Phobia

Když se spisovatel sci-fi rozhodne zaplnit životní prázdnotu adopcí dítěte, je zcela logické, že si domů přitáhne malého humanoidního mimozemšťana... nebo snad mimoně? "Dítě z Marsu" je takový "Svět podle Prota" v rodinné úpravě: Kevina Spaceyho nahradili frackem, který neměl potenciál vzbudit ve mně mateřské pudy a namísto soucitu škádlil moje nervy. Konstantně pomalému tempu filmu by prospěl občasný výkyv k větší dramatičnosti, přesto se našly dva okamžiky, kdy se aktivovaly mé slzné kanálky, o jejichž funkčnosti mám v posledních letech silné pochybnosti. Verdikt: dalo se, ovšem z této tématiky doporučuji kvalitativně hodnotnější snímek "Druhý nejlepší" s Williamem Hurtem, nebo výrazně drsnější "Sling Blade" s B.B. Thorntonem a malým sympaťákem Lucasem Blackem. 66,6%

Jako obvykle jsem si nedělní pohádku dala během přípravy oběda víceméně formou rozhlasového vysílání. Audio stránka "Zkřížených mečů" obstála bez problémů - chápala jsem, co se odehrává, byla jsem ušetřena různých rádobyvtipných pazvuků a povykování, nic mi nedrásalo uši. Paradoxně ty chvíle, kdy jsem se odlepila od plotny a do vnímání se zapojily také oči, byla jako plácnutí mokrým hadrem přes hubu. Klasická televizní lacinost a herecká topornost... jsou i horší, mnohem horší, ovšem tenhle příběh by si prostě zasloužil víc: víc peněz a kvalitnější zpracování. 58%

Hmm, po zážitku z předchozího týdne, tedy po sledování prvního filmu "Les Visiteurs", raději zvolím nějaký méně bolestivý, zábavnější, užitečnější, inteligentnější a ne až tak trapný způsob, jak trávit večer. Třeba bych mohla vzít pinzetu a vytrhat si jeden po druhém všechny chlupy z ohanbí.

Nevím, jestli je problém v tom, že jsem tuhle "vinetuovku" viděla poprvé až jako dospělá, tudíž k ní necítím ani nepatrnou dávku nostalgie, nebo jestli je vážně o tolik slabší. Každopádně už se pro tu hloupou, naivní až patetickou ftákovinu těžko hledá obhajoba. Tak se o to ani nebudu snažit. Poslední hrstí hlíny na celuloidové rakvi "Míšenky Apanači" je dabing: Old Shatterhand promlouvá třaslavým a trapně přeskakujícím hlasem pětasedmdesátníka a Samu Hawkinsovi divák rovněž přeje pod paruku kulku z milosti, aby tohoto špatně nakecaného kašpara nebylo nutné dál poslouchat. Špatné, no... ta druhá hvězdička asi přece jen bude z nostalgie k idolům mých kuřecích let. 33%

Snažím se trochu zhubnout a protože pohybové aktivity nepomáhají - akorát mi z lehoučkých špeků dělají těžké svaly - rozhodla jsem se pro jiné odtučňovací metody. Anorexie nepůjde, na to moc ráda jím, ovšem taková bulimie, to je jiná! Pěkně se nažrat a pak si strčit lžičku do krku, z toho mě spolehlivě natáhne. Ale existuje ještě třetí možnost: pustit si během přijímání potravy "Taxi 4", to člověka rychle přejde chuť k jídlu! A dost možná i k životu, takže lidem se sebevražednými tendencemi tenhle telenovelovitý, prýakční, rádobyvtipný brak, plný imbecilních dialogů a nesympatických pysků, rozhodně nedoporučuji, pokud to se svým odchodem z tohoto světa nemyslí smrtelně vážně. Vydržela jsem na tu impertinentní pakárnu koukat jen několik minut, než žluč vystoupala moc vysoko a já musela jít zblízka obhlédnout sanitární keramiku, proto se zdržím hodnocení, nicméně můj averzometr nabádá k udělení odpadu. Další mínus pro francouzské odbory... ehm, občany.

