Smrt na Nilu

Kenneth Branagh moc dobře ví, co dělá. Divákům servíruje moderní, zároveň však staromilské pojetí klasické detektivky, kde se nikam nespěchá a logika je až na prvním místě. Chytrá režie a lahůdková vizuální stránka umocňují už tak silný dojem, jemuž škodí snad jen poněkud roztahaná první polovina. Více zde. (12.02.2022)

Pevně věřím, že kniha bude mnohem lepší. Neboť film je to zdlouhavý a plný nejrůznější zbytečné výplně, která mne absolutně nezaujala. Působilo to skoro jakoby se tvůrci zajímali o všechno, jen ne o řešení daného případu. A tak po většinu stopáže vidíme jen ukázky širého okolí, zdlouhavé tancovačky a podobné zbytečnosti. Proto nechápu, z jakého důvodu, to muselo být dvě hodiny dlouhé. Není přeci nutné, aby kamera neustále kroužila nad lodí a dokazovala nám, že jsme stale ještě v Egyptě. Co se uměleckých scén týče, bych dozajista také ubral. Lidé se přeci přišli podívat na detektivku a ne na jakousi dobře vypadající CGI směsici. Zápletka je také mnohem prostší než se na první pohled může zdá, neboť byl pachatel očividný již od samého začátku. Nebylo tedy snadné se prokousat dějem tímto hlemýždím tempem. Na něž je vcelku neuměle naroubováno nepoměrně uspěchané finální rozuzlení. Což mi příliš nevyhovovalo. To samo o sobě by sice až tak nevadilo, ale vlastně mne v příběhu vůbec nic nepřekvapilo a tak odcházím zklamaný. Přitom předchozí Vražda v Orient expresu byla o poznání zajímavější , naopak zde stále váhám, zda udělit tři a nebo pouhé dvě hvězdy. (22.09.2022)

Ale no tak, soudruhu Bráno!!! Když už konečně tolik spravedlivě a pohrdlivě sereme na hrob té hnusné rasistické mrdce Christovic Agátě, autorce takových odporně nenávistných škvárů jako například Deset malých privilegovaných afrobritečků, a ukazujeme probuzencům, jak má vypadat řádně korektní, charakterově i historicky napravená a transgenderově vyvážená klasická velkobritská detektivka tím, že jí řádně po neobolševicku onegrujeme, prolesbíme, obohatíme o pateticko-kýčovitý blábol o tom, kterak Erkül k homokníru přišel, a necháme jej dokonce přesně dle potlačovaných autorčiných záměrů romanticky vzplanout k silné, lidově moudré a mississippskými bavlníkovými plantážemi ošlehané ebenové feministce, tak co tam, kurva, dělá hnutím seksuálně frustrovaných, labilních mužen nade vši pochybnost usvědčený znásilňovač, seksuální obtěžovatel a kanibalista Armín Kladivo???!!! No to mi teda počmárej Čerčila, soudruhu Bráno, takový šlendrián!!! A přitom se dal v pohodě přePlummerovat rychleji, než bys řekl Spacey, kupříkladu velmi žádoucím přepohlavníkem Eliotem Stránkou či vhodně „asi milovatelným“ Číjejetel Unproforem, aby dokonale odpovídal konzervativci dosud pečlivě utajovaným spisovatelčiným úmyslům! A to jsi měl přitom tak hezky nakročeno, soudruhu Bráno!!! Malebné záběry instáčově přebarvičkovaného Ponýlí, jako podklad velmi příhodně slaboduchý a nic autorského nepřinášející plagiát předchozích dvou ohavně nekorektních, předloze neodpovídajících a neinkluzních verzí, osazený sekndhendovou Margotkou a bandou neumětelských, avšak utiskovaných neherců, a to vše obohaceno o mile progresivní novobritský hipstaswag pro všechny ty pečlivě převychovávané mladé neomarxisty… No nic, soudruhu Bráno, velmi doufám, že se po něčem takovém neprodleně podrobíš konstruktivní sebekritice před celým závodním kolektivem RFH (Revoluční Filmové Hnutí), půjdeš do sebe a příští plánovaná adaptace té rasistické svině, Heteroseksuální běloch pod sluncem, již bude zcela v souladu se stranickou linií! (01.04.2022)

To že jsem divný úchylák je o mě tak nějak všeobecně známo, takže hlavní otázkou pro mě u tohohle filmu nebyla věrnost/kvalita předlohy, nebo snad herecké výkony a výprava, ale... Knír. V prvním díle mě svojí megalomancí šíleně iritoval a strhával hrozně moc mojí pozornosti, což říkám jako člověk, co má sám na tváři dost divnou vousověc, ale zde... Puf, je sice pořád hrozně divně dvojitý a vypadá jako dva různě velké umělé kníry přilepené na sobě, ale je menší, usedlejší a konečně jsem si mohl opravdu užít film. A ten samotný je fajn, je to sice dost zlámané v kostech, ale když je něco adaptace číslo 5239, tak mi to nějak už moc nevadí, celé je to velké a opulentní, jako velká filmová, dobová detektivka funkční a Poirot je fajn, přestože scénárista si znovu neopustil zbytečnou akci tam, kde jsou jen šedé buňky, aneb Poirot by fakt neměl házet sekáčkem na maso a zaseknout jej do futer. (28.06.2022)

[ČSFD projekce] Kenneth Banagh je jedním z mých nejoblíbenějších herců. Již mnohokrát dokázal, že umí brilantně hrát i režírovat a ani zde tomu nebylo jinak. I se zafixovaným Davidem Suchetem v hlavě jsem jeho ztvárnění postavy věhlasného detektiva přijal s nadšením. Neméně mne pak překvapila plejáda herců, kteří mu sekundovali, především pak jejich výkony. Vyzdvihl bych hlavně Emmu Mackey nebo Russella Branda, kterého bych málem vůbec nepoznal. Celý příběh je protkán rozmáchlými gesty a poněkud nucenými dialogy, které však zcela vystihují tvorbu Agathy Christie a do jisté míry i dobu, kterou zde popisuje. Smrt na Nilu je známým dílem, které netřeba dlouze popisovat, tu však nabývá zcela reálných obrysů a dívat se na tento snímek je skutečně zážitek. Finále je pak opravdovou třešničkou na dortu. Rozhodně doporučuji, fanouškům detektivek obzvlášť! 85% (10.02.2022)