liuk

Sviňskej film, u kterého je s podivem, jak je začátek Badlands s popelářem vyhazujícím odpadky, uveden hrozně efektně, tak že tento rozjetý příběh prostě nejde opustit. Zřejmě díky éterizujícímu zabarvení hlasu Sissy Spacek. A co je na Badlands sviňského? Že ve mě vyvolávají pocit, že pro takové nádherné prožití pár dnů v zemích nikoho se vyplatí i pár lidí postřílet, a nějaký vyšší princip by mi to ani neměl mít za zlé. A jsem za ten pocit rád. Stejně tak při sledování příběhu nepřichází na mysl žádné pedofilní narážky u Kipovy postavy. Jeho láska k Holly je totiž tak čistá a nezpochybnitelná. Badlands patří k filmům, které lehce dokazují, jak příběh opravdu není důležitý. A i ty dialogy fungují jen jako záložní motor. Hlavní je, co se děje nevysloveno a myšlenky v hlavě proudí přesně podle toho a ne podle slyšených hlásek. A teď bych si měl šutrem rozdrtit prsty, ať na dnešek fakt nezapomenu.

Na žánr romantické komedie je Waitress dosti netradičním filmem. Na otázku proč odpoví sice asi náhodou, ale pravdivě seřazen výpis žánrů zde na ČSFd. Opravdu je Waitress spíše romancí než řechtající se komedií ala Knocked Up. A to ještě vcelku nešťastnou a smutnou. Velkým problémem je ale postup, jakým je vyjádřena ta úžasnovitost úžasného Nathana Filliona, který se mimochodem vtipně tak trochu zakastovává do herce hrajícího jen gynekology. Jeho postava je scénářem vytvořena tak, že všechny ostatní mužské postavy jsou strašní pitomci a fáfrňové. To je pak jednoduché stát se tím pro Keri Russell tím vyvoleným. A když se nad tím zamyslím, tak ono podobná charakterizace platí i pro postavy ženské. Jenže čím více se blíží závěr, tak tím se ty nelíbívé vlastnosti skoro u všech začínají obracet. A to přestože si Keri s Nathanem ukradnou pochopitelně pro sebe většinu scén. A že jim to jde skvěle, i přes to zmíněné ulehčení. 3,5*, jenže hodně netradiční závěr zaokrouhluje nahoru.

Že nejlepší jsou příběhy, které napsal sám život? Může být, ale ještě lepší jsou takové, na které patent nemá, ale stejně si vedou ještě lépe než příliš pravdivým příběhem omezovaní kolegové. A to je případ Superbad. Jeho příběh se teda vůbec nikam nehrne, ale zároveň vyvolává dojem, jak velkou noc všech zúčastněných práve sleduju. A jak zábavnou, třeskutou a upřímnou. Tak skvěle vyjádřené jak negativní, tak pozitivní emoce a city. Tak přesné postavy "z lidu", které ovšem nejsou stroze charakterizovány jednou vlastností, ale prostě žijou vlastním životem i mimo záběr. Tolik pitomých náhod, kdy by byla opravdu náhoda, aby se nestaly všechny najednou na tzv. den blbec, na který ovšem budou jistě všichni s úsměvem vzpomínat. A je nádhera, jak si v Superbad najde každý tolik situací, ke kterým se může tak jednoduše vázat, např: Seděl jsem na základce s člověkem, co si maloval obrázky penisů a vagín na lavici, do sešitů a na brýle. Prý aby to měl na očích, kdy se mu zachce. Nekecám. Kouzelné, jak zajímavě nostalgicky Superbad působí, a to i když nejsem žádný partyboy a mám pořád jen pár jednotek let po maturitě. A proto: Jelikož tu každý porovnává s Knocked Up, musím říct, že zatímco ta je spíše super sezónní záležitostí, zato na Superbad se bude koukat furt, FURT a FURT. Btw, producenti mají opravdu pořádné nervy. Jistě dokážete si představit, jak by začínaly a končily recenze, kdyby se film s takovým názvem nepovedl.

