Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krimi
  • Dobrodružný

Recenze (201)

plakát

Zmizení (2013) 

S tímhle filmem mám trochu problém, není to jednoznačná nuda, jak někteří tvrdí, vydržela jsem do konce a to proto, že mě to udržovalo ve zvědavosti jak to dopadne a jestli "vrahem je zahradník". Myslím, že je to víc psycho než krimi, protože nápady brát spravedlnost do vlastních rukou, přestože nemám žádné důkazy a nic mě k tomu neopravňuje s výjimkou démonů ve vlastní hlavě, má dnes kdekdo. Jednoduše to říká jedna má kolegyně "vo magora nezakopneš" to je tak asi nejvýstižnější. Slušně zahrané, tik oka sexy, zbytečně dlouhé,jak to dopadlo si domyslíte podle vlastní chuti, modlil se za nejlepší byl připraven na nejhorší a dělal si podle sebe, co ho napadlo,kdo ví jak to s ním dopadlo, na víc jak tři to nevidím

plakát

Spy Game (2001) 

Dlouho se mi nechtělo k žádnému filmu nic říkat, ale ještě se musím usmívat, herecký koncert pana Redforda byl nádherný, Brad se prostě měl od koho učit.

plakát

The Encounter (2010) 

Tak takhle opravdu ne. Je to sice hezký pokus vylíčit nějaké věci typicky evangelickým způsobem,ale přemýšlejícímu divákovi okamžitě dojde, že tam něco není v pořádku. Tenhhle film může být tak leda pro děti jako pohádka, ale potom později tomu už nevěří, svým způsobem je to medvědí služba. Reformované církve zdůrazňují, že konečnou autoritou je pro ně evangelium a pak to takhle dopadá, Písmo si může každý vysvětlit jinak a pak tito autoři slibují jakési nedohledné nebe nad námi a to je pro inteligentního člověka nepřijatelné. Prezentují světu nějaké své představy o Bohu, které jsou naopak odrazující. Jsou různé mentality, lidé říkají, že smrt je přirozená, no to je jiné téma, ale v naší mentalitě je toho mrtvého rychle zabalit , pohřbít a pak už o tom nemluvit, jiné kultury zase s nebožtíkem provádějí různé obřady a cítí smrt ještě jako smrt, ale to je mysterium nedá se vysvětlit ani banalizovat. Biologicky se buňky, které se obnovovaly přestanou obnovovat, medicína jen konstatuje smrt, ani filozofie to nedokáže vysvětlit, platonská filozofie řekne člověk patří do světa idejí nechá tady tělo vznese se na nebesa, ale to už dneska nikdo nevezme. Neomarxisté se tím zabývali ale se smrtí si nevěděli rady, Složenicyn si tuhle otázku položil v Soustroví Gulag, kde všechny lidi v táborech týrají a vedle toho popsal oddělení rakoviny, kde se o ně starají, ale umírají všichni at se o ně někdo hezky stará nebo s utrpením. Odpověď může být jen theologická. Starý Zákon nedává vysvětlení žádné, všichni jdou do šeolu.V Izajášovi 5:14 se píše, že šeol je ‚prostorný a bezmezně rozevřel ústa‘.Všichni tam jdou, ale je tam příslib, to je typické pro starý zákon, že není nic definitivní, duše spravedlivých jsou v rukou Božích, to je příslib starozákonní, je to přechod.V katolické nauce se ten přechod jmenuje očistec,který patří k smrti, protože je to přechod k něčemu novému. Na některých obrazech očistce je vidět jak se tam ty duše škvaří, ale ani tomu už dneska nikdo nevěří, hlavní námitka proti tomu je představivost, všechny věci se vysvětlují symbolicky a tragedie dnešního člověka, je brát symboly doslovně a to není možné. Tridentský koncil říká, že duše spravedlivého dostává v okamžiku smrti ještě trest, který ho očišťuje od jeho hříchů a nedostatků a modlitby věřících mohou přispět duším, které jsou v tomto stavu očišťování. Tedy tam se nemluví o místě, ale o stavu. Smrt je tedy transitus, přechod, ten přechod je bolestný, ale očistný. Očistec viděli všichni svatí, kteří měli mystické zážitky. Co se týká otázky pekla, je to předně mysterium, jsou o něm zmínky ve všech mytologiích i náboženstvích, v evangeliu je hlavní zmínka u Matouše v 25. kapitole 41 "Potom řekne těm po levici...." Michelangelo v Sixtinské kapli znázornil peklo na obraze posledního soudu, které je velmi výrazné, je poměrně taky jen částečné a samozřejmě symbolické vyjadřující postoj člověka, který vidí, že je zlo a musí se potrestat, ale starší vyobrazení ukazují spíše na to původní starozákonní, šeol a všichni jsou tam dole a Kristus jim podává ruku, obraz vyjadřující, že není ani jeden, kdo by si zasloužil tam nebýt, s výjimkou těch, kteří přijmou Kristovu ruku a kdo ji nepřijme, tam je jen červená skvrna, to neví nikdo, to je tajemství, mysterium. To je jiný obraz, který vyjadřuje jediné, kdo přijme tu ruku a kdo ne, kolik jich je tam, nevíme.Vyjadřuje, že lidský život nemá smysl, pokud tě Kristus z něho nevytáhne. No tak když se necháme spasit a Pán nás z toho pekla vytáhne tak kam to přijdeme do nebe? To je zase obrazné, evangelium má výraz věčný život. Tady jsou zase různé představy, že je to strašně dlouhý čas, filozofové si to zase představovali tak, že čas je tam, kde je pohyb, kde není pohyb, tam je věčnost. Je to tedy věčnost, ale je to ještě život? U primitivních národů je ta představa cyklická, bůh Chronos. Bible starozákonní nemluví hned o věčnosti, ale o čase, který každý dostal, aby něco vykonal,člověk dostal svůj čas, Země dostala svůj čas, proroci dostali svůj čas, Izrael dostal svůj čas a je tam psáno, že všechny časy jsou v rukách Božích a v Novém Zákoně, Kristus dostal čas, On, který je věčný, vstoupil do lidského času na 33 let, co se s tím časem stalo? Ten Jeho čas se stal věčným. Jeho narození je věčné, Jeho život je věčný, nic se neztratilo. Všechno, co je s Ním se vrátí a co ne, to jde kamsi do šeolu, i ta chvilka na pouti, to setkání s přítelem, s lidmi, se kterými jsme žili, věčný návrat všeho dobrého a věčný zánik všeho zlého.Olivier Clément píše věčnost není čas, věčnost není místo, věčnost je život a život je setkání. To je zase jen symbolické.Pak vidíme morálku laickou, kolik lidí se už obětovalo za stát a za mír a za všechno, kolik vojáků zemřelo a přitom jsou ty státy stále bestiální a je to horší a horší a co už bylo obětí, vidíme, že v tomhle světě není spravedlnost a všechna náboženství stojí na tom, že nakonec bude spravedlnost a přece lidi do toho posmrtného života nespěchají s výjimkou světců, proč? No tohle je můj život na co mám chtít nějaký jiný život, tady ten domek mi stačí, na co nějaký palác na nebesích kdesi :-D Lepší? Co je lepší? Žijeme v slzavém údolí, ale já ještě plaču dobře, nechte mě tady v klidu tlít. Všechna náboženství člověk přijímá jako něco z nouze. Kdo se obětuje, stokrát víc dostane, no to říkají budhisté taky a mohamedání taky a křesťanství tady nemá nic nového, je to všechno stejné, jen s jedním rozdílem, Kristus nevstoupil na nebesa, ale vrátil se zpátky a vstal z mrtvých, neslibuje nebe někde kdesi nad oblaky, ale vrátí ti lidský život proměněný,ne nějaký jiný někde jinde, ale ten tvůj vlastní, který žiješ, tedy jediná podstatná nauka, která odlišuje křesťanství od jiných, je nauka o vzkříšení. Tak to předkládá Pavel 1 Kor 15,19

