Krátký film o zabíjení

Moj prvy Kieslowski, a hned ma to nudilo xmrti. Zabery na osarpanu varsavu boli nudne, fadne, a dejova linia o premyslenej chladnej vrazde a rovnako premyslenej chladnej poprave vo mne nezanechala ziadnu vyraznejsiu stopu. Aspon ze to ma len 84 minut. Som rad, ze Polska Kinematografia je pravom podcenovana a pravom je na okraji europskeho a svetoveho diania. A dufam, ze tam dlho aj ostane a ze sa nic nezmeni. 20 % (12.11.2013)

Citlivý a čerstvo vyštudovaný advokát. Mladý muž s fatálnymi následkami. Nesympatický a cynický taxikár. To sú tri postavy, vystupujúce, v tomto extrémne mrazivom a znepokojivom snímku, majstra odborno - filmovej reči - Krzysztofa Kieślowského, za doprovodu sugestívnej kamery - Sławomira Idziaka. Sledujem paralelne troch ľudí, ktorých cesty sa spoja, viac - menej, čo dočinenia budú mať najprv DVE : Vrah, t. j - mladík, ktorý úplne chladnokrvne zavraždí taxikára. Jacek Lazar ( Miroslaw Baka ), mapuje terén, pozoruje okolie, a chystá sa na čin, ktorý oľutovať, už nie je možné. Práve sa nachádza v BUFETE, kde si obmotáva okolo ruky lano, ktorým chce uškrtiť taxikára Waldemara Rekowského ( Jan Tesarz ), ktorý sa správa, ako obyčajný PES. Zrovna, v tej chvíli, keď sa Jacek pripravuje na tento ohavný čin, tak akurát sa v tomto bufáči, taktiež nachádza advokát Piotr Balicki ( Krzysztof Globisz ) so svojou priateľkou, ktorý si bude neskôr poriadne vyčítať, že absolútne nijako nezasiahol. Neskôr čaká na Jaceka rovnako chladnokrvná POPRAVA, ako jeho vražedný skutok, ktorý spáchal. Vrah a advokát, sa stretnú znovu, ale už na opačných stranách barikády, keď bude obhajovať Jaceka, čo sa mu, bohužiaľ nepodarí zvrátiť na doživotný trest, či milosť. Počas 90. minút, som bol tak nepokojný, že to nie je normálne, vidieť Jaceka pri čine, nie je nič jednoduché, a taktiež vidieť ho znovu pred popravou, nie je nič potešujúce. Brilantný film, z uhlu, ako je spravený, zložitý a ťažký, čo sa v ňom nachádza... (15.01.2017)

Komentáře hodnotící tento film mluví o vášnivém odporu autorů filmu proti trestu smrti. V této souvislosti se mi vybavují jiné filmy, příběhy justičních i vysloveně teroristických vražd (SACCO A VANZETTI, ZAVRAŽDĚNÍ TROCKÉHO, KATYŇ) i velkosérie vražd v nejrůznějších gangsterských i jiných akčních filmech, které vnímáme jako setrvačnou průvodní kulisu děje podobně jako neméně krvavé rvačky, které končí "pouze" většími či menšími zraněními. Jedno je jisté: ztotožňovat akt spravedlnosti - byť v komunistickém režimu - se sprostou úkladnou vraždou, taxikáře s traktoristou, připodobňovat srovnatelné k nesrovnatelnému je nepřípustné. Tím spíš, že člověk, navlečený nezávisle na své vůli do vojenské uniformy, vlastně přísahá věrnost zemi i za cenu ztráty vlastního života, jejímž jediným možným vykoupením jsou nezbytně nutné smrti a trvalá zmrzačení jiných lidských jedinců navlečených do odlišných stejnokrojů. Hranice každého pacifismu a humanismu začínají a končí tam, kde nastupuje neúcta k lidskému životu. Syrovost a hrůznost takových aktů je ve filmu popsána s krutou názorností a s využitím všech tehdy dostupných možností filmové techniky. Ponurost obrazu, zoufalost výkřiků - režisér evidentně splývá s postavou obhájce - dokazují celou tíhu spojenou s tak strašlivou prací. Kdybychom hledali paralelu, našli bychom ji v lékařských operačních sálech, v lidských tělech, která jsou materiálními bojišti ducha se smrtí. A v eutanazii, která je v mezních případech současně, není-li prokazatelně zneužita, i vraždou, i milosrdným vykoupením z milující ruky. Přechody a hranice tu jsou velmi povlovné, avšak nezbytné. Jinak hrozí jiné nebezpečí: nebezpečí bezzudného řádění samozvaných katů, neschopných zvládnout své vnitřní stresy a pnutí jinak než postihováním a následným nedobrovolným vnucovaným obětováním životů cizích lidí, jejichž alternativní právo na vlastní plnohodnotný život je v každém případě stejné. I tak lze vykládat "dekalogový" Kieslowského pohled do posledních věcí lidského života. (23.12.2008)

Brutální, syrové a deprimující. To všechno skýtá tenhle malý filmeček, jenž není studií vrahovy duše, ale spíš skoro dokumentárním zobrazením jednoho zločinu a trestu. Nepřibarvuje, nedokresluje a nestylizuje, pouze nám ukazuje jak to ve světě chodí. Film bez příkras a samoúčelných efektů. Jeho \"tah na divákovu branku\" je sice hodně přímočarý, ale o to silnější. Všechno co nám Kieslowski ukazuje je vlastně jednou velkou moralitkou, aniž bychom vůbec rozeznali na čí straně režisér je. Sledujeme několik lidských linií, které pak mistr umně propojí tak dokonale, že film stále působí jako přirozený celek. Je to v podstatě nádherná filozofická úvaha nad tématem zločin a trest. Doslova to otřáslo s mojí útlocitnou dušičkou. (24.01.2007)

Přepsáno v březnu 2019. Krátký film o zabíjení je rozšířenou verzí televizního dílu Kieślowskiho filmové parafráze Božího Desatera. Někdo má raději kratší Dekalog V, jiný tento film. Průběh děje oproti seriálovému dílu není pozměněn, jen ubyla míra humanistického zapálení, bijící se bez přestání okázale v prsa a odmítající trest smrti. I konec filmu je v tomto směru uměřenější. Každá ze tří určujících postav dostává větší prostor ke svému zlidštění a prohloubení charakteru. Souvislosti jsou zřetelnější, motivace průkaznější, průlom ucelenější a syrovost údernější. Z dalších postav je potřeba zmínit oddanou Piotrovu snoubenkou (sympatická Marzena Manteska) a sebevědomého malíře portrétů v městském centru (Zdzisław Rychter). Film je působivý ve vizuální i pocitové rovině a v poetickém odhodlání existenciální bezútěšnosti. Nelibé niterné stavy ze skutečnosti, hořká zklamání z vlastní neschopnosti dosáhnout svých náročných cílů a představ spokojeného života v blahobytu, existenciální rozervanost potřeb a reality, nepřátelský svět všude kolem nás a chodí po dvou nohách. Výbuch vzteku bezmoci vlastního pochopení, hněv neurčitého pocitu. Zločin a trest ve více úrovních. Jedinečný filmový prožitek! (13.08.2009)