Rodinné trampoty oficiála Tříšky

I přes budovatelsky zaměřenou pointu je film Rodinné trampoty oficiála Tříšky už takovou tradiční československou komedií. Při sledování mi nevrtá hlavou, proč tomu tak je a možná z toho důvodu se u filmu často a ráda zasměji. Saša Rašilov mrzutého úředníka hraje tak věrohodně, že mu to snad každý musí věřit.                       Ze snímku čiší venkovská nálada, vůně sena a čerstvý vzduch, což rozhodně také přidává na jeho přesvědčivosti. Rovněž prohlašuji za úspěšné hudební vsuvky. Bez nich by filmu přeci jen něco chybělo… (24.05.2021)

,,Tak tomuhle bych řekl harmonie." Oficiál Tříska v podání Saši Rašilova spočátku připomíná "posledního mohykána" Marvana, ale jen spočátku. Třísku totiž narozdíl od starožitníka Kohouta neuspokojí ani ta harmonie... ,,Neneste to všichni na jedné straně. Jak to vypadá, já se z toho zblázním. Povídám, každý kufr jinak!" Film sice nemá takový akční náběh jako Machův režijní sólo debut Nikdo nic neví, ale když se z toho prostřednictvím spousty vtipných až groteskních situací vyplynula bláznivá komedie jedné rodiny, která jednu chvíli končí šílenou jízdou na nezastavitelném tanku, nešlo přehlédnout režisérův rukopis. V druhé polovině se komedie bohužel rychle přehoupne do roviny budovatelské agitky, ale díky odlehčenému pohledu čerpajícího z již vytvořené atmosféry plné gagů a Rašilova neurotickému "koncertu" se dá na to dívat. Ve vedlejších rolích funguje rovněž skvěle zastoupena mladá generace nastupujících herců (z nichž zde nevyčníva Hrušínský, ale Robert Vrchota /poručík Vrána/ a Felix le Breux /malíř pokojů Veleba/) a slyšet tu a tam ochotnické pěvecké sbory není vůbec na škodu :-) (80%) (deníček - Krátká éra československého filmu 1945-1949) (14.06.2018)

Nikdy mě tento budovatelskej film, poplatný době moc nebral. Nervózní Tříška v podáni Saši Rašilova je sice dobrej, ale to je tak asi všechno. Jeho zpívající rodina je spíše nemožná a jejich chuť pracovat je opravdu obdivuhodná. Navíc vše tak moc zavání komunistickým kolchoznictvím a ostatní postavy smrdí agitkou až běda. (20.05.2018)

Živit se jako úředník bylo, je a vždy bude o nervy. Když stále někdo přichází, stále něco chce a ono nic není, z toho by jednou zešílel snad každý. To se stalo i panu Třískovi pracujícího na bytovém úřadě. Křik a randál žadatelů o byt mu jednou tak narušilo psychickou odolnost, že mu vadil i zpěv pochodujících vojáků venku pod okny. Lékařská rada je vždy stejná. Chce to klid. Pan Tříška tedy popadne svoji početnou rodinu a vyjede na venkov. A o tom, jak si tam počíná právě vypráví tento snímek, který svým humorem a komediálním výkonem Saši Rašilova st. nestárne a pobaví i dnes. A beze studu lze tvrdit, že mnohé současné komedie z venkovského prostředí tomuto snímku nesahají ani po podrážky bot. Samozřejmě že se jedná o budovatelskou agitku, ale snímek je natočen tak senzačně, že se tento neduh zcela vytrácí. Nakonec, dnešní mladá generace již na tom onu agitku nepozná, takže je snímek naprosto neškodný. Venkovský vzduch a lidská angažovanost na diváka doslova dýchá a vytváří příjemný pocit spokojenosti. Snímek je svěží, má skvělou atmosféru a dobového venkovského ducha. Je to zkrátka film, který pohladí. (29.09.2019)

Přetížený bytový úředník Tříška je poslán do penze a zároveň na rekreaci, klid však se ženou (J. Kurandová) a 5 dětmi nenalézá ani v tichém pohraničí, kde je jejich výprava omylem považována za žňové brigádníky. Starý bručoun se nakonec v práci nedá zahanbit a dospělé děti naleznou svá správná místa a lásky. Svižná, byť zejména v první půli až na brilantní úvod střihů z bytového úřadu po krácení volající komedie propaguje zabydlování vysídleného pohraničí (zde zřejmě Liberecko) celkem s lehkostí a vkusem, nadto ji zušlechťuje sugestivní herecký výkon S. Rašilova v titulní roli. (24.01.2014)