plakát

Noc s králem (2006) 

"Slávou Boží je skrýt podstatu věcí a ctí králů je, znovu ji najít" úžasný příběh:-) jen ty herce měli vyměnit Hamana s králem, ale to bych už asi chtěla moc, ale i tak dávám čtyři hvězdy i když ve filmu jich bylo mnohem víc...

plakát

Giuseppe Moscati: L'amore che guarisce (2007) (TV film) 

Po dlouhé době hodnotím film plným počtem hvězd, film je o světci a tvůrcům se skvěle podařilo ten obraz vykreslit. Pročítám komentáře a je mi líto některých, kteří nechápou. Jeden úzkoprsý farizejský názor, co snímá hvězdu za nemorální scény je v těžkém omylu. V životě se takové věci dějí a lidé je mají na očích, že je někdo svatý neznamená, že se s lidskou bídou i v této podobě nikdy nesetká a že bude žít v uzavřené zahradě, ale jeho láska je tak velká, že ho to nemůže nijak pošpinit. Další ateistický názor, že všechno je zbytečné je opravdu velmi, velmi smutný, protože svatí vědí, že nic, co udělali dobrého se ve věčnosti neztratí,naopak všechno materiální pomine, tak i doktor Moscati bude zářit jako hvězda celou věčnost pro hluboké ctnosti, kterými se ozdobil. Tyto ctnosti(láska, trpělivost, pokora, radost, soucit, milosrdenství, tichost, sebeovládání) nejsou smrtelné, nejsou složené z částí a proto nepodléhají rozkladu jinak je tomu s věcmi materiálními, které rozkladu podléhají. Jediné na čem záleží je k čemu materiální věci okolo sebe lidé použijí. Ve své podstatě jsou neživé materiální věci amorální, teprve když je uchopí svobodná lidská vůle mohou se stát nástrojem ke zlu pro druhé nebo k dobru pro druhé a následně je vidět odkud to vychází a kam to vede. Tvůrcům se podařilo zachytit a vypovědět to, co je lidským očím neviditelné, ale lidskému srdci pochopitelné, díky žijícímu Duchu Krista a osobám, které mu kladně odpověděli, stejně jako Moscati, Matka Tereza, pater Pio, ale třeba i princezna Anežka česká a mnoho dalších, kteří se stali blázny v očích mocných, materiálně zajištěných lidí a naplnili se láskou, která jim dala co oko nevidělo a ucho neslyšelo a k tomu věnec nepomíjející....

