Andresito

Určitě bych tady mohl napsat, jak moc se mi Avatar líbil, vyzdvihnout jeho kvality, vyjmenovat pár chyb a byl by z toho jen další tuctový komentář, kterých je tady podle pozice filmu v žebříčku mraky. Vychválit ekologickou agitku samozvaného "krále světa" ale není cílem těchhle pár řádek. Ne, cílem je odpovědět všem těm protivům a kazisvětům, kteří tomuhle úžasnému modroučkému držiteli dvou cen akademie lehce kazí reputaci a v nejbližší době se nepochybně dočkají zápalných lahví s logem ČSFD letících vstříc oknům jejich nuzných příbytků (ironie doufám zřejmá). A to odpovědět na argument k nízkým hodnocením, který zní "Vítězství formy nad obsahem." A rozhodně tu nejde o to, že bych s nimi snad nesouhlasil, příběh Avatara je plný klišé, už stokrát viděný, jeho ekologická agitka mi byla bytostně protivná a vůbec je to na můj vkus trochu moc pohádka (nejdrastičtějším záběrem je šípem prostřelený mariňák a kapky krve se taky nedočkáte). Jde tu o to, že forma vítězí nad obsahem o několik tříd, a je tak nádherná a doteď v žádném snímku neviděná, že i když jsem chvílemi kvůli obsahu skutečně přemýšlel "jen" o čtyřhvězdičkovém hodnocení, nakonec mi došlo, že i kdyby Cameron natočil touto formou příběh o důchodci, kterého cestou do Delvity okradli o pár kaček na rohlíky, pod čtyři bych nešel. Takže tak. 85%

Zklamání rozhodně není to správné slovo. Spíš překvapení. Překvapení, že si Tarantino nechal ujít tak velkou šanci natočit opravdu hodně dobrý film. Místo toho se do Panchartů snažil vší silou natlačit všechny možné režijní a scénáristické nápady a podle toho to taky dopadlo – pokud se najde někdo, kdo nikdy žádnou tarantovinu neviděl, Pancharti mu poslouží jako perfektní vzorek nejlepších, i nejhorších Tarantinových filmů. Rozčlenění filmu do kapitol je hodně účelové a film jen zbytečně kouskuje, normální vyprávěcí struktura by mu slušela mnohem víc. Na druhou stranu se díky němu dají Pancharti alespoň lépe hodnotit. Absolutním vrcholem je rozhodně kapitola první. Typický tarantinovský dialog má všechno – atmosféru, gradaci a hlavně skvělého Christopha Waltze. Na paty mu šlape kapitola čtvrtá, neboli scena v baru, Tarantinem hrdě označovaná jako "Gauneř v kostce", což narozdíl od vetšiny jeho ostatních prohlášení není jen mluvení do větru. Herců se v Panchartech vystřídalo opravdu dost, od těch nejslavnějších, přes režiséry béčkových hororů až po druhou ligu v podání herců z Komisaře Rexe nebo Kobry 11 (nic proti nim!). Film překvapivě netáhne lehce odfláknutý výkon Brada Pitta (ovšem sénka s jeho italskou mluvou byla z celého filmu nejvtipnější), ale „lovec židů“ Christoph Waltz, který exceluje hlavně v už zmiňované první kapitole. Dále zaujme Til Schweiger (v takovéhle roli se svým drsňáckým výrazem snad ani zklamat nemůže), ale jinak je to přehlídka nevýraznosti, ovšem až na Eliho Rotha, jehož účast jsem opravdu nepochopil, jen vím, že už nikdy v ničem vidět nechci. Kapitola sama pro sebe je hudba. Tu vybral Tarantino ze svých starších snímků a do Panchartů ji naházel bez ladu a skladu a až na občasné westernové melodie se k filmu absolutně nehodí. Celkově vzato: Hanebný pancharti jsou filmem, v kterém si filmoví maniaci určitě najdou spoustu odkazů na spoustu filmů (já mezi ně asi tak úplně nepatřím, takže nedokážu snímek z tohohle pohledu patřičně docenit), má dvě naprosto geniální části, ale jako celek s většinou Tarantinových filmů prohrává na celé čáře. Už aby Tarantino zase přišel s nějakou poctivou žánrovkou a přestal pořád citovat filmy, které skoro nikdo stejně nikdy neviděl. Nerad bych v něj začal ztrácet víru. 65%

