liuk

Čelist padá. Proboha! To je sen? Tohle fakt jde natočit? Čelist padá. Nic hezčího v žánru futuristické vizuální sci-fi nebylo a nemůže být nikdy natočeno. Ty neony. Ta pára v ulicích. Ty obchůdky. Ty věže. Ty dopravní prostředky. Kroutím hlavou. Nejkrásnější studené barvy, kdy zachycené na celuloid. Hudba film doprovázející takovou silou, že se z toho člověk skoro až vznáší. Aspoň duševně. Nejéteričtější filmová žena v podání Sean Young. Jestli se mi někdy podaří chytit Final Cut v kině, tak už nic jiného nepotřebuju. Tenhle souboj šelem mezi mrakodrapy je prostě nadpozemský. Fakt vidět a zemřít. Musím nakoukat všechny předchozí verze, ať vidím, co na nich furt pizdili a jak jsem jednu z nich mohl před mnoha lety nudou vypnout.

Začátek šestidílné série ve vzhledu počítačové hry Quarantine se brzy přehoupne k Helen Hunt v santa oblečku nebo pařící na punk. Zažije i možná i první bullet-time v dějinách filmu? Já ho teda nikde jinde dřív neviděl. Cestovatel v čase Jack Deth se směje tomu, že existuje seriál s postavou John Gun. Trancers jsou vcelku příjemnou variací na Terminátora, která by si mohla odpustit sice pár blbin, ale ve výsledku docela dobře balancuje na tom tenkém ledě mezi vážnosti a zábavnou ujetinou. Snad jen občas to postavám vše vychází příliš jednoduše. Ale to nic nemění na tom, že ve spektru mých 3* jsou Trancers jedny z nejzábavnějších kousků. A těším se na sequely.

Letos už třetí film spojený s brutálními únosy žen. Zatímco konkurenti byly buď roztomile neohrabaní (Captivity) nebo výsměšně špatný (I Know Who Killed Me), tak The Flock je špatný přímo jalově. Film se v podstatě skládá jen z ježdění Gerea a Danes od jednoho hlídaného devianta k druhému. Občas proloženo návštěvou jakési budovy uprostřed města vypadající jak márnice, s igelity visících na zdech a dominami v každém koutě. A když už je únosce skoro chycen, tak vyběhne jeho magický nezranitelný pes, který pak skočí k únosci na pickup s neprůstřelným štítem. Fakt nechápu, proč po něm Gere nikdy nevystřelil. Ono kdyby se scénář zaměřil kontroverzně na společností utlačované devianty trpící úchylkami, za které oni sami nemůžou, tak by tohlo být moc zajímavé. Ta jedna pedofilova scénka se povedla. Ovšem se tak nestalo, a tak aspoň budou rochnit CSI fanoušci v režii, která je přesně to filtrově blikavé "cvak-vzum". A úplný závěr očekávaný ve vrácení se na začátek v podobě nějaké moudré hlášky, která byla vybrána dadaisticky hozeným kružítkem na lexikon moudrostí, to jen dodělá. To je tak vykonstruovaný nesmysl, že tam úplně stejně mohlo být "Myslím, tedy jsem."

Tak u Death Note se asi nikdo opravdu nudit nebude. Námět je dostatečně našláplý, aby byl poslán přes možná až příliš teenagerský scénář a rutinní vymazlenost obrazu k absolutní zábavnosti. Což se teda opravdu daří, a já byl hodně natěšen, co všecho povede k předpovídatelnému zvrhnutí hlavní postavy. Což jsem se teda nedočkal. Ale furt mě to děsně bavilo. I navzdory faktu, že ty plány hlavního -náctiletého byly až moc divně vypečené. Ale furt dobrý. Do té doby než se objevil ten emo Japonec, hrajícího nějakého šéfa vesmíru. Ten když se objevil na obrazovce s tou loknou a hlavu měl posunutou dopředu jak velbloud, tak jsem z něj fakt pokaždé dostával tanec svatého Víta. Pitomec roku. A závěrečná vysvětlovačka se taky mohla zkrátit. A třeba na její úkor rozvinout ty nedostatky. L bude Lightův nemesis v dalším díle? To jsem zvědav, jak to přežiju.

