Sanitka

Je-li nejsilnějším místem (celkově typicky manufakturně vyprodukované) Nemocnice na kraji města Klusákova hudba, tak zde je ta popová od "bratří" ORMů tím nejslabším. Není to žádné veledílo, ale přeci jenom je to založené na reálných faktech a doktorskou práci (a dejme tomu i společenskou atmosféru) ukazuje víceméně věrohodně, což je podle mě u mainstreamové produkce podstatný rys. (15.07.2010)

Hudba: Petr a Pavel Orm, text Zdeněk Borovec. Příteli volám SOS. Příteli chvátej,píšu vzkaz. Profesní epizody přijatelné, soukromé osudy hrdinů ze Sanitky občas zbytečně natahované, nebo nadsazené - např.Bartoškův konec téměř patetický a našroubování zdlouhavé scény se "sebevrahem" Kodetem ani vtipné, ani dramatické. (24.07.2008)

Po letech jsem se opět podíval na tento pro některé rozporuplný seriál. Musím konstatovat, že se mi moc líbí. Jak už postava Jaromíra Hanzlíka a jeho profesních-lékařských peripetií, tak vlastně také jeho lidský osud. Rozhodně bych se, být na jeho místě, Zdeňku Srstkovi nepostavil :-) Hezky jsou v tomto seriálu rozpracovány osudy i ostatních postav, kde vyniká nadmíru Zdeněk Řehoř a Josef Karlík. Překvapuje mě, jak se seriál postavil k otázkám emigrace...škoda politiky v jinak výborném seriálu. Ale bohužel, které dílo není poplatné době svého vzniku. Jen je mi maličko líto Josefa Vinkláře, který hrál takovou loutku, kterou jsem mu nevěřil. (18.01.2012)

Výpravný seriál o historii české záchranářské služby v období socialismu považuji za velice zdařilý. Osudy rodiny Janderů, jejich nejbližších, Vojtěchových kolegů a kolegyň a mnohých dalších postav jsou rozloženy do rozumných 11 dílů. Osobně pro mne nejsilnější a nejpůsobivěhší scénou je loučení s doktorem Richardem Skalkou. Nejzajímavější a nejakčnější je jistě díl jedenáctý, inspirovaný skutečnými událostmi. Vlastně skutečnými událostmi inspirovaný je celý seriál. Opět v porovnání se současnou seriálovou tvorbou lze hovořit o "nebi a dudech". Dokonce snad se uvažuje o pokračování. Vždy se něčeho takového obávám. Obdobně, jako u seriálu Nemocnice na kraji města to může skončit akorát špatně až velice špatně. (09.03.2008)

"Můj čas, je pouho pouhé prozatím. Můj čas, může říct - já už neplatím. Rád, tak rád bych žil. A mám jen zbytek sil. A času míň, než se mi zdálo před půl hodinou. Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes. Zbav mě tíhy mé. Rány mé. Co nejdřív. Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi, co ztrácím - dej mi čas. Vrať mi víru mou. Lásku mou. A té nejvíc! Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část. Boj s časem toužím tentokrát neprohrát. Můj čas - to jsou jen chvilky takové. Můj čas se ocitl v tísni časové. Rád bych zůstal živ. Chci dýchat jako dřív. A čekám dál, že přece ustrneš se nade mnou. Příteli chvátej SOS, ať jsem i zítra čím jsem dnes. Zbav mě tísně mé. Strasti mé. Co nejdřív. Příteli chvátej píšu vzkaz, dej mi, co ztrácím - dej mi čas. Vrať mi víru mou. Lásku mou. A té nejvíc! Z vlastního spánku můžeš krást, jen času svého dej mi část. Společně můžem tentokrát neprohrát. Až budeš příště v tísni sám kus času svého já ti dám a pomoc tvou ti zítra tím oplatím." (Hudba: Petr a Pavel Orm; Text: Zdeněk Borovec; Spev: Hana Zagorová, Stanislav Hložek, Petr Kotvald) ** (11.03.2008)