Zombieland, aneb mnoho povyku pro nic. Ne, nebyla to ani zdaleka taková jízda, jakou slibovaly trailery, nebo nadšené zámořské recenze. Film se totiž navzdory skvělé úvodní sekvenci v podstatě vůbec nerozjede, a hlavní brzdou je, světe div se, hlavní představitel. Mě byl totiž Columbus v podání Jesse Eisberga děsně nesympatický a v několika fázích filmu mě opravdu dost štval. Ještě že se dal dohromady Woodym Harrelsonem, který Vás na rozdíl od něj, určitě nezklame (flashback se štěnětem). Ale ze všeho nejvíc mě zklamalo to, na co jsem se těšil ze všeho nejvíc. Mordování zombíků. Ne že by snad bylo nějak špatné, komu by se nelíbilo chrochtajícího tlusťocha praštit bendžem po hlavě, ale je ho tu žalostně málo. A to neplatí jen o něm, ale o akci vůbec. Klidně bych za pár dalších akčních scén přežil i delší stopáž. Škoda přeškoda. Potenciálu na titul akční komedie roku tu bylo mraky, ale když se pořádná souvislá akce objeví až v závěru, prostě se přes tři hvězdy přehoupnout nedokážu. A ani ghostbusterovské cameo Billa Murrayho mi k tomu nepomůže. 70%

Doufal jsem. Moc jsem doufal, že to Jeunet téhle skvělé sérii nepokazí. A pokazil. Ale abych byl spravedlivý, Vzkříšení není takový průšvih, jaký být mohlo, jen se ve světle dílů minulých jeví opravdu hodně béčkově, a ne že bych to Ripleyové nepřál, jen ji mohli naklonovat do něčeho lepšího. Čtvrtý vetřelec totiž skutečně kromě Sigourney Weaver, slušné kamery a lehce nadprůměrné scény pod vodou nemá nic, čím by mě dokázal přesvědčit, že si poručík Ripleyová nezasloužila hrdinskou smrt ve třetím díle a musela podstoupit tuhle zkušenost s vetřelecko/lidským klonem, který byl už opravdu k smíchu. 45%

Skvělá komedie s výborným Pucholtem a ještě lepším Hrzánem, která by si zasloužila trochu víc hlášek. No co, co, co? 80%

Tak tenhle všemi tolik oblíbený snímek jde úplně mimo mě. První třetina vypadá ještě jako celkem slušný film o duševně nevyrovnaném klukovi s tváří Jamieho Bella, potom se ale začíná objevovat panoptikum více, či méně zmagořilých postav (až na Ralpha Fiennese dost špatně zahraných), které jednají většinou dost nelogicky a film se pomalu, ale jistě začne transformovat do naprosté slátaniny, která mi ale vůbec nesedla. Možná je chyba ve mě a jsem prostě jen naladěn na jinou vlnu, než kterou Generace X vysílá a možná vy budete mít to štěstí, jako vlastně většina lidí, a film budete vychvalovat až do nebes. Já to štěstí neměl a po pravdě, byl jsem opravdu hodně rád, že tahle rádoby originální satira už skončila (a to se mi moc často nestává). 35%

Skvělý, lehce depresivní filmeček s výbornou hudbou, kterému bohužel k dokonalosti nějak něco chybí. Jen nemůžu přijít na to co. 80%

Co se Identity týče, o kameře, atmosféře, hereckých výkonech a podobných "podružnostech" nemá vůbec cenu psát. Tenhle film je naprosto závislý na scénáři, který je, bohužel, dost nevyrovnaný. Z počátku se tváří celkem všedně - opuštěný motel plný více či méně zajímavých individuí, které začne někdo postupně odrovnávat (děsně přehrávající Clee DuVall jsem to přál z celého srdce), pak se začne dost zamotávat a vůbec dělat v hlavě divákově všemožně bordel a když už se začne lehce zvrhávat do slátaniny, přijde hodně příjemné překvapení, po kterém jsem měl sto chutí dát flmu čtyři. Jenže nakonec se pan scénartista rozhodne nadělit publiku přakvapení druhé, závěrečné, které je oproti tomu prvnímu mnohem víc směšné a béčkové, než zajímavé. Bohužel, potenciál tady byl. Snaha být za každou cenu originální se ne vždy vyplácí. Snad někdy příště. 65%

Dokonalá ukázka toho, jak se za čtyři minuty dá vybudovat napětí. A teď mě omluvte, jdu si převléct spodní prádlo. A mimochodem: Do you know the person standing behind you? 75%

Omlouvám se všem Četám, Zachráněním vojína Ryana i Černým jestřábům, kteří byli sestřeleni, ale líp, než jak je tomu v Krátkých filmech z Iráku, hrůzy války zachytit prostě nejde. 75%