Rob Zombie se tak moc snaží odchýlit od klasické slasherové škatulky, až sám s tímto odchylováním se neudržel krok. Halloween ukazuje, že i když se nějaká charakterizace postav v podobných slasherech těžko hledá, tak je jen vcelku chytře zneviditelněná. V Halloweenu bohužel není vůbec, a tak mi byly úplně všechny postavy absolutně ukradené. Narozdíl od jiných slasherů. Tedy kromě Sheri Moon, které se jeji významný part opravdu povedl, a zčásti i kvůli ní je první půlka vcelku fajn. Jiným slasherům je často vytýkana monotónnost a neoriginalita. V nich se Halloween ale topí ještě víc. Ono sledovat už potřetí po čtyřech stejně se plazící oběťku, s Michaelem stojící nad ní, není zrovna osvěžující. Postavy jsou jen objekty na vraždící lince, a to k jakémusi realisticky pojatému Zombiemu Halloweenu vůůbec nesedne. Haloweenská atmosféra se musí hledat pod lupou, stačí se podívat na nádherné obrázky z Trick 'r Treat, aby bylo jasné, jak má takový film vypadat. To i Halloweenské epizody That '70s Show mají větší dávku téhle esence. Atmosféra, super postavičky - víc ve slasheru nehledám, Halloween toto ale opravdu nedonesl. A přetočený konec pro kina je horší a debilnější než ten workprintový. Soundtrack je ovšem povedený. Jak písníčky, tak score.

Tak nám zfilmovali Kutil Tima. Jen se Wilsonova hlava přetransformovala v Beowulfův penis. Něco takhle trapného v kině opravdu jen tak neuvidíte. To byl zase nápad cpát nosné bájné téma do úst nějakých 3D loutek, kteří možná vypadají víc živí, když jsou mrtví. A tak jim prostě nevěřím ani fň. Feministky mají další důvod k protestům: Zemeckis jejich loutky odfláknul ještě víc než ty ostatní. A ještě je to k tomu většinou jedna velká nuda. Aspoň tedy že nepůsobí nějak nabubřele, barvy se nesnaží zalíbit každým coulem atp. Pak ovšem nějaká tá lidskost a realičnost je okamžitě zabita jakousi kravinou. Snaha o opravdové kapky krve vypadá spíše jak molekuly v jakémsi chemickém dokumentu. Silvestrova akční hudba je jakousi koláži všech Zimmerových chorálových skladeb společně s trailerovými hitovkami od Immediate Music. A takové mě ve filmu fakt neberou. 3D mě bavilo tak deset minut, pak už jen tlačilo do očí. Ale stejně si nedokážu představit, jak se na Beowulfa bude někdo dívat na DVD a bude se mu pak líbit. Proto nelituju návštěvy IMAXu, aspoň nemusím zpytovat svědomí, že jsem promeškal něco velkého. Uvidíme, jak to bude s Avatarem. Ale jestli se nepodaří ani ten, 3D zanikne stejně rychle jako se mu to povedlo v 80. letech.

S-U-P-E-R. I když jsou Cheerleaders erotický film až soft-porno, tak jsou zároveň přesně tím filmem, který hrozně jednoduše vyvolá úsměv na tváři díky té vzorové hipísácké atmosféře let sedmdesátých. Beverly Hills potřebovalo na prostřídání všech možných párových kombinací deset let, těmhle na to stačí slabá hodina a půl. Ještě že se film neubral směrem dělající ze zdejších roztleskávaček kravky jaké známe odjinud ve vedlejších rolích. Jsou to jen takové hodné děv(en)ky, je opravdu radost poslouchat a radost na ně koukat. Snad každá druhá řečená věta má nějaký sexuální podtext. Řekl bych, že existuje málokdo, kdo by byl zcela bez roztleskávačského fetiše, a proto se dají Cheerleaders doporučít každému, popřípadě některé. Je to mocný trash, ale velmi zábavný. A když už nic, tak se aspoň dozvíte, proč si na těhle holkách v Americe u fotbalu tak potrpí.

