Lilloos

Úvod je skvělý, humor mísící se se sentimentem na mě platí. Když se však začne něco dít, paradoxně to ubírá tempu. Myslím ale, že tudy vede cesta pro novodobé pohádky.

Fajnové obsazení (i jindy protivná Julia Roberts hezky zapadá), ale to je tak všechno. Minuty svižně odsýpaly a já pořád čekala nějaký zvrat nebo alespoň vývoj, leč zbytečně.

Když jsem byla malá, střídání dvou princezen a tří princů bylo na mě zkrátka moc. Navíc za doprovodu hororvé hudby, kdy především pasáže se smýkáním, či jak jinak tento extrémně nepříjemný zvuk nazvat, vyvolávaly doslova husí kůži (avšak ne v pozitivním slova smyslu). Teď už zas na pohádky moc nejsem.

Mimořádně tichý film, který bez hudby a téměř beze slov dokáže vybudovat atmosféru natolik realistickou, že s hlavním osobou soucítíte každým okamžikem, především pak v situacích, které jsou značně nepříjemné (Kvůli zubařskému zákroku jsem se snímek skoro bála podruhé pustit). Škoda jen zdlouhavého závěru, který po perfektní ostrovní části radikálně zmírnil tempo a tím jednoduše nudil.

Třetí hvězdička jen za konec, který to celé perfektně uzavírá. Zbytek ale za moc nestojí. Těžko říct, zda je to zásluhou tuny plochých postav nebo překombinovaným dějem, který na mě navíc působil jako šitý horkou jehlou, ale celkově snímek postrádá veškerou Batmanovskou atmosféru a svou přehnanou stopáží dokonce nudí. Ale když už nic jiného, líbil se mi záběr na hráče amerického fotbalu bežícího přes hřiště a za ním už jen spoušť.

Nebýt perfektního obsazení jednalo by se jen o tuctový blockbuster, který by mě kvůli celé té válečné atmosféře ani nezaujal. Ale Brad Pitt je Achilleus jak má být a Diane Kruger je první skutečně krásná Helena, která s Orlandem tvoří jeden z nejkrásnějších filmových párů. A u něj nezáleží na tom, jak hraje, stačí aby se na mě zahleděl těma svýma smutnýma hnědýma očima...

Můj oblíbenec Heath Ledger je super a jeho kousky jsou jedinečně šílené, přesto mi zde chybělo nějaké vyšší něco, které z předchozí Nolanovy adaptace dělalo nezapomenutelný zážitek. Když mám být upřímná, místy jsem se skoro nudila a to především kvůli scénáři, který zas nabízí spoustu hutných dialogů, ale hledat v nich nějaké hlubší myšlenky nebo černý humor bylo většinou nad moje síly.

Od televizního filmu nelze očekávat nápaditý scénář, prvotřídní efekty ani herecké hvězdy a tak mě tyhle nedostatky nechávají chladnou. Přesto jsou zde dva detaily, které mi celou podívanou kazily. Je jím zmatená kamera, která nejspíš měla vytvořit iluzi akce, a Helena, která nejenže není nijak extra hezká, ale navíc je zde zobrazena jako nesympatický spratek. Pro starověké Řecko mám však slabost a především první část přináší zajímavé historické souvislosti.

Až děsivou civilností je snímek vtahován do reality a to značně umocnilo můj zážitek. Snad za to dostatečně mluví fakt, že husinu jsem po skončení filmu ještě nikdy neměla, až doteď. Často kritizovaný začátek, který nás uvádí do příběhu a mnohé vysvětluje, bych naopak vyzdvihla. Dodává následné akci hlubší význam a běz něho by to pro mě bylo jen další tuctové zpracování komixu o bezcharakterním klaďasovi, jehož životní touhy a motivace jsou z povinnosti odbyty v několika prvních záběrech. A o tom Batman rozhodně není! Mám z netopýrů strach, ať ho mají i mí nepřátele!

Tyhle staré klasicky točené řecké báje mají prostě něco do sebe, ačkoliv v dnešní digi-době už bohužel ztrácí dost ze své původně velkolepé působivosti. Zajímavě řešený je také výběr ústředních (Aeneas) a záporných (Paris) postav, který má výrazný dopad na děj a celkový divákův zážitek. (Řecká) mytologie je totiž natolik vzdálená a tajemná, že si ji každý může vyložit podle svého a už se nikdy nedozvíme, který výklad je ten správný. Ale nebyli by to Italové, kdyby si v závěru nenadělili vlasteneckou poznámku, která však hezky uzavřela cyklus vyprávění.