Scifko slaboučké jak rachitická stařenka, co už se ani nedokáže prošermovat k volnému sedadlu v tramvaji a zůstává odkázána na milost spratků a jejich líných, rozmazlených řití. Šablonovité postavy pronudí zívajícího diváka klišovitým dějem až k trpkému konci (div se mi sanice nevykloubí, jenom o tom s odstupem let píšu). Pamatuju, že to mělo slušné vizuální efekty a celkem ucházející soundtrack. Chtělo by se mi prdnout hvězdičku za Kevina Slaninu, neb mám pro tohoto herce slabost, ale když ho většinu filmu ani není vidět, nebude vidět ani tu hvězdičku! Já vím, Paule, scénář tak dobrý na utření snoplu, zmuchlání a vhození do nejbližšího odpadkového koše, přesto se zeptám: Vážně s tím nešlo udělat něco víc? 44%

Zatím jsem neabsolvovala žádný film s Jackie Chujem a oněch zhruba 5 minut včera večer u "Tuxeda" mě utvrdilo v názoru, že rozhodně nedělám chybu, když se esencím trapnosti s tímto nesympatickým rádobykomikem striktně vyhýbám. Víc jak na jednu olezlou hvězdičku by to nebylo.

Donnie Darko je obyčejný kluk, akorát musí žrát prášky, protože sem tam něco podpálí, je náměsíčný a vůbec mu kapku přeskakuje Shimano mezi ušima. Nakoukneme do jeho psychedelického života, letmo se seznámíme s jeho rodinou, přítelkyní, kamarády, učiteli, sousedy, psycholožkou a s podivným týpkem v deformované masce králíka. Co se mě týká, mělo být jednotlivým postavičkám tohoto panoptika věnováno o něco více pozornosti, ale možná by stačilo vidět rejžův kat a nedostatek by byl eliminován. Filmu dominuje snově temná atmosféra, potěší určitá nepředvídatelnost (rozhodně bych nebyla schopná odkdákat děj dopředu, jak už je v posledních letech tradicí) a vypíchnout si zaslouží výborný soundtrack. Někdy si dám repete v delší verzi, zatím mi dojem stačí na pěkných 80%.

Film je to sice blbější než hejno dodo slepic, jeho hrdinové se chovají až netypicky kreténsky, ale kopnul mě o čtvrt století zpátky, přivodil nostalgii jak sviňu bachyňu a kromě toho jsem dostala chuť si zase po dlouhých letech přečíst nějakou mayovku. Možná se tomu nečekanému podnětu ani nebudu bránit... Kromě toho se málokdy přistihnu při hlasitém hihňání a u "Old Shatterhanda" se mi to stalo několikrát: třeba souboj náčelníka Apačů s náčelníkem Komančů mi přivodil regulérní záchvat smíchu - ta choreografie!:-))). 55%

Tak tohle byla ta slavná, takřka kultovní francouzská komedie? No tak alespoň konečně vím, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala... škoda jen, že jsem v tom nepokračovala. Víte, kolikrát jsem se zasmála? Ani jednou. Víte, kolikrát jsem se usmála? Jednou, při koupací scéně. Víte, jak často jsem se cítila trapně, že na to vůbec koukám? Imrvére. Příšerně užvaněné, děsivě uječené, veskrze blbé (to poslední je možná klad, ale určitě se s daným tématem dalo udělat víc, aby se divák chechtal). Já radši anglický sarkasmus, než hlučné žabožroutí pitvoření - to mě mohlo bavit, dokud jsem byla děcko. Jůůů, Clavier odplivnul kemra na něčí sako, jůůů, Clavier se ubzdil u jídelního stolu, jůů, Clavierovi táhne z držky... no ha-ha-ha! 10% za ten jeden úsměv, 10% vybojoval Jean Reno, 5% za efekty a 10% za to, že mě fascinuje doba středověku. To máme 35% a polibte mi mou odvrácenou dolní tvář s tímhle druhem humoru.