Dracula

Zase jednou se shodnu se svým oblíbeným uživatelem flankerem.27 - je to k uzoufání přestylizované a forma drtivě vítězí nad obsahem. To by ale tak nevadilo, protože znám dva podobné snímky, a to Ospalou díru a Společenství vlků, kde mi stejně studiový styl vyhovuje a oba filmy mi dobře sednou. Jenže Coppola nevypráví s tak ironickým nadhledem jako Burton a chybí mu i Jordanova poetika. V tom filmu je mnohem méně života než v průměrném upírovi. Připomíná to muzeum voskových figurín a je to bezemoční. Představitelé mužských postav jsou s výjimkou Hopkinse, který ale - jak trefně flanker.27 napsal - s tímhle projevem patří spíš do Drákulovin, a s výjimkou přehrávajícího Garyho Oldmana naprosto zapomenutelní, nevýrazní, a to včetně hvězdného Keenu Reevese. Winona Ryder sice typově odpovídá křehké viktoriánské krásce, ale u téhle herečky oceňuju mnohem víc role, kterými jde proti svému hereckému typu, jako je třeba postava drsné taxikářky v Noci na Zemi. Je jen málo námětů, které jsou tak provařené jako upírské příběhy, a snad žádná kniha neměla tolik zfilmovaných verzí jako Stokerův Drákula, takže si netroufám říct, kam do stupnice drákulovských filmů tenhle kousek zařadit, ale atmoférou a emočním dopadem se mi určitě víc líbila flankerem.27 doporučovaná verze režiséra Badhama z roku 1979, které jsem nadělil pouhé 3*, takže v tomhle případě musím jít ještě níž, i když co se výpravy a výtvarného provedení týče, má určitě Coppolova verze co nabídnout. Jenže ta romantika, kterou nabízí, mi přijde tak nějak otravná a pokleslá a jako horor to tedy nefunguje vůbec... Celkový dojem: 45 %. (09.09.2012)

Klasická film se střetává s kurzem postmoderního filmu v relativně věrném zadaptování stavebního bloku hororového žánru (příběhová linie), ale svérázném, silně stylizovaném (barokním), temném a expresivním v ryze filmovém vyjádření, které se nebezpečně blíží definici (audio)vizuálního obžerství. Jinými slovy: Coppola opětovně dokazuje světu rozpětí své manýristické "sečtělosti", nicméně mu uniká smysl tradiční poučky, že méně mnohdy znamená více. (19.01.2009)

Stokerův román se dočkal již nepočítaně adaptací a variací. A kvůli téhle se v hrobě určitě neobrací. Úžasná výtvarná stylizace, výborná hudba a dechberoucí výkon Garyho Oldmana, který Draculu nehraje, on jím prostě je. K tomu si připočtěte nezapomenutelnou kreaci Anthonyho Hopkinse na téma Van Helsing a půvabnou Winonu Ryder a vyjde vám z toho vyjimečný zážitek. (27.01.2003)

Referenčná ukážka víťazstva formy nad obsahom. Francis Ford Coppola akoby sa snažil čo najdôveryhodnejšie a najefektívnejšie preniesť Stokerove fantázie do sugestívnych filmových obrazov, ale zabúdal pri tom na postavy a samotný príbeh. Po vizuálnej a hudobnej stránke je film úchvatný. Výprava, kostýmy, kameramanská hra s tieňmi, jednotlivé surrealistické výjavy, to všetko je v perfektnej harmónii s unikátnou hudbou Wojciecha Kilara. A ten casting! Keanu Reeves ako elegantný Jonathan, Winona Ryder ako krehká Mina, Anthony Hopkins ako démonický Van Helsing, Tom Waits ako "hmyzofil" Renfield a hlavne Gary Oldman ako odpudivý, ale hypnotizujúci gróf Dracula, tí všetci akoby sa pre tieto role narodili. Ale nech to všetko vizerá a znie akokoľvek úchvatne, príbeh postráda srdce príbehu, ducha, ktorý by ma napriek znalosti látky dokázal na dve hodiny vtiahnuť do deja a nedať mi vydýchnuť. Dracula je gotický horor podľa klasickej predlohy, pri ktorom by ma nevyrušovalo žuvanie popcornu. Čo by napríklad pri Herzogovom Nosferatovi nepripadalo v úvahu. (27.05.2002)

Pro mě jedinná odpovídající verze Draculy prodle Brama. Mírně umělecké pojetí a krev vyměněná spíše za napětí. Gary Oldman je neskutečný a roztomilý Keanu se neskutečně hodí na Johnatana. Van Helsing svou šíleností přidává filmu na rozměru a představitelka Miny není vůbec nepříjemná. Celý dojem zakončuje ještě nanejvýš vhodný výběr herců pro muže, kteří se rozhodnou pomoci Van Helsingovi v boji proti Draculovi. (31.10.2008)