Djoker

Respektuji Chaplina jako průkopníka kinematografie a uznávám, že Kid patří do jejího zlatého fondu. Ve své době to byl jistě zázrak. Hodnotit film po sto letech od jeho vzniku je skoro až kruté, ale jednoduše nemám potřebu předstírat, že se ze mě rázem stal nadšenec do němých snímků.

Scottova filmografie má slabá místa a bystřejším už došlo, že Černý déšť mezi ně rozhodně patří. Evidentně chtěl prezentovat japonskou kulturu běžnému divákovi, ale obsah už příliš neřešil, a proto zůstalo jen u pěkných obrázků okolo nezajímavé krimi zápletky. Nepomohla ani účast Douglase, který byl v té době na vrcholu své slávy.

Není to ani tak o hudbě kapely Mayhem, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale především o široké paletě kriminálních činů v podání jejích pomatených členů. Zároveň jde o další potvrzení faktu, že nejlepší scénáře píše sám život.

Hodnocení pro režisérský sestřih. Petersenovi se rozhodně daří znázornit tísnivou atmosféru ponorky a absurditu války, ale tři a čtvrt hodiny je prostě moc. Chybí tomu spád, který by první a hlavně kratší verze určitě mohla mít.

Pro skalní fanoušky Odette Annable je to určitě povinnost. Ona se bohužel pro nás ve filmech moc často neobjevuje, což je vzhledem k její vizáži dost nepochopitelné. Jinak snímek samotný je samozřejmě úplná blbost.

Až při sledování totální hovadiny, jakou Slečna drsňák bezesporu je, jsem si uvědomil, že mám pro Sandru fakt slabost. Málokterá herečka nemá problém postavit se před kameru bez silné vrstvy make-upu a slepenými vlasy. Celou dobu si šaškování užívá a přenáší to i na diváka. Zároveň po menších úpravách svým půvabem zastiňuje úplně všechny na place. Podobné filmy by už dnes přes schvalovací komisi MeToo neprošly. Tvůrci tady zesměšňují feministky, gaye i lesbičky a to už bohužel není v módě.

Inovativní přístup ke komiksům už byl potřeba. Phillips docela překvapil, že s tím přišel zrovna on, když se tak dlouho držel jednoho žánru. Jeho Joker je temnější než Batman od Nolana a chytřejší než všichni Avengers dohromady.

Snaha o světovost je vidět skoro v každém záběru, ale prázdnota vše přebíjí. Ševčík může být hodně rád, že ukecal Carice a Hannu, jejichž účast alespoň částečně zastiňuje tvůrčí zmar všude kolem. Máme tady další uvadající talent.

Nevěřím, že se Adamec po přečtení scénáře od Hanzlíka neválel pod stolem. Ovšem byla to šance, jak se na stará kolena dostat do kin, tak ji využil. Sledovat Hanzlíkův sebeklam, že zrovna on je tím princem, na kterého české ženy čekají, je skutečně úsměvný. Překvapivě největším omylem je však casting, který z valné části proběhl v nováckých vodách a přinesl i úlet v podobě obsazení dvou žen, které vypadají na čtyřicet, ale stejně hrají matku s dcerou.

Všechno už jsme sice mohli vidět i slyšet v jinde, ale má to exotické pozlátko a je tam plno Asiatů, což je zajímavá změna. Sladké je to místy až nechutně, ovšem pro navození pozitivní nálady jde jistě o ideální prostředek. Jako správný rasista jsem se trošku ztrácel v postavách, žlutí mi bohužel dost splývají.