Gazy

Málokdo umí prezentovat "idylický" americký život tak, jako Micheal Moore. Ve svém debutu ještě trochu piloval svůj styl, ale už tehdy byl typicky přidrzlý, kontroverzní a prostě si s ničím nebral moc servítky a taky, že si to hlavouni z General Motors a jejich naprostá lhostejnost zasloužili, pro ně bylo 30 000 lidí bez práce jen pouhým číslem. Docela mě pobavil Mooreův velký hon na největší rybu z představitelů GM Rogera Smithe a zoufalá snaha dostat se za ním do toho magického 14. patra.

Příznávám, že nejsem nějakým oddaným fanouškem legendárních Queen, ale tohle galapředstavení je fenomenální nářez a koncert s velkým K, který se snad ani jinak než pěti hvězdičkami ohodnotit nedá. Navíc potěší nevšední prohlídka Budapešti.

Tak tohle byla neuvěřitelně příjemná slaďárna, které se velice dobře daří diváka slušně citově vydírat. Překvapil mě Gerard Butler, kterého jsem měl zatím zafixovaného jako ultra svalovce Leonida ze 300, nicméně tímhle ukázal, že umí i diametrálně odlišnou roli. P.S.: Powellův hudební doprovod je jako vždy dokonalý.

Velkolepá série, pod kterou se v roli producenta (stejně jako u Bratrstva neohrožených) podepsal Steven Spielberg, což značí, že půjde o hodně nezvyklou podívanou, která dává westernovému žánru trochu jiný význam, než na jaký jsme zvyklí. Ten, kdo čeká v každém díle drsné přestřelky a hláškující kovboje, bude dozajista zklamán, Na Západ není tím typem seriálu, ne že by byl úplně ochuzen o nějakou tu akčnější vsuvku, ale v žádném případě to není hlavní náplní minisérie. Jedná se především o rozmáchlou rodinnou ságu a velmi pečlivě ukazuje jak přistěhovalci téměř vymítili původní obyvatele amerického kontinentu a změnili jeho tvář k nepoznání. Po prvních třech epizodách jsem z toho byl úplně paf, další trojice dílů mi už, ale přišla trochu hůř stravitelná, místy bylo těžké vyznat se v docela hojném počtu postav. V konečném zúčtování jsem se proto rozhodoval mezi čyřmi nebo pěti hvězdičkami a nakonec zvítězila vyšší varianta ohodnocení, hlavně kvůli několika srdce drásajícím momentům při kterých mi běhal mráz po zádech.

Už na začátku filmu se divák dozví jak tahle nevšední romantická záležitost dopadne, a že tentokrát se žádný happyend konat nebude. Love Story se rozhodně nesnaží vyvarovávat žánrovému klišé, ale přesto je ze snímku cítit jistá vyjímečnost, hlavně díky dokonalé herecké chemii mezi Ali MacGraw a Ryanem O'Nealem, no a ten srdceryvný konec by citově udolal snad i slona.

Tyhle střeštěnosti s Jackie Chanem nemám dvakrát v lásce, ale Mistrův syn, je pohodová oddychovka, která si ani na chvilku nesnaží hrát na vážnější notu. Dobře se na to kouká, ale nepřítomnost prakticky jakéhokoliv ustáleného děje mi trochu vadila, přesto silné ctyři hvězdičky.

Na začátek by bylo dobré poznamenat, že zbožňuji Hitchcockovy filmy, bohužel Lifeboat postrádá onu nezaměnitelnou atmosféru mistrových děl, především mi ale vadilo nelogické jednání některých postav a příliš okaté zaškatulkování každé z nich. Co je, ale potřeba vyzdvihnout je způsob, jak si film dokáže bezproblému počínat na tak malém prostoru a přitom nenudit.

Abych řekl pravdu, čekal jsem víc, nevím jestli na tom má svůj podíl právě přehnané očekávání ze strany mé osoby, či Director's cut, nicméně jsem byl trochu zklamán, a až druhá polovina filmu mi přivodila ten správný feeling. Každopádně scény s ďáblem jsou opravdu vynikající, připočtu ještě skvělou Ellen Burstyn a Maxe von Sydowa a mé hodnocení se nakonec vyšplhá na čtyři hvězdy, ale ani o píď výš. Možná, že druhá projekce by nebyla na škodu.

Nádherný, čistý film, který si překvapivě vystačí s poměrně banální zápletkou ztracených dětských bot, sourozenci se pak musí dělit o jeden pár starých špinavých tenisek, což se ukáže jako nepříliš šťastné řešení. Celý film krásně uteče jako voda, nicméně pocity z něj zůstanou o poznání déle.Dětští protagonisté se chopily svých partů naprosto dokonale a přesvědčivě a divák s jejich "zapeklitou" situací naprosto soucítí.

S Kurosawovými snímky mám tak trochu problém, jednoznačně je považuji za nadprůměrné, ale nikdy mě nedokáží oslovit tak, jak bych očekával a to je i případ Rudovouse, který i přes pekelnou stopáž povětšinu času nenudí, ovšem divák se musí naladit na pomalý styl vyprávění a vykreslování lidských příběhů, které asi ne každému bude po chuti.