raroh

Povinnost pro ctitele orchestru Glenna Millera, jehož výstupy jsou fantasticky nasnímány a jež neztratily ze svého drivu dodnes nic. K němu je víceméně zbytkově dolepena love story s krasobruslařkou Sonjou Henie, která mi jen dotvrzuje mou averzi ke sportu.

Překomplikovaná vymyšlenost zneužívají rádoby dobové klima, aniž mu jen trochu rozumí (minimálně svět radikálních levicových umělců, který tvořil pařížskou avantgardu, nezná vůbec), k love story. Až urážlivé je pro mě nemastné neslané zobrazení okolností kolem španělské občanské války.

Vladimír Neff psal takovéto uhlazené (byť zde s mírným humorem) literátské měšťanské psychologizující romány (zde autorem scénáře) skoro jak na běžícím páse, šťávu dostal, až když zpracoval rodinnou kroniku Sňatky z rozumu.

Příliš vykonstruované.

Dobový akčňák.

Spolu se 13. revírem český film-noir. Štěpánek, Kohout, Baldová, Fabiánová a Vítová typově přesní, Pečeňkova kamera excelentní, hudba sugestivní. Jen ten Pántik mi sem nějak neseděl. Že z tohoto snímku si pak dosti vystřeloval Frič v Pytlákově schovance?

Mužské (v surrealismu, Sadeovi a Freudovi zakořeněné) představy o dívčí zvrácenosti.

V hlavní roli obraz belgického surrealisty R. Magritta Belle captive.

Film inspirovaný mimo jiné i Piccasovým modrým obdobím.

Nemám co bych vytkl (snad jen, že časové zasazení bych spíše volil do doby secese než současnosti vzniku filmu), Gollová hraje romantickou dívku romanticky, Glázrová citovou vyděračku ohnivě, Höger tápající postavu ve všech odstínech, Pivec s Mandlovou pak své postavy pojali civilně. Melodramatický námět by sváděl ke koncům tragickým i tradičně happyendovým, ale řešení ve Vávrově filmu je hodně realistické, i když podle mě k Högerově postavě mírně nespravedlivé (kdo by chtěl dále žít s panovačnou Glázrovou?).