Smrt na Nilu

Komu se líbila Branaghova Vražda v Orient expresu, tak bude spokojený i tady. Nádherné lokace, kostýmy, hudba, elegance 30. let a známé herecké tváře. Trochu na druhé koleji je tu ona smrt, vražda se odehraje až asi v polovině filmu a následný děj je moc rychlý a nemá dostatečný fokus, aby byl skvělou detektivkou. Indicie a rychlý úsudek tu nahrazuje akce, emoce a několik love story. Ale to je asi cena za moderní adaptace, u kterých si tvůrci myslí, že záhadu musí pochopit i Bohuš z Ovarova. (13.02.2022)

Když se malé šedé buňky zamyslely nad velkým množstvím zelených papírků, dalo se očekávat, že po kolektivním pícháníčku na kolejích přijde řada na lodní mordy na africkém veletoku.. Některé věci Branaghovi i přes konvence spjaté s námětem odpustím. Kýčovité scenérie s digitálními krokodýli, melodramatický zážeh lejtek ješitného Belgičana i teatrálnost, když padá klec. Jenže hůř už skousávám to, že do toho svého světa umělohmotných postav nedokázal vnést lehkost a důvtip (vzpomeňte si na plukovníka Nivena z Guillerminovy verze). Ta pro mě zůstává o Karnak dál. Už jen proto, že se při ní hadříkem neleštila umělecká licence.. (20.04.2022)

Kenneth je salónní bavič, který se vyžívá v teatrálnosti a divadelně přemrštěných postavách. Můžeme spekulovat o tom, jestli "nová" Smrt na Nilu není v jádru zbytečná a zda-li v rámci předchozích adaptací přináší něco "navíc". Zároveň však musíme uznat, že jeho práce s prostředím a napětím funguje opět takřka dokonale. Pro fanoušky Poirota pohodová jednohubka, pro Herculem nepolíbené skvělá možnost, jak si doplnit mezery ve vzdělání. (13.02.2022)

Jsem opojen vizuální stránkou filmu i soundtrack Patrick Doylea se mě velmi líbil. Rovněž režie si dává tu dobovku vysloveně jako luxusní dezertík, co ale těžce vydýchávám jsou slzy Hercule Poirota i kdyby, i kdyby tak aby si takový detektiv vylíval srdíčko první poběhlici v případu, to nemůžou myslet tvůrci vážně, přitom ten čb prolog z minulosti Hercula mě zaujal, ale city uměle vytvořený pro sentimální publikum s plnou hubou poprcornu a kýblem coly v ruce, to tě není důstojný Kenny. (23.02.2022)

Mám detektivní žánr hodně rád a stejně jako Vraždu v Orient expresu jsem i Smrt na Nilu vyhlížel od momentu, kdy jsem věděl, že se na ní Kenneth Branagh chystá. Jeho zpodobnění Hercula Poirota je totiž skvělé, stejně tak i filmové zpracování je řádně opulentní a velikášské. Což je ale asi i kámen úrazu. Ačkoliv jsou totiž příběhy Agathy Christie detektivně na té nejvyšší možné úrovni, pořád se jedná o řádně komorní záležitosti. To zde ale úplně nepřipadá v úvahu. Od nádherné kamery, která reálně dělá reklamu na Egypt 30. let 20. století, nedokážete odtrhnout oči. Stejně tak i atmosféra té doby je skvělá, i když ten přehršel sexuálního napětí si tu Kenneth Branagh mohl trošku odpustit. S herci už je to trošku složitější a to především z toho důvodu, že je na nich vidět, jak teatrálně všichni přehrávají, aby Vás reálně rozčilovali všichni do jednoho (samozřejmě kromě Hercula Poirota, jemuž tu teatrálnost rádi odpustíte, ta k němu totiž tak trošku i patří). Ty jejich role, to byla plejáda zbytečných lidí. Kdyby se ten parník potopil a všichni do jednoho utopili, tak to nikoho vlastně ani nemůže trápit a film skončí dřív, než se začne vůbec něco dít. Největší překvapení pro mě nicméně byli určitě Russell Brand, kterého jsem nepoznal, dokud nepromluvil, a Emma Mackey, která mi hodně připomínala Emmu Stone. Film je určitě zajímavý zážitek, ale starší zpracování pro mě zůstaly nepřekonány. (11.02.2022)