plakát

Mlčení (2016) 

Očima každý vidí jinak a proto skeptikové řekli, nemůžeme poznat pravdu. Režisér tu nastínil některé otázky, které si divák nenásilně zodpoví každý sám, podle svého cítění. Aktéři se ve filmu dostávají do situací doslova na tělo a bude jejich duševní a duchovní sféra znásilněná, zůstane svobodná nebo bude vykoupená? Všechno má svou cenu...Mlčení Boha, námět starý jako sama Kristova křížová cesta. Ono mlčení trochu připomíná Kristovo mlčení v Dostojevského Inkvizitorovi. Andrew Garfield absolvoval duchovní cvičení u jezuitů a na jeho vyjádření to bylo opravdu poznat. Jako hlavní postava se tu modlí o pomoc a odpověď, nedostává žádnou hlasitou odpověď, vidí jen obraz, tichou odpověď.Umění je vidět v existujících věcech, věci další, umění je spojovat věci, ne je překroutit nebo rozdělit. Umělec je tak velký jak velkou věc dokáže vyjádřit.... Trochu z historie:Do Japonska přinesl křesťanství sv. František Xaverský (15. VIII. 1549). Půl století mohli žít křesťané svobodně, a v roce 1596, kdy začalo jejich pronásledování, bylo jich už více než 300 tisíc. První mučedníci byli ukřižováni 5. II. 1597 v Nagasaki. Nejproslulejší z nich, Pavel Miki, se narodil v japonské rodině (1564-66), vstoupil k jezuitům a úspěšně hlásal evangelium svým krajanům. Spolu s ním podstoupili mučednickou smrt další 2 japonští jezuité, 6 španělských misionářů a 17 japonských laiků (tři z nich byli dosud chlapci – 12, 13 a 14 let). V roce 1862 byli tito prvomučedníci Dálného Východu prohlášeni za svaté. Jejich svátek slaví katolická církev 6. února

plakát

Love (2015) odpad!

Špatný porno a ještě horší film,drama bych neřekla ani bych to tak nenazvala, spíš tragedie intelektu. S láskou to nemá vůbec nic společné.

plakát

Slídil (2014) 

Slizounek byl dostatečně slizkej, mám podezření jestli ten člověk netrpí nějakou zdravotní poruchou, vyznačující se těma vytřeštěnýma očima. U filmu jsem usnula a klidně se dodívala druhý den, takže zas takový napínák to pro mě nebyl, ale dobře, dalo se na to dívat, podle mě opět:jednou stačilo.

plakát

Nymfomanka, část I. (2013) odpad!

Bohužel, ale tohle už fakt ne, můžu mluvit o čemkoliv , ale takhle diváka obelhávat /ne obelhávat ne, musím to napsat natvrdo > obechcávat/ a ještě tak trapným způsobem, tak to ani náhodou, Nepřesvědčil mě dokonce ani ten dědek,že by v životě chytil byť jedinou rybu a to o rybách nic nevím, ale ten zbytek byla tragedie

plakát

Chraň nás od zlého (2014) 

Tohle téma jde postavit buď in natura natvrdo , tak jak to je nebo si hrát na pohádku a tohle je pokus o něco mezí tím. Kdyby to bylo jedno nebo druhé diváci by se rozdělili na dvě strany, jedny, které to nezajímá a druhé, kterým se to líbí,takhle Scott nasere všechny, kromě těch opravdu "skromných" a nevědomých, Pohádka je to špatná, takže by to měla být realita? Ta je ovšem taky hodně podprůměrná. K exorcismu byla použitá medajlka svatého Benedikta a přímo slova na ni vepsaná, je to laický pokus,který se pravdy jen místy dotýká. Latinský a skutečný tzv, velký exorcismus vypadá jinak, má svá přesná pravidla i lidi, kteří ho mohou a jsou schopni vykonat a těch je na světě opravdu málo. Zapomeňte už jednou provždy, že to může dělat kdekdo a to pouhým odříkáváním ...non draco sit mihi dux...