Glissements progressifs du plaisir
Successive Slidings of Pleasure
Obsahy(1)
Hlavní hrdinka filmu miluje. A láska stírá hranici mezi uměním a životem. Postupně s radostí vylévá víno na nahé tělo přítelkyně, rozbíjí a do jejího pupku nalévá syrová vejce a kochá se pohledem na kombinace žluté a červené barvy. Tak prostě a jednoduše vnímá svět. Ale umění vytvořené na těle nemá věčného trvání. Dvě černé rukavice na sterilním bílém pozadí, zjevuje se vrah. Barva se mísí s krví, štětec kroužící kolem bradavky je nahrazen nůžkami. Roztřesena náhlou smrtí modelky, obrací se začínající umělkyně k antropometrii a přenáší otisky částí lidského těla na papír, textil a zdi. Umělkyně je vyslýchána kvůli podezření z vraždy. Během výslechů se setkává se zpovědníkem, jeptiškami i přísnou advokátkou, která je zavražděné podobná jako vejce vejci. (Snorlax)
(více)Videa (1)
Recenze (12)
Inspektor provádí výslech umělkyně v případu vraždy v uměleckém filmu, který byl v roce 1973 asi provokativní počin určený pro intelektuály a estéty - surrealistický obraz, kde se stírá realita s fantazií, kde hlavní hrdinky běhají nahé, ( například se namočí do červené barvy a pak se obtiskává o bílou stěnu ) a policajt se tváří vážně jak ve starých detektivkách. Pro běžného diváka těžké psycho, pro mne nudná kuriozita. ()
Absurdní, nesmyslné dialogy, hloupý chování všech postav, příšerný výběr herců. Jediný za co dávám hvězdu, je za ty celkem pěkný holky, které na tu dobu, vypadaly dost sexy a za nahotu. Ale jinak o pornografický snímek se vůbec nejedná, když už tak erotický a o Horor už v žádném případě. Film pro lidi s IQ do 20, nebo ročníky 60-70, kteří dokáží ocenit tyhle staré pokusy o art. Za mě naprostá ztráta času. (66. hodnocení, HD) ()
Jako nejde o jeden záběr, jednu scénu, nejde ani o jeden motiv, jednu linku: je to serialita daného množství filmových objektů, stejně tak přetížených smyslem jako vykotlaných na mez stávání se pouhou bezduchou hračkou pro sekvenční kombinatoriku, která dává pravý smysl pohybu filmu a kinematografické montáži, ač trochu hypertrofované ve směru potlačení těchto objektů ve prospěch struktury, skrz kterou jsou generovány. Což nevylučuje, ale naopak vyžaduje, aby tyto objekty zazářily ve své nesmyslné materiální kráse poté, co byli zdánlivě degradovány na roli pouhého materiálu pro formální hru kolizí, disekcí, seskupování a přeskládávání, danou pohybem odvíjení se tvůrčí scénáristické predestinace, rodící v divákovi neohraničitelné množství dalších kombinací, z nichž má konvenční komerční divák tradičně závrať. Neboť by bylo jejich pravou degradací spoutat je řetězením konvenční linearity, kde objekty vyprávění jen poslušně ztělesňují sluhy zápletky, která je znásilňuje jak o jejich vlastní autonomii - tak o potenciál být v jeden a ten samý okamžik jedinečný i převtělený do všech ostatních - protože přeci, dle vládnoucí umělecké ideologie, přeci svým vzhledem i významem musí být jen ilustrací této zápletky. ()
Jak vybrat (cizí) film podle (vlastního) aktuálního stavu (nejen duševního). Dá se to vůbec? Pokud vím, žádná věda se tím dosud nezabývala. A to, že jsem trochu klimbal, není v důsledku toho, že jsem filmu nerozuměl, ale spíš toho, že velmi dobře. Robbe-Grilleta mám rád (stejně jako jeho odpůrce) a tak, když už neklimbám, vidím to lépe, než když jsem se na film díval. ()
Tohle je přesně ten film u kterého po jeho zhlédnutí proklínám svůj seznam chci vidět. Nepamatuju si kdy a proč jsem tam tenhle snímek přidal, ale jeho sledování mě opravdu nebavilo. Možná, že prostě jen nedokážu docenit kvality filmu, ale pro mě to byla nezajímavá nuda které dám jen 1 hvězdu a i tu dávám jen proto že se mi nechce dát odpad. 2/10 IMDb ()
Reklama