Chudobka

Za Moniku Absolonovou a  hlavně Vojtu Dyka jedna hvězdička. Nesnesitelně dlouhá stopáž, nesnesitelní moderátoři, plno reklam, v hledišti "celebrity", vítězové, které bych neposlouchala, ani kdyby mi za to někdo platil. Ještě jedno malé plus - nešaškoval tam Janeček.

Na Snídani se nedívám ani ve všední dny (sleduji Dobré ráno na ČT 2, kde jsou dobří moderátoři), natož o víkendu s Morávkovou a Čenským. Abych mohla hodnotit, pár minut jsem přetrpěla. Morávková? Nikdy!

Příběh o muži, který se nikdy nevzdal. Slavný malíř, špatný otec. Nejlepší postavou filmu byla dcera, která se chovala obdivuhodně - byla racionální, dokázala si poradit v každé situaci. Studenti svého profesora obdivovali, jeho přednášky hltali, jejich obdiv  k němu byl až fanatický. Vadilo mi to černobílé vidění - všichni komunisti neuvěřitelní hlupáci, zbabělci, bez citu, bez názoru, všichni studenti pokrokoví, oddaní své modle. O práci tohoto malíře jsem se vlastně skoro nic nedozvěděla.

Ačkoliv nemám v oblibě velkofilmy, Most přes řeku Kwai je výjimkou. Plukovník Nicholson ve vynikajícím podání Aleca Guinnesse je obdivuhodná postava, člověk, který se nikdy nevzdává. Příchod pískajících zajatců je velkolepý a nezapomenutelný. Tento film nikdy nezestárne.

Průměrný dokument o nadprůměrné ženě.

Po zkušenosti s "komedií" z minulého týdne jsem ani nechtěla zapínat televizi. Ale mám ráda Jana Nedbala a Vojtěcha Hrabáka (Hrabák mě  zaujal v Hastrmanovi). Pro mě bylo obsazení těchto dvou herců dobrá volba. Hrabák by si podle mého názoru zasloužil více příležitostí u filmu, je zajímavý typ. A Nedbal má tak nevinný pohled, že by utáhl každou ženskou na vařené nudli. (Jako Nebeský okouzlil i B. Němcovou.) Komedie to pro mě sice opět nebyla, ale na Nedbala je moc hezký pohled a je to dobrý herec. Takže pro mě to rozhodně není odpad.

I když se zajímám o výtvarné umění, jméno Lowry jsem neznala. Po dvaceti minutách jsem musela film na chvilku vypnout, protože sledovat soužití malíře s tak nesnesitelnou matkou bylo nad moje síly. Ale pak jsem si to rozmyslela a udělala jsem dobře. Přála jsem si sice, aby se matce vzepřel, ale neudělal to, protože ji miloval. Bylo mi líto toho citlivého a starostlivého muže, který dělal vše pro to, aby potěšil svou matku, ale jí všechno bylo málo. Timothy Spall mě svým výkonem dojal k slzám. (Já už bych dávno po té babě něco hodila nebo ji udusila polštářem.) Lowryho obrazy jsou krásné!

Nechápu, proč někdo hodnotí tento pořad jako odpad. Já bych taky některá jména vyřadila. Dívám se pouze na ty osobnosti, které za osobnosti já sama považuju. Někdo mi tam chybí, někdo přebývá, některé dokumenty jsou zdařilé, zajímavé, jiné méně. Dnes jsem se např. podívala znovu na dokument Olgy Sommerové o  Janu Špátovi, kterého velmi obdivuji.

Nezasmála jsem se ani jednou, jen jsem nevěřícně zírala a nestačila se divit, co všechno je možné.  Ne celou hodinu, to fakt nešlo. Vejdělek, Epstein, taková nadějná dvojka!  Ani za Čermáka nedám dvě hvězdičky. Ale nejvíc mi bylo líto Sabiny Remundové. To si snad nezasloužila.

Nádherné! Nepamatuji se, že by mě nějaký film v poslední době tolik dojal jako tento nenápadný snímek. Sarah Adler se mi líbila, ale  Tim Kalkhof byl ve své roli dokonalý. Klidný, tichý, citlivý introvert, jehož klid se přenášel i na mě. Slzela jsem už v 8. minutě filmu, ale zároveň mi bylo dobře. Pro mě je to film léčivý, zbavil mě neklidu, nervozity, úzkosti a doslova mě postavil na nohy. Oceňuji i krásnou hudbu a lákavé cukrářské výrobky. (Po skončení filmu jsem upekla bábovku.)