Pomsta

Film, na nějž skoro nelze jít do kina, aniž by člověku už předem nebylo vyzrazeno vše podstatné (už samotný titul je značně spoileroidní, o traileru a anotaci ani nemluvě). Nejenom kvůli tomu mi to bohužel přišlo hodně předvídatelné - po pár minutách mi bylo v podstatě jasné, jak to celé dopadne (byť jsem nečekal, v jak moc krvavá jatka se to skutečně zvrhne). Předvídatelný děj mi přesto nebránil v tom, abych si film maximálně užil - naprosto mě dostal jeho výborný soundtrack a nádherná barevnost (některé záběry jsou úchvatné, jako např. noční jezdec na motorce zabíraný zepředu; samotný plakát mi naopak vizuálně přijde dost slabý, a nápadně mi připomíná plakát jiného francouzského snímku ze stejného roku - Ava). Souhlasím tedy s názorem, že zde byla forma upřednostněna před obsahem, ale možná mám právě takové filmy rád. Skvělí jsou i herci a lokace, a celkově mi to prostě přišlo jako příjemné filmové překvapení z francouzských končin. Věrohodnost zde sice dostává hodně na frak, ale kupodivu mi to zde moc nevadilo - už pro všechny ty záběry na skvostnou prdelku herečky v hlavní roli. UPDATE 17. 6. 2018 - Film se mi líbil na i podruhé, byť už to přece jen nebylo ono, když člověk u všeho ví předem, jak to dopadne. Co mě ale doslova zarazilo, byla ta kolosální nevěrohodnost, kterou je celý film prostoupen - napoprvé jsem ji sice také zaregistroval, ale teprve napodruhé mi došlo, jak moc zde scénář ignoruje jakoukoli uvěřitelnost - lidé zde přežívají zranění, která jsou jen těžko slučitelná se životem, a hlavní hrdinka zde celkově vystupuje jako někdo, vedle koho se Chuck Norris krčí jako slabý amatér, což je sice zábavné, ale opět jen těžko uvěřitelné. Spolu se značnou krvavostí snímku to považuji za hlavní důvod nízkého hodnocení, které si zde film vysloužil, což je podle mě škoda. (20.04.2018)

4 hvězdy tak trochu z hladu, leč nadšeně. Jádro Rape&Revenge se za ta léta nezměnilo, jen násilníci už nejsou degenerovaní vidláci, ale degenerovaní, zajištěný bohatý měšťáci s rodinama. Hlavní parchant pak je katalogovej hezoun s vypracovaným tělem a takovou prdelí na bradě, že by se Ben Affleck rozplakal v koutě jak malá holčička. Není již třeba, aby se na tý nádheře vystřídalo celý stádo zvěře ((c) Řezník), ale jenom jeden hňup, kdy ten další je vinen tím, že se rozhodne znásilnění ignorovat a ten třetí tím, že se snaží situaci zahladit. Děvče však na mimosoudní vyrovnání zvysoka a vybere si cestu podstatně bolestivější, ale s o to větší katarzí. Úvodní zpruzelost z očividně nízkého bodycountu vyrovnává sadistická radost z každého zabití. Postavy mají v sobě desítky litrů krve, kterou chlístají na počkání. Zatímco v obvyklých filmech je průstřel ramena prakticky uzívanou záležitostí, kde se sotva natrhne košile, tady taková střelná rána vybleje dobrých osm litrů hemoglobinu a tím není rozhodně osud nešťastníka uzavřen. Vyndavání střepu z nohy musí být parádní kolektivní kino zážitek, obíhačka s brokovnicí po zakrvácené vile je skutečně to co od thrilleru očekávám a maskéři se na všemožných poraněních taky vyřádili. Nicméně uznávám, že těch 108 minut fakt nebylo třeba a film se často vykroutí z určitých situací hodně srandovním způsobem. Nicméně mstitelka s vypáleným fénixem na břiše z plechovky od mexickýho piva. To si dám kurva líbit. PS: potěší takové drobné pomrknutí směrem ke Kenu Russellovi. (31.07.2018)

Zábavný francúzsky exploitation úlet z kalifornskej púšte. Formálne atraktívny, splatterovsky brutálny a hlavne s labužníckym soundtrackom ako z talianskych hororových video-nasties. Forma je v ňom ale uprednostnená až príliš. Scenár mohol pracovať nápaditejšie s prostredím a nemusel strácať čas s pre príbeh zbytočnými a hlavne nezmyselnými scénami (podpálenie stromu, neurotické stavy jednoho z násilníkov atď.). [Sitges FF] (11.10.2017)

Matilda Anna Ingrid Lutzová hraje roli naivky. Marockou pouští stříkají zásoby umělé krve. Příběh nahrává polemikám kolem hnutí MeToo odhalujícího sexuální násilí na ženách. Přestože žena sexuálně provokuje s lízátkme v ústech a výrazem lolitky. Trojice násilníků zosobňuje až karikovanou tresť chlapácké nechutnosti: hnusně se cpou, zpíjejí, chlípně tváří, sledují sport – a přitom režisérka dusno před bouří nastavuje upachtěnou symbolikou včetně mravenců a zahnívajícího jablka. Od chvíle, kdy polonahá zraněná slečna stane v pustině proti třem ozbrojeným mužům, přizná Pomsta naplno barvy. Přesněji barvu jedinou: křiklavě rudou. Inscenuje se typický žánrový model štvanice, studentského cvičení ve vymezeném prostoru a času, jehož nálada sice účinkuje, zato sdělení se příčí zdravému rozumu. Nicméně člověk musí uvěřit, co všechno dokáže křehká dívčina přežít, aby mohl ocenit opravdu vynalézavé postupy, kterými si pomáhá. Od robinsonovsky posbírané výstroje až po nevšední nápady, co se dá v nouzi podniknout se sluchátky, zapalovačem nebo s plechovkou. Pravda, schopnostmi sebeléčitelství slečna přebíjí i doktora medicíny v Uprchlíkovi, ale logika musí uhnout zásadnímu varování: Pánové, nepodceňujte zdánlivě hloupoučké blondýnky s výrazem tanečnice od tyče! Do rozhodující bitvy kráčí hrdinka bosá a špinavá, leč ztepile odhodlaná, zázračně uzdravená a westernově osudová, bohužel bez oné zábavné tarantinovské nadsázky. Dá se čekat, že tupí nadsamci neznalí základních hororových pravidel jí práci usnadní podle šablony, kterak se kořist mění v lovce, a stejně průhledně se rýsuje i pořadí jednotlivých střetů, aby se smyčka zatáhla ve výchozím bodu. Ovšem jedno překvapení nakonec přece jen přijde: do rozhodujícího souboje nastoupí mstitelčin urostlý protihráč v Adamově rouše. Možná k potěše milovnic pánského striptýzu, ale jinak bezúčelně; k předešlým praktickým prostředkům finále přidá už jenom nouzové použití kuchyňské fólie.Jako názorný inventář krabičky poslední záchrany pro přežití v divočině je Pomsta docela originální, filmařsky by zapadla mezi snesitelnou béčkovou produkci, která povinně cáká červenou na bílé koberce – ale pak by nesměla ostentativně předstírat vyšší umělecké cíle. (01.09.2020)