Zběsilost

Na Hitchcockovi mám nejradši to, jak dokáže skvěle zobrazit prostředí, kde se film odehrává. Ty uličky okolo hospody Globus a Ruskova obchodu působily strašně reálně a živě. No a k tomu takové ty lahůdky jako hodně morbidní, úchylný, ale taky zábavný vrah, chudák hladovějící inspektor, který nenávidí francouzskou kuchyni a jeho žena, která naopak nepoživatelné francouzské blufy neustále vaří. (24.02.2013)

Frenzy je príbeh o psychopatickom vrahovi žien. Po viacerých menej úspešných rokoch chcel Hitchcock očividne nadviazať na úspech Psycha a vsadiť na svoj osvedčený trademark. Hoci je premisa príbehu v podstate totožná (psycho - ženské obete - problémy s mŕtvolou - dokonca sa dostane i na nejakú tú matku), výsledné dielo hrá celkom inými farbami (áno, film je farebný). Frenzy je krimithriller, ktorý zo stredného prúdu vydeľuje len Hitchcockova tradične elegantná réžia a obrovská porcia kvalitného čierneho i bieleho humoru. Pri prvom zhliadnutí som sa kráľovsky bavil, pri druhom som už mal pocit, že sa dívam na jednu z epizód veľmi slušného britského seriálu "Neuveriteľné príbehy" (1979), natiahnutú na 111 minút. Pred časom som na jednej televíznej stanici videl krátku upútavku na Frenzy, ktorá bola pekne desivá. Film nie je, takže jediný dôvod, prečo ho britská cenzúra ako vôbec prvý film v histórii takmer zakázala, myslím spočíval výlučne vo vete: "Religious and sexual mania are closely linked". Hitchcock sa zvykne považovať za tradičného "nepriateľa" žien. Nech sa páči. Ja sa každopádne divím, že Frenzy sa vďaka postave vrchnej pani inšpektorovej (v podaní na zabitie neuveriteľnej Vivien Merchantovej) nestal paradoxne kultovým filmom feministiek. Suma sumárum: jedinečný zážitok, kravatové Vertigo, starý "dobrý" Londýn. Pokiaľ máte radi divnú kombináciu krimithriller plus commedy noir, prirátajte si zvyšnú hviezdičku. (20.01.2005)

Celou první půlku filmu jsem si říkal, že Hitchcock už měl v sedmdesátých po kariéře a v konkurenci nového Hollywoodu působí jako plivátko mezi porcelánem. Kamerové triky působily tu směšně, tu samoúčelně a otevřená nahota jako by měla tenhle handicap vynahradit. Pak to ale Alfred rozjel na plný koule a já jsem nestíhal valit oči. Hitchcock měl zásadu, že pokud umisťuju děj do nějaké specifické lokace, měl bych ji představit tím, co je pro ni typické. Často volil až příliš zjevné symboly, z nichž nejkřiklavější byl asi případ závěrečné scény Na sever severozápadní linkou na Mount Rashmore. Ve Zběsilosti ale ukázal, že i jako domestikovaný Američan svým Britům rozumí a neváhá si z nich bez okolků střílet. Důkazem budiž vtipné scény s komisařovou manželkou, která miluje francouzskou kuchyni. Stále živý smysl pro černý humor prokázal ve scéně, kdy Barry Forster láme prsty Anně Massey, přičemž mu její noha brousí po obličeji. Je to zcela nový pohled na klasického Hitchcocka, ale zároveň velmi osvěžující, mistrovská podívaná. (07.10.2011)

Omyl. K mé velké lítosti. Dokonce jsem zapochyboval, zda tento film opravdu opravdu natočil Alfred Hitchcock... Postrádal jsem zde vše, čím mne jeho filmy přitahují a mnohdy fascinují. Vedle dokonale konstruovaného scénáře, po okraj naplněného napětím, promyšleně zesilovaným, psychologické věrohodnosti (v charakteristice postav), dokonale přitažlivé atmosféry, podpořené zpravidla výstižně vylíčenými prostředími, mi zde chyběl i adekvátně zapojený humor, manifestující jednak fikční povahu prezentovaného a jednak svědčící o nadhledu tvůrce nad filmovou krví. Zběsilosti ubližuje její necelistvost; žádná z postav není osou filmu a příběh se tak banálně rozpadá do polí, která jsou sice dějově atraktivní, ale svou prezentací také nic nenechávají ukryto a neposkytují prostor pro tázání se (které je v tomto žánru ekvivalentem napětí). Tzv. černý humor zde ční ze stavby vyprávění, je degradován na okrajovou anekdotu a rozhodně nepřispívá vtipu celku. Byl jsem opravdu zklamán; jistě, není to špatný thriller, především posledních zhruba dvacet minut divákem jistě otřese, ale podpis, který se pod celkem skví, vzbuzuje očekávání něčeho jiného: integrálního příběhu, vtahujícího diváka do svého děje, poskytujícího mu možnost identifikace s psychologicky prokreslenou postavou, nebo jej alespoň činícího terčem strachu, jímž je prosycen. (24.07.2011)

Film sa točí okolo "kravatového vraha" - necháva za sebou mŕtve ženy, ktoré uškrtí vlastnou kravatou. Z vrážd je nešťastnou zhodou okolností obvinený Richard, ktorému na podozrení priťažuje aj jeho násilnícká povaha a sklony k alkoholu. Nezostáva mu nič iné, iba sa na úteku pred políciou pokúsiť sám tajomného vraha vystopovať a očistiť tak svoje meno... Z tohto pohľadu mi snímok trochu pripomína giallo, len s tým rozdielom, že tu vraha poznáme prakticky už od začiatku a v gialle sa meno vraha divák dozvedá zásadne až na konci. Snímok vyniká i veľkou dávkou humoru, hlavne scény pri večeri boli zábavné. Tiež Hitchcock v snímku prvý krát nasadil aj ťažký kaliber - nahotu, avšak určite nie pre potešenie, tá sa tu vyskytuje iba v spojitosti s vraždou resp. brutálnym znásilnením, takže práve v nie príliš oku lahodiacich scénach. Rád by som ocenil aj hudbu, tá bola jednoducho úžasná. V zásade som spokojný, dôstojný majstrov comeback. 80/100 (06.08.2015)