Frankenstein

Chudák Boris Karloff v tom krunýři nepochybně trpěl. Ale stálo to za to, ani dnes to není špatné. Vzývat slávu není nutné a myslím, že ani kritika nedostatků není na místě. Je třeba vidět tvůrčí vizi všech zúčastněných a jejich nápady, byť občas šlápli pořádně vedle. Jen bych si trochu dovolil ťuknout opomíjenou věc -> Colina Clivea. Jeho doktor je naprosto fenomenální a neméně mistrá práce. Z očí mu fanatická touha doslova čiší. Zákeřná cenzura a jemné odkazy na společenskou situaci pouze dokazují, že Frankenstein je film inteligentní, i když v lecčems dobově podmíněný. Ovšem oproti jiným soudobým hororům si zaochovává podstatnou věc a tou je tempo. Ve filmu, kde je Karloff pomalu se pohybujícím monstrem, je to nesmírně důležité... (11.01.2007)

Klasická adaptace Frankensteina zůstává svým způsobem nesmrtelná. V rozsáhlých studiových kulisách je rozehrán známý příběh vědce, toužícího stvořit nový život, a monstra, které je v podstatě obětí doktorových experimentů. Místo děsivého hororu však zůstalo dojemné drama nešťastného monstra tak, jak Schelleyová zamýšlela. Jednou z nejdojemnějších scén je setkání monstra s malou Marií. Roztomilá hra se skončí nešťastně... Velmi působivá je pak scéna s pochodněmi, které dodávají snímku příznačný nádech. Vrcholná noční scéna s větrným mlýnem se stala jakýmsi symbolem konce toho, jenž byl stvořen proti své vůli, a bývá často citována v jiných filmech. A jak nadčasově zní baronovo prohlášení - Je úžasné, jak pár lahví piva dokáže lidi spřátelit. Zítra už se budou zase jen hádat. Karloff je bezkonkurenčně nejlepší monstrum všech dob. (09.01.2018)

Do sterilních cel technické kultury dvacátých a třicátých let zaznívá prastaré skuhrání umělé bytosti jako varovná výčitka, která musí být zákonitě oslyšena, protože povstání netvora (ač s lidským srdcem) je vlastně i jejím cílem. Film zpracovávající nadčasový román Mary Shelleyové, naneštěstí úspěšně předznamenávající pokles západní kultury do civilizace, ovšem vedle ztráty víry v duchovní či humanitní vědy reflektuje i aktuální hrozbu politických ideologií dvacátého století, zvláště národního socialismu. Herr Frankenstein, zaujatý svou lichou představou a lhostejný k etice okolností i vlastního cíle, odpovídá egu moderního diktátora nadřazujícího vlastní vizi, vlastní pojetí života Stvoření veškerenstva. Průsečík obou jedových tepen je zřejmý a nejpřesvědčivěji je konkretizuje odpor všech takových – pravých – monster k ekologii, jíž nadřazují vyprázdněné nacionalistické teze či národní hospodářství. Jistě, to do hodnocení filmu asi nepatří…, ale měl jsem potřebu to vyslovit, protože tento horor, nezaměnitelný a navěky čnějící nad stovky příbuzných dramat šílených vědců, podle mě otevírá před nejrozmanitějším publikem jeho vlastní svět. Nadto: vedle toho tato adaptace klade i další otázky: ty po povaze lidského, po míře vrozené mravnosti a ušlechtilosti, po ryzí prvotnosti v lidském a řadu dalších může předčít ta, která váží lidské předurčení k nejednotě, ke zkáze, k nenávisti a která musí zákonitě jednání umělého člověka hájit: jako by to neforemné tělo bylo paprskem mířícím bezelstně k svému epicentru, nikoliv od něj, a spalujícím všechny meze, které mu v tom brání. Je až neuvěřitelné, jak tento snímek – opakovaně a přitom stále nově – váží definici života: znovuoživené tělo jedná bez zkušenosti, hýbe se bezděčně, nesdílí svou skutečnost s ostatními, a tedy je samo, mimo život – nesmrtelné. Každý jeho pohyb a čin váží naše vlastní bytí a konfrontuje je se zkázou, kterou to tiché celuloidové zjevení páchá. Kde jsou hranice nás samých a čeho jsou právy naše city? Jakou měrou se překrýváme s Životem a kolik z nás je jen bezděčným a zbytným nánosem parazitujícím na tom krystalu, který má na život právo… (26.08.2017)

tento klasický kúsok hororového žánru má pre mňa nesmierne čaro, pôsobivú výpravu a nepochopiteľne geniálne urobenú masku monštra v podaní neprekonaného karloffa. a ten úvod... well, we warned you (citovaný napríklad v zombieho el superbeasto, vo formanovom man on the moon a v mnohých iných) je skrátka kultový. (27.08.2011)

Rozhodně lepší, než konkurenční Dracula s Belou Lugoshim, a to hlavně z jednoho důvodu - Frankenstein má mnohem zajímavějšího záporáka. Je to proto, že vlastně není až tak záporný. Když se to tak vezme, vlastně za nic nemůže, je to spíš tragická postava: Představte si, že vás oživí, nevysvětlí vám pravidla, a když to pokazíte, tak vás zase zabijou. Jen by mě zajímalo, jestli se toho ve třicátých letech vážně diváci báli. A také - po srovnání s horory, co se točí dnes - přemýšlím, kam ještě dále se může tento žánr ubírat. Jestli budou horory pořád ,,strašidelnět" stejným tempem, asi se bude brzy stávat, že vás v kině v rámci filmu zabijou. (14.12.2009)