Straw Dogs museli tehdy vyvolat nějakou kontroverzi, cenzury, dopeklavzetí a podobně, ale no a co? To měl i Da Vinci Code. Ale tak fajn, aspoň si může být jist, že za 35 let dosáhne uznání. Stejně jako tahleta nuda, která je ještě doháněna do krajnosti těmi exploitačními megastudenými barvami. Ony samotné atmosféru vyvolávají velmi tězko, zvláště když se ve filmu nic moc znepokojivého většinou neděje. Aspoň, že to funguje i naopak, že v těch pár silných scénách tahle vypocená syrovost nějaké ty bodíky filmu přidá. Tomu teda napomáhá i přenádherná Susan George. Přerod Hoffmana v tu mašinu je uskutečněn asi tak, že nějaký pidičlověk ve stylu Křečka v noční košili praštil Davidovi do něčeho v mozku a on se teda začal chovat vražedně jinak. Třeba tak, že použije sklapovací past na medvědy jako vražedný nástroj, což je sice fajn, ale něco podobného určitě najdu i v sáze Jasona Voorheese, a tam se místo trapně vyvolávané kontroverze aspoň zasměju. A aby nedošlo k nějakému omylu, filmy o zapadákovech a balících tam žijících jinak fakt můžu, ovšem brát vážně vzkaz Straw Dogs "Na nevěru a porušení presumpce neviny se dá reagovat jen a pouze tou nejbrutálnější vraždou" opravdu nehodlám. Přitom Wild Bunch je takový nářez. Táák... a teď jsem rád, že jste dospěli k ultratěžkému závěru, že jsem to nepochopil. Jsem na vás pyšný.

Fantastická Hard Candy náhoda naštěstí nebyla a interiérové povídavé, hádávé, neklidné scény jdou režisérovi pořád moc dobře. Atmosféra je taky bomba, a plátno až skoro popraská, jak ve filmu nádherně mrzne až praští. Město je vykresleno moc hezky, kdy je jeho struktura, rozložení domů dáno stále stejně, a já ho ke konci prostě znal. A tak to kazí ta hromada upírů, na které vždycky když je detailní záběr, tak to opravdu skřípe. Mluví nějakým divným hrdelním jazykem, občas jsou strašně inteligentní, ale najít pár lidí v městečku nedokážou celé dny. A to je další průšvih - že příběh trvá měsíc je úplně nevyužito a spíš to působí nadbytečně. Tak tři dny by zcela stačily. Lekačky hlavně na začátku fungujou, přijdou vždy tak pět vteřin předtím než si uvědomím, že lekačka bude. Pár likvidačních scén taky dost dobré (jedoucí šerifovo auto!) Na přístí Sladův film se rozhodně těšit budu, ale určitě ne tolik jako když po Hard Candy obsadil takovou božandu jakou Melissa George rozhodně je. A svou pověst si zde nijak nezkazila, jen škoda že asi musela dost přiškrtit svůj děsně sexy australský akcent.

Tady se bude řezááát. Prsty, ruce nebo nohy. T-Bag hadr. Z pokusu o nějaké chytřejší porn-torture ale naštěstí hodně rychle sešlo a spíše se začlo vyprávět jakési podivné mysteriózno v kombinaci s detektivkou, ve které postavy vykonávají všechno později než by mohly, jen aby měl film celovečerní délku. Příliš velký úspěch v oblasti SBIG (So bad - it's good) se taky nekoná, ale své momenty rozhodně má. Ale když se zrovna nedá smát tomu, jak všelijak dokáže Linds využít ve svůj prospěch amputované končetiny, tak vcelku bodují hodně hezké filmové obrázky, kdy jasná modrá barva často jakoby vystupuje před okolí. Příběh je takový natupělý, občas působí divně a nelogicky, ale jeho premisa není úplně zlá a je tedy škoda, že nebyla více dotažena. A Rose McGowan musí být hodně šťástná, když na Lindsay kouká a sama si přiznává, že při tancování u tyče na ní zdaleka nikdo nemá. 2,5* - asi ve mě pořád buší částečný obdiv Lindsay, protože kdo jí tehdy před třemi roky nemiloval?