Jestil nejíte nic jiného než hovězí maso na všechny způsoby, a to hlavně v době, kdy dostáváte neskutečnou mediální masáž o případech BSE ve vedlejší Kanadě. Jestli máte sex pořád a furt a s kýmkoli - se sourozencem anebo s knězem. Jestli chodíte do kostela jednou poslouchat, jednou se výsměšně vyzpovídat a jednou roztahovat nohy na kněze. Jestli koukáte na grindhousovské filmy s Girl with the Thunderbolt Kick v čele. Tak to jste pak Mad Cowgirl. Její film je opravdu jeden velký vršící se bordel. Ale takový ten, který má třeba člověk na stole v pokoji, protože v pořádku by se sice orientoval hůř, ale stejně ho ten nepořádek deptá. Příběh neexistuje, a film je vlastně jen shlukem nekompaktních scén, které spolu ovšem silou vůle drží. A celé je to prostě zcela nekonvenční zábava, i když moc smyslu nepobrala. Ovšem ani nesmyslů, protože hledat v tomhle experimentu díry v ději by bylo jako hledat George Bushe na dovolené v Castrově rezidenci.

Dost zajímavý námět a producentovo poděkování internetovému pirátství za způsobení vyplávání jeho filmu hodně na povrch. Problém ovšem je, že jak je námět a jeho rozvíjení fajn, tak vynaložené schopnosti prostě na celovečerák nestačí. Patří do nějakého klasického antologického povídkového seriálu, a tam by se pak mohl pyšnit zařazením mezi epizody nejlepší. Ovšem takhle se tady prostě všechny moc řeší a ano, natahuje. Přitom na tohle zajímavé demýtizování a mýtizování historie by se dalo najít takové množství témat, ovšem nestalo se tak, každé se řeší půlhodiny. A jedna místnost horské chaty jako jediné dějiště rozhodně taky není něco limitujícího. Takových podobných filmů už se podařilo, i když je pravda, že u nich to bylo spíše z důvodu povedeného zamachrování si než málo prostředků jako tady zde. I když...Hard Candy, ale to pravda už přebíhám jinam. V případě Man from Earth jsem rozhodně nezažil takový ten sydrom tendence přeceňování něčeho méně známého, ať dopomůžu k většímu zájmu. Nový Donnie Darko nebo Gattaca se prostě nekoná, na to je Schenkmen bohužel moc slabý režisér.

Mangold je sice stále na koni, ale scénáristi Rychle a zběsile 2 spíše na zakrslém oslovi. K nějakým excesům ve filmech, kdy se postavy prostě chovají hrozně divně, se snažím přistupovat tak, že by se tak a tak třeba někdo v presu dokázal omylem zachovat. Ale co je moc, to je příliš. Zvláště když se mě tak urputně postava snaží přesvědčit celý příběh o své osobnosti. Některé události jsou přeskočeny nebo zrychleně zkráceny, a tak se nějak musí domýšlet. A to samé by bylo lepší u některých ukázaných, které bych taky radši nechal své vlastní představivosti. Naštěstí se tuto příběhovou podivnost opravdu pekelně dobře kouká. Nádherné prostředí, množství projetých kilometrů, stále opakované repliky, které ovšem v podání takových herců nedokážou omrzet, pár vyjímečných akčních scén, poslední záběr filmu, totální stylař Ben Foster a celá banda pěti chlapů, kteří by spolu nejradši nemluvili, ale pantem jedou pořád. Sice zábavně, ale občas mimo mísu. Špinavý zážitek, kterému by prospělo být o půlhodinu delší, ať se vše jednání plněji vysvětlí. Nepředvídatelnost tu sice funguje, ale někdy jen protože takové rozuzlení je v rámci možností až moc nesmyslné.