevěnoval, ale místy to ustupuje do pozadí a film pak tak trochu vypadá jako by nevěděl čím chce vlastně být. Hardy mě bohužel ani tentokrát nedokázal přesvědčit o tom, že by to byl nějak extrémně dobrej herec. Co naplat, pro mě furt takovej neslanej nemastnej. Těch pár akčních scén (válka v úvodu plus asi dvě pěstní výměny názorů) moc hodnotit raději nebudu, protože ta rozostřená a rozklepaná kamera tomu zrovna nepřidala, ale zase ok, abych jenom nekritizoval, tak když si odmyslím, že jako detektivka to moc nefunguje, tak jako zajímavý pohled do historie to není špatné a na rozdíl od většiny hodnotících mi nevadí ani ta delší stopáž. Nemůžu říct, že bych se nudil. Nicméně ani se nemůžu zbavit pocitu, že je to celkově trochu nedotažené. Za mě 55% (02.06.2015)