Dokoukal jsem a ještě dalších několik desítek minut jsem měl dojem, že si rozvibruju křeslo, jak jsem se celý z tohoto neskutečné zážitku třásl. A hodně k tomu dopomohl fakt, že jsem vůbec neměl nejmenší tušení, jakým typem hororu je. A tak se mi úvod filmu zdál jako nechtěná a zároveň úspěšná snaha natočit jakousi poctu žánru slasherů v době, kdy ani slashery neexistovaly. Nebo spíše poctu jejich úvodům. Nadčasová pocta dokonale namixovaná s teenagerským filmem. A to s jedním z nejhlubšeji vypovídajíc o tom, o čem vypovídat chce. Proto je nadpřirozeno tak povedeně odsunuto do pozadí, aby v poslední části zaútočilo tou nejsilnější možnou šlehou, která mě totálně rozebrala na součástky. Nemalým důvodem jistě byla také jedny z nejkrásnějších smutných scén, které jsem kdy viděl. A jak se zdráhám používat toto adjektivum, které je poslední dobou v recenzích zprofanováno až moc, tak musím zařvat, že: Sissy Spacek JE GENIÁLNÍ. Carrie je moje jasná emocionální jednička viděná v roce 2007. 10/10.

Experimentální akční film. On si snad prostě nemá výpravu! Nikdo se v něm příliš nezajímal o nějaké zasazující okolí postav. Tady jde jen a pouze o ně a napětí je navozováno pouze jejich zarputilými pohledy. I to všemožné cestování po celé Evropě se obejde bez klasicky používaných zabírání těch nejprovařanějších staveb aktuálního města. Bourneovo ultimátum se prostě tváří jak drahá sranda, jejíž prostředky byly vynaloženy na navození levnějšího, ale o to sympatičtějšího celku. Ve skutečnosti vypadá jak jeden z nejlepších epizod nějakého povedeného akčního seriálu. Jak je tedy možné, že filmoví fandové, kteří tak rádi používají ošklivě hanebné slovo "televizní" hodnotí posledního Bournea tak kladně? Jelikož on má třetí newyorské dějství, které film pořádně rozbalí, přesně jak mají správná vyvrcholení vypadat. Akce par excellence. Završí i bohužel otravné flashbacky. Ultimátum je moc sugestivní kousek, jehož vysoké kvality potvrzuje i fakt, že jsem se na něj kvůli svým předsudkům díval jen abych ho mohl následně strhat. Bohužel bych pak musel být pokrytcem, bavil mě moc. Jen hlavně ať se příliš nerozšíří tahle kamera parkinsonka. Párkrát ročně má určitě svůj smysl, ale jinak budu radši, když budu schopen bez problémů přečíst nápisy na ulici, kolem kterých hlavní hrdina běží. Aby se nakonec takhle netočilo i porno, kdy přírazy hlavního pornohrdiny budou zvýrazňovány klepotem a zabírany skrz rozostřené vlasy jeho nedrahé polovičky.

Jak jsou na tom první dva díly? Fakt dost krutá sranda - 4*. A to píšu já, který tento sitcom odsuzoval před začátkem sezóny asi nejvíc ze všech startujících seriálů. Nápad vypadá hrozně, proma byla hrozná...Ale nemůžu si pomoct, nebudu pokrytec a musím přiznat, že zatím se daří vytěžit ze strašně zužujícího přefabrikovaného námětu maximum. Tato sezóna je jasně ve znamení geeků - Chuck, Reaper - a zatímco jejich seriály ke svým postavám přistupují tak nějak vlažněji, aby byly přístupnější více lidem, tak v BBT jsou úplní magoři. A ve druhém díle mi už ani nevadily ty šíleně vykonstruované věty (ne)popírající jakoukoli výrokovou logiku.

Jak jsou na tom první dva díly? Dost koukatelné, ale v podstatě nic extra - 3*. Quantum Leap hadr! A to v případě pilotu dosti nepovedená vykrádačka, a to hlavně protože narozdíl od Bakulova seriálu se ten McKiddův pilot bere strašně vážně. A k tomu se všechny postavy chovají úplně nejvíc vypjatě, hlavně aby se navodilo nějaké napětí. Vše toto se naštěstí notně vylepšilo v díle druhém, která konečně hraje na kapku vtipnější strunu, a tak se seriál netváří, jak když bude na konci každého dílu konec světa. A jak byl v pilotu přijemně šokující zvrat ohledně toho, co má Dan v minulosti napravit, tak snad se něco podobného nebude opakovat pořád dokola. Občas se vyplatí jet i po vlně zcela nalajnovaného příběhu.