argenson

Škoda, že nezůstalo u čistokrevné komedie, protože brnkání na vážnější notu tady moc nefunguje. O zábavu se postarali především moji oblíbenci Čvanča a Hofi, zatímco Eva Holubová coby pošahaná babička celkem ruší.

Jak vidno, od čtyřicet let starého filmu Malý velký hokejista se toho ve světě mládežnického hokeje příliš moc nezměnilo. Jasně, posunuli jsme se v technologiích, točí se víc peněz a ambiciózní rodiče nechtěně rozesírají vztahy mezi chlapci až do extrémní šikany. Casting šel asi víc po ksichtu než po muskulatuře, jinak si neumím vysvětlit, že hlavní roli gólmana dostal až nezdravě vyzáblý Tomáš Dalecký.

Možná to mám špatně, ale v některých scénách s pošahanou bohatou rodinkou z pompézního šlechtického sídla (Drayton House poprvé ve filmu) mi připomínalo Buñuelův Nenápadný půvab buržoazie. Nádherná kamera a zajímavé dějové zvraty, které naštěstí nakonec ozřejmí zkratkovitá vysvětlivka pro blbečky. Skvělá závěrečná scéna Oliverova triumfálního tance.

Jeden ze záslužných počinů Rudé armády, která poskytla dvacet tisíc komparzistů. Historicky téměř přesné, velkolepé a filmařsky bezchybné. Nikdy mě nepřestane fascinovat Napoleonův pochod z Elby na Paříž, který patří k nejfantastičtějším historickým zvratům v dějinách Francie. Mnozí následovníci by se tu měli přiučit, jak se točí válečný velkofilm i bez umělé inteligence. Korunováno skvělým českým dabingem.

Příjemná šedesátková atmosféra a mnoho mluvení, i když občas padnou podnětné citáty. Ovšem Radovan Lukavský v roli nadrženýho hřebce je úplně špatně. V epizodní roli zaujala Helga Čočková.

Pavel Kříž hystericky řve: "Nebuď hysterická!", čímž vystihuje podstatu celé téhle podivnosti, kde imrvére řvou všichni nezřídka neadekvátně k situaci. Je dost na pováženou, jak se chovají rodiče k dospělým dětem a naopak, ale jako rodinné psychologické drama to nefunguje, natož jako kriminálka.

Jestliže pořád pojedeme ve schématu, že každej král musí bejt senilní dement, to se pak těžko v 21. století vysvětluje smysl existence monarchie, která je přitom jak známo v Evropě stále nejstabilnější státní zřízení.  Líbil se mi motiv nebeského klíče, kterej umí otevřít všechny zámky na světě, ale s tímhle tématem se dalo pracovat víc a líp. A když máme tolik krásných památek, které si vystačí samy o sobě, nechápu opět nutnou digitální bramboračku Zvíkov-Žleby-Sychrov. Ale v kontextu pohádek posledních let je tohle docela príma kousek, to zase jo.

O Napoleonovi jsem načetl poměrně dost knih a nepředpokládal jsem, že by film naplnil moje očekávání. Chtěl jsem si užít vizuální podívanou s tím, že občasný prohřešek dokážu odpustit. Jenže tenhle Napoleon kupí od první minuty tolik zásadních nesmyslů, že jeho vizuální podoba neměnná několik desetiletí nebo rozvodový protokol sepsaný v angličtině se v celku jeví jako prkotina. Že se Napoleon ke svému okolí často choval jako netaktní hovado, je obecně známo, ale dalo se to ukázat i na jiných doložených událostech s jinými lidmi než jenom ve zdlouhavých scénách s Josefínou. Války a bitvy se dějí nahodile bez jakýchkoliv vysvětlivek a všechno je to pořád zastíněno vztahem k Josefíně. Svým způsobem je to v pořádku, byla to osudová žena jeho života a dal by se natočit film jenom o nich dvou s historickým pozadím, ale v tomhle pojetí je geneze jejich vztahu neúměrně zdlouhavá až rušivá. V bitvě u Slavkova je úplně hnusný počasí, zatímco historicky známý pojem slavkovské slunce patří k významné symbolice napoleonských válek a v Napoleonově vnímání vlastních úspěchů mělo důležitou pozici. Krom toho bych řekl, že Slavkov i Borodino se točily ve stejných exteriérech, v případě Slavkova ale s nesmyslně vysokou hornatinou v pozadí. Kromě drobného výstupu Luciena Bonaparta při státním převratu 1799 film úplně ignoruje další sourozence, kteří přitom obsadili několik evropských trůnů a svými neustálými nároky a hašteřením rozesírali Napoleonovy vize a plány. S tím souvisí i vůbec nezmíněná občanská válka ve Španělsku, která Napoleonovi několik let blokovala miliónovou armádu a významně přispěla k rozkladu celého systému. Že se z Egypta a Elby vracel hlavně kvůli Josefíně je naprostej nesmysl ignorující jakýkoliv politický souvislosti nehledě k tomu, že Josefína zemřela prakticky rok předtím a nikoli v řádu hodin před Napoleonovým návratem. Nutno ale přiznat, že Napoleonova triumfální cesta z Elby do Paříže s postupným přechodem celé armády na jeho stranu na mě z celýho filmu zapůsobila nejvíc. Plus ještě byla fajn korunovace, která vizuálně zcela odpovídala podrobnému Davidovu obrazu v Louvru. Kromě těchhle dvou scén a efektního zobrazení bitvy u Waterloo mě Napoleon hodně zklamal. Strašně slabou stránkou jsou i dialogy, přitom historicky je doložena spousta rozhovorů, které se v literatuře vyjímají skvostně, ale v tomhle ohledu film naprosto postrádá napětí. Jako příklad se dá uvést Napoleonovo vystoupení před Direktoriem po návratu z Egypta. Bylo to vynikajicí rétorické cvičení, zatímco film se omezí na jeho nesmysné lakonické sdělení, že Josefína je děvka.

Neskutečně zábavná konfrontace mezi staroanglickou tradiční rodinou a rozdováděným spolkem přistěhovalých čmoudů. Je neuvěřitelný, že jsme ho k tomu přemluvili. - Výhodou je, že když ti někdo postřelí psa, tak ti pak dluží velkou laskavost.

Trochu se to táhne, ale díky tomu vynikne geneze zvláštního přátelství mezi starým boháčem a mladým klukem doplněná luxusním interiérem domu pana Harrigana. Duchařská zápletka je soft, ale jako celek moc fajn film.