Ainy

Myšlenka dobrá, provedení nudné. Jestli chtěli zaujmout a přiblížit biblické příběhy široké veřejnosti, měli se vyvarovat přílišné sterilitě a monotónnosti vyprávění. Neherecké výkony ani nekomentuji. Dlouho jsem zvažovala hodnocení a jelikož zaokrouhluji nahoru, mám tu sice kulhající, ale jinak pěkně červenou trojhvězdu.

Nejsem zklamaná. Dostala jsem přesně to, co jsem čekala. A jelikož já opravdu sebemrskačstvím netrpím, nebudu to dál sledovat a po prvním dílu tomu nemůžu tedy ani vyjetelit odpad. Věřím, že si své diváky seriál najde. Já cílová skupina určitě nejsem. Isherwood to napsal docela přesně. Stejně tak to vidím i já.

Říkala jsem si, že komentář k tomuto skvostu napíšu ráno a tak tu už půl hoďky sedím, hledím a snažím si vzpomenout, o čem to vlastně bylo.

U Horova oka! Tak si Amíci opět uplácali příběh podle sebe. Co na tom, že větší kravinu svět neviděl (i když možná viděl, ale momentálně mě nenapadá žádné přirovnání) a s největší pravděpodobností díky tomu, že oni nezavadili svým pohledem alespoň o google, kde by se dočetli o egyptské mytologii, o historii Starověkého Egypta. Jediné, co jim něco říkalo, byla jména. S těmi si pak škodolibě pohráli a zplodili sice vizuálně ohromující, velkolepou, výpravnou, akční hru plnou ohně, ale zakládající se pouze na fantazii tvůrců. Mnohdy jsem jen nevěřícně kroutila hlavou, a to i díky přehnaným digitálním efektům.

Lidstvo je zkažené, o tom není nejmenších pochyb. Stačí se jen podívat, co se děje dnes a nedivím se, že jsme si v daleké budoucnosti nejen naši Zemi a sebe navzájem zdevastovali neustálými válkami. Velmi miloučký animák s výrazným poselstvím, které není radno brát na lehkou váhu. Počátek této budoucnosti právě prožíváme ...

Zajímavé spojení francouzského zpracování ruské klasiky. Přestože jsem Hráče nečetla, musím konstatovat, že mi tento snímek ruské prostředí moc nepřipomněl. Tehdejší lamač ženských srdcí Gérard Philipe sice válel a nejedno ženské oko muselo v té době zvlhnout dojetím nad jeho šarmem, mě ale spíše rozesmíval. Svou rolí trochu naivního Alexeje Ivanoviče, jenž se honosil takovou legrační bradkou, mi připomínal kozlíka. Určitě mi toto dílo ale dokázalo, že je neradno sedat za jakýkoliv hrací stůl, kde jde o peníze. (mezi námi, tady se ta ruleta točila opravdu až moc nevěrohodně) Člověk velmi snadno prohraje nejen vlastní spodky, ale i něco mnohem, mnohem cennějšího.

Jedině žena, blondýna, zvládne udržet vzpínající se nervy na uzdě a s chladnou hlavou a s neohrožeností sobě vlastní dokáže bojovat s neviditelným testosteronem! Je dobrá ... chci být jako ona. Já rozumím, že se aplikace séra neviditelnosti může setkat s hromadou vedlejších účinků, na které nestihli vynalézt protisérum, ale že by se dotyčný stal i nesmrtelným? Skoro? Něco jako šváb, kterého nemáte šanci zašlápnout. Akční i napínavé to samozřejmě bylo. Kevin zahrál vyšinutého psychopata báječně, ale sám za sebe nemůže pozvednout jinak slabý scénář. Jako by to bylo nedopracované, něco tam rozhodně chybělo. Cítila jsem z toho takové halabala lepení všemožných nápadů potřebných k udržení divákovy pozornosti a k vygradování závěru.

Celou dobu jsem si říkala, co ti dravci vlastně žerou. Tak úspěšně se integrovali s býložravci a že by se dali i na zelenou stravu? Na jetel a špenát? Pokud vás tohle nikterak nezarazí, tak vězte, že jinak animák jede jak namydlený blesk. Originální, milý, místy strašidelný ... atakdále, atakdále. Poznatek: o 4 dny později jsem si doplnila vzdělání a už vím, že si masosauři dobrovolně nechali úplně a zcela přetransformovat svou genetickou přirozenost a v zájmu bezstarostného, společného bytí všech tvorů na planetě se přestali cpát masem svých spoluobčanů. Vystačí si se sladkostmi, zeleninou a ovocem.

Kabir byl veliký fešák, o tom není nejmenších pochyb. Jako malá jsem do něj byla zamilovaná. Do něj a ještě do Vinnetoua a do Michaela Praeda. Černý korzár rozhodně není žádná nudná slátanina, naopak. Na svou dobu je to výborný, dobrodružný film s charismatickým pirátem a s jeho lady eM. Nicméně i tady se našlo jedno mínus. Za naivitu a až příliš sladký hepyend srážím jednu hvězdu. Ten konec mě až rozkuckal smíchy.

Patrika Bruela mám ráda, ale v tomhle filmu mě nebetyčně vytáčel! Nenávidím za to Vebera, že mu napsal roli debilního, do sebe zahleděného, umanutého, ukřivděného, samolibého, hysterického vola jménem Francoá Perrin, za kterou by ho jeden, s prominutím, vyliskal! Obdivuji neskutečně pevné nervy, které s ním Jean Reno jako Campana měl. Trochu si to u mě vyžehlil tím závěrem, kdy ho patrně osvítil Svatý Jaguár a jako mávnutím kouzelného proutku se z něj stal normální člověk. Tuto indiánskou pohádku hodnotím jinak docela uspokojivě. U nás máme Krtečka a jinde se na dobrou noc vypráví legendy o šelmách kočkovitých, navracející uloupené duše zpět.