Captain America: Občanská válka

Kde jsou ty časy, kdy jsem s pokorou vnímal každý další komiksák a vážil si Tobeye jako Spider-Mana. Pak jsem čekal půl rok, než se objevil X-Men a mezi tím vyskakoval sem tam nějakej béčkovej komiksák jako Dare-Devil nebo Electra, které si nikdy na nic nehrály, protože moc dobře věděly, co za příběhy vůbec vypráví. Nicméně dnešní doba už je jiná a filmy založené na komiksech mají obrovský boom. Tak obrovský, že si producenti bratrů Russo dovolí vložit tolik peněz do filmu, který kombinuje do nedávna nezkombinovatelné, roli Spider-Mana nabídnou třetímu hercovi a celé to zaobalí do klasického rádoby vtipného a digitálně vyspělého obalu, který se tváří hrozně draze a hrozně cool a bohužel i hrozně poplatný dnešní době. Ve skutečnosti se ale jedná o směsku nesmyslů, která kombinuje Avengers, Spider-Mana, Kapitána Ameriku, Ant-Mana nebo Iron Mana a není na ní vůbec nic dobrého. Spíš mi přijde až smutné, co se v dnešní době považuje za vrchol filmařské popkultury. Laciná kombinace komiksových hrdinů s nezajímavými postavami a podprůměrným příběhem. (05.01.2017)

Občanskou válkou startuje nová marvelovská éra. Nejen proto, že film s nezvyklou lehkostí uvádí na scénu nové hráče, ale i proto, že definitivně otevírá dveře dimenzi, kterou v prvních a částečně i druhých Avengers nechával zcela stranou. Občanská válka uzavírá trhlinu mezi "down-to-earth" seriálovým Daredevilem a eskapistickými blockbustery, zároveň dost nevybíravě ukazuje DC a Warnerům, k čemu je pečlivý charakterový a příběhový build-up. Možná je ve středu příběhu klišé, ale Brühl jako tajemný hybatel je nezvykle civilním a uvěřitelným (polo)padouchem. Kapitán Amerika zároveň definitivně nachází svoji roli Kapitána Nesouladu - postavy tak věrné prvotní heroické myšlence komiksů, až se v čase relativizace všeho stává vlastně podvratným živlem. Jeho střet se Starkem je mnohem lépe motivovaný a hlavně mnohem smysluplnější než štípaná Batmana a Supermana. Komorní a nečekaně působivé finále je pomyslným zlomem. V tomhle světě už prostě nic nebude tak jednoduché a jasné jako kdysi. Marvel drtivě vyhrál bitvu s konkurencí i sám se sebou. Po Občanské válce se možná budete ptát, jestli jste spíš na straně týmu Kapitána Ameriky, nebo týmu Iron Man. Ale jen těžko nebýt na straně týmu Marvel. Kdo by to byl ještě v roce 2012 řekl? (05.05.2016)

Jako celek by to rozhodně sneslo ještě "větší pád na držku", na druhou stranu je třeba ocenit to, že motivace obou stran dává smysl a twist s minulostí je hodně silné kafe, kdy divák u plátna zatrne, protože ví, že v tuhle chvíli jde vážně do tuhého. Je fajn, že má záporák chytrý plán a potěší nový Spider-Man, kde se povedla úžasná věc - jeho profilace je na hony vzdálená tomu, co jsme v předchozích filmových verzích viděli a přesto neztrácí nic z toho, co dělá Spider-Mana Spider-Manem. A finále konečně někam směruje, nastavuje nové zítřky a není to ubíjející návrat do bodu nula, jako v případě obou dílů Avengers. Asi bych to neoznačil za nejlepší marvelovku (ale přiznám se, že ani nevím, kterému filmu ze série bych tuhle nálepku dal), určitě je ale nejzásadnější a ukazuje, že to může jít i trochu temnějším směrem. Přístě by to snad chtělo jen nějaký osobitější soundtrack. (05.05.2016)

Tři dlouhodobé problémy marvelovek (vynecháme-li tu uniformní bezpohlavnost bijáku pro všechny, se kterou se u Disneyho tak nějak počítá) je absence pořádných respektu hodných záporáků s jasnou motivací, co nehází jen krhavé pohledy, odosobněná generická zaměnitelná CGI akce a žádné následky, důsledky ani osobní oběti postav. Vždycky platilo, že marvelovkám to sedne v komorní škorpící rovině spíše než blockbusterově akční. Bratři na režisérských seslích se to v rámci možností pokusili změnit již u Zimního vojáka a ke cti jim slouží, že to zkoušejí i zde. Ve dvou případech úspěšně (ochcávka v podobě nepotřeby záporáka, jakkoli ten zdejší potenciál má, a fyzická na kaskadérech stavící akce) a v jednom krutě neúspěšně, protože jestli někdy neochota Marvelu přinést skutečné oběti ze strany hrdinů bila hulkovskými pěstmi do očí, tak je to právě zde. Každopádně režisérské duo tentokrát zaslouží spíše slova uznání, protože ukočírovat tolik postav, aby byly jasné i pochopitelné motivace, aby noví hráči byli řádně představeni a nepůsobili jako páté kolo u vozu, aby pnutí bylo hmatatelné (bohužel až v samotném finále), zároveň si to navzdory vyhrocenosti (byť ta je více scénářem chtěná než z filmu opravdu vyplývající) i názorové ambivalenci obou stran zachovalo punc odlehčené nadsázky a ještě k tomu všemu navrch, aby každý měl vesměs solidní „tu svou chvilku, kdy tahá pilku", tak v tom (by) neuspěli i jinačí kabrňáci. Naopak neukočírovali délku. Sice se to netáhne, ale poklesů tempa to má více než by bylo záhodno. Jejich dalšími vroubky jsou epileptická kamera v akčních scénách a že celý ten žabomyší konflikt připomíná více hospodskou rvačku několika jednotlivců než-li válku, natož občanskou. (05.05.2016)

"To je za ten barák, cos mi hodil do ksichtu." Avengeři tentokrát nastoupili v lehce pozměněné sestavě a na trávníku to bylo hned znát. Zejména proto, že místo soupeře se dostavil pouze rozhodčí a tak se musel jindy spojenecký tým rozdělit na dvě mužstva. Aby se lépe rozeznali, tak se mazaně rozdělili na Pestrobarevné a Pestrobarevné, takže zápas mohl začít. Koukat se na něj celkem dalo, zejména první půle byla ve slovním provokování solidní, ale pak došlo na nepotrestaná porušení pravidel. Třeba nepovolená výstroj nechala evidentně podjatého sudího Helmuta naprosto v klidu, ale nepískal ani úder křídlem, podražení vláknem či házení víkem od popelnice. V jednu chvíli jsem si dokonce myslel, že to snad ani nebyl fotbal, ale tak nějak mě nenapadá, co by to vlastně mohlo být jiného. Takže nejlepšími hráči svých mužstev vyhlašuju Ant-mana a Spidermana, kteří vyhrávají pobyt v celách s výhledem na všechny světové strany. (02.02.2017)