Suburra

Fenomenální vizuální stylizace, atmosferický soundtrack, aneb M83 tak jak je máme nejraději a precizní vykreslení podsvětí. To vše v dravém, nekompromisním a silně neamerickém podání od taliánů, kteří tu svojí mafii mají prostě v malíčku jako málokdo. Interesantní záležitost, která je tak nabombená a sebevědomá, že z ní nelze odtrhnout oči/uši. Jeden z filmů roku, kterému chybí ještě ostřejší finále. (21.06.2016)

„Tohle je Řím. Tady je nebezpečné i přecházení přes ulici.“ Vzhledem ke zdejšímu vysokému hodnocení a kladným ohlasům jsem čekal žánrovou pecku. A nutno konstatovat, že jsem se jí také opravdu dočkal. Promakaný vizuál spolu s na první poslech ne úplně hodící se hudbou (brzy však divák přijde na to, že sem naopak sedne moc dobře) vytváří místy až hypnotickou atmosféru. Ta nádherně dokresluje všechno to falešné pozlátko na povrchu a skutečnou prohnilost uvnitř. Reálie hlavního italského města to jen podporují, a ač se zdá Řím velký, všudypřítomné špíně je vlastně moc malý a těsný. Příjemných chvilek si tu divák moc neužije, to spíše mrtvol, intrik a demonstrace moci (ať už domnělé nebo skutečné). A nejhorší (ve smyslu nejlepší) na tom všem je, že to vůbec nepůsobí jako z jiného světa, spíš naopak velmi reálně. Menší problém jsem měl jen s nedořešením některých dějových linek, resp. osudů postav v čele s tou (docela nevyužitou) církevní. Příbuzný seriál Gomora jsem zatím neviděl, ale Suburra mě na ni rozhodně nalákala. (13.07.2016)

Suburra se snaží být komplexním kriminálním filmem, který zachytí drsné počínání gangsterů, neochvějné zásady mafie, zkorumpovanost politiků, stejně jako střípky lákavé atmosféry rádoby bezstarostného života za hranicí zákona. Bohužel do všeho jsme hozeni jako do rozjetého vlaku, v úvodu je těžké pochopit, jak kdo přišel ke své roli a oč mu vlastně jde. Ve stopáži jednoho celovečerního filmu se nestihneme plně sžít s postavami a plně pochopit jejich cestu, v tomto si Suburra ukousla velké sousto. Stále se však jedná o chytlavou a více zážitkovou než precizní kriminálku (např. ve smyslu filmů Scorseseho). 7/10 (14.08.2016)

Takto silný zážitok som (márne) čakal loni od Black Mass a Legend. Taliani holt hrajú mafiánske karty v iných leveloch než Briti a Amíci. Jedna menšia zlá udalosť, vedúca k apokalypse, ktorá pohltí a zničí všetkých. Pocit bezmoci, nemožnosti vyhnúť sa lapenia do siete zločinu tu vygraduje v zúrivé šialenstvo. Suburra je žánrovka, v Cannes by ju neoslavovali tak, ako onehdy artovejšiu Garroneho Gomorru, ale je to žánrovka sakra strhujúca a skvelo pracujúca s postavami. Výborne zahranými postavami. Dejové cestičky miestami povedomé, ale nikdy nespadnú vyslovene do klišé. Soundtrackové použitie najväčších hitoviek M83 bizarné, a možno práve preto o to viac pôsobivé. To ony rozhodli o mojej piatej hviezde. (07.03.2016)

Tyhle opusy z podsvětí, kde ještě včera večer byl Tonda Jindřichův kamarád a o pár hodin později to koupí jeden z nich od druhého do zad, jsou vesměs poměrně atraktivní. Přepálená stopáž, mnohé nadbytečné scény, hodně postav, horší orientace, několik zbytečných linií. Neapolskou válku gangů z Gomory vystřídalo římské podsvětí plné zmetků chatrné morálky. Klid zbraní nevydrží dlouho, stačí malá záminka a nekompromisní násilí se znovu naplno dere mezi mafiány. Stírají se hranice mezi mocí a korupcí, velké ryby směle loví, malé si chtějí taky něco urvat a všichni, když jde do tuhého, neznají bratra. Pokud mi něco vadilo, tak pár okatě strojených sekvencí. O genialitě bych ani zdaleka nemluvil. Ale ve výsledku docela dobré. 70% (29.01.2016)