Atentát

Film som videl už niekoľko krát, no zakaždým mi akosi vyfučal z hlavy. Historická udalosť a význam atentátu na Reinharda Heydricha je síce dôležitý, no k samotnému dramatickému spracovaniu som si akosi nenašiel cestu. Postavy sa tu len tak mihali, konšpirovali, skrývali a vlastne až na samotný záver sa tu nič tak prevratné nedeje. Ten koniec bol ale výborne urobený - dramatické a emotívne do morku kostí. Ten vytiahol film na slabší nadpriemer. 70/100 (13.08.2017)

Skvělý film o přípravě, provedení a hlavně o následcích atentátu na Heydricha. Perfektně se mi film propojil s mým velice oblíbeným Vyšším Principem, oba kusy dokonce spojuje stejné rozhlasové hlášení. Nemůžu nic vytknout. .... Pátou hvězdu přidávám zejména za dechberoucí závěrečnou pasáž dobývání kostela - to jsem v českém filmu ještě neviděl. "Fsdejtese a nic se fám nestane!" Nemám slov. (25.04.2015)

Poutavě odvyprávěný a především natočený příběh jedné z nejznámějších operací za druhé světové války. Vynikající černobílá kamera, špičkové herecké obsazení (Vinklář, Brzobohatý, Jelínek, Munzar, Mrkvička aj.) a především napínavý a realistický děj s drsným závěrem. Jiří Sequens nejspíš na svém tvůrčím vrcholu, opravdu mistrovské dílo, nejen na české poměry. Tehdy Češi uměli točit skutečně mimořádné filmy. (27.05.2022)

Lehce pozměněnými slovy Neila Armstronga: „Je to malý úlomek žebra ve slezině říšského protektora, ale velký kus práce k osvobození Československa.“ Nelze však opomenout bolestnou skutečnost, že Brity přinutil vzít do ruky gumu a Mnichovskou dohodu až následný nacistický teror.. Takřka dokumentárně laděný snímek s důrazem na historickou věrnost (i když Gabčík promluvil slovensky až na konci), brilantně nasnímanou přestřelkou v kostele, pochybnostmi výsadkářů při vědomí důsledků akce a vskutku osudovým koncem s plovoucími trámy, čtyřmi výstřely a jedním Ludwigem Van. Jediná možná výtka směrem k Sequensovi je ta, že některé události zcela vynechal, či se jim věnoval pouze okrajově (důvody zamítnutí akce v Panenských Břežanech, útěk bezprostředně po atentátu), nicméně spolu s přeci jen "umělečtějšími" Nebeskými jezdci se bezesporu jedná o zlatý fond československého válečného filmu. Jinak zlidovělá věta: „Fzdejte se, nyc se vam nestane!“ by se svou upřímností k adresátům dala přirovnat k současným heslům na předvolebních billboardech: „Volte změnu, volte stranu xy…“ (28.05.2012)

Spor o to, zda ATENTÁT měl být víc pojat dokumentárně nebo naopak hraně-umělecky, je tak trochu samoúčelný. Uvědomíme-li si, že film byl jako námět i jako scénář pojat a ještě v době natáčení vytvářen v době plné síly komunistické cenzury, vlády myšlenek o údajné reakčnosti, zradě a zbabělosti londýnské exilové vlády i Edvarda Beneše osobně a studujeme-li pozorně údaje o tvůrcích filmu (mj. o proslulé produkční skupině Bohumil Šmída-Ladislav Fikar), výsledný obraz, který takto vzniká, je působivější a značně odlišný od prvoplánových pocitů vzniklých ze zhlédnutí filmu. Nesporné gesto občanské odvahy v měřítcích této doby snad poprvé z blízka přiblížilo skutečnou tvář demokratického druhého odboje a tím spolukorigovalo stále převládající názor o rozhodném rezistentním druhooodbojovém příspěvku z východu a jeho podstatně méně závažném doplňku ze západu. Syrová, jakoby reportážní tvář snímku je pochopitelná i jako snaha nezkreslovat a vůle nepodléhat cenzuře tehdejší Hlavní správy tiskového dohledu víc, než bylo nezbytně nutné. Díky tomu i dnes tehdejší současnost filmu - tu dějovou i tu natáčecí a prvotně diváckou - můžeme plně prožívat a cítit jako také náš dnešek. A víc rozumět době, která je dnes již jen historickým faktem. (17.09.2007)