Režie:
Ladislav SmoljakHudba:
Jaroslav UhlířHrají:
Ladislav Smoljak, Petr Reidinger, Jan Kašpar, Bořivoj Penc, Genadij Rumlena, Petr Brukner, Václav KotekObsahy(1)
ŠVESTKA - je to hra o stáří a její umělecká úroveň je bohužel poznamenaná i stářím jejího autora. Ale je to hra cenná právě tím, že v ní dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci.. Dialogy nejsou tak hutné, jak jsme byli u Cimrmana zvyklí, jsou jakoby roztěkané, často opouštějí dějové řečiště a tvoří slepé laguny, odkud není návratu. Také vtipy už zdaleka nemají tu razanci jako za mlada. Ale hra je to cenná právě tím, že v ní i dramatik prozkoumal, jak se zralý věk podepíše na lidské duši, řeči a myšlenkové potenci. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (245)
1.) Úvodný seminár - zvláštnosti chôdze J.Cimrmana; Cimrmanova staroba, skúsenosti so železnicou a jej inštitúciami 2.) Hra Švestka - javiskový sklerotikon. Hra o stretnutí priateľov staršieho veku, ktorí sa stretajú na železničnej stanici malej dedinky, aby si očesali slivku. Přemysl Hájek (Ladislav Smoljak), vechtr (výpravca) vo výslužbe, po rokoch služby konečne získa strom do svojho vlastníctva, ale musí do určitého dátumu a času slivky obrať, inak prepadnú v prospech železníc. V posledný deň sa stretáva Hájek, sklerotik, jeho ukecaný bratranec Blažej Motyčka, Hájkov priateľ a horolezec Sváťa Pulec, a s nádejou na slivky sa do deja zapája aj mladý vechtr Kamil Patka. ()
Tož já nebudu jako mnoho zdejších uživatelů psát rádoby vtipný komentář. Já vím jak se mám vyvarovávat těmhle rádoby vtipným komentářům ve kterých postupně přecházím až k nějakým neopodstatněným věcem, které nemají s Cimrmanem nic společného. Třeba až k Čapkovy jako jeden uživatel. Vždyť co má Cimrman společného s Čapkem, že? Kromě toho, že oba měli matku. Jeden dokonce s velkým M. Ale takovou matku s velkým M mají všichni, že? Teď nepočítám ty chudáčky děti z dětských domovů. Já jsem tam jednou byl. Jako né že bych tam vyrůstal to né. Já tam byl na návštěvě. V rámci jednoho projektu zadaného v občanské nauce. Nás v občanské výchově učí jedna strašná čůza. Jedna z nejhorších na škole. Jsou i horší. Ale ty mě naštěstí neučí. Měl jsem vždy štěstí na slušné profesorky. Máme i profesory, nemyslete si. No a jeden z těch kantorů s oblibou cituje Járu Cimrmana. No a tenhle Jára Cimrman napsal jednu geniální hru - Švestku. A k ní bych chtěl napsat komentář. Ale já nebudu jako spousta zdejších uživatelů tvořit nějaký rádoby vtipný komentář. Ne ne, mně nenachytáte na švestkách. Víte, ona existuje i jedna švastka s velkým Š... ()
Další z Cimrmanovských klenotů netušené síly. Viděl jsem tedy záznam pouze jednou, nevlastním totiž DVD s tímto titulem, ale na divadle jsem to viděl dvakrát a byl jsem opět okouzlen. V tomto případě mám v roli výpravčího Hájka radši Smoljaka, Svěrák je tady trochu rušivě razantní. Alě pět bych dal i za provedení s ním, tohle je už klasika, ač jen pár let stará. ()
Měla jsem možnost vidět naživo v alternaci s panem Svěrákem, ačkoliv si osobně myslím, že panu Smoljakovi zrovna tahle role sedne víc. To ale není důležitý ... Naprosto mě dostal seminář předcházející samotný hře a samotná hra mě přirozeně dostala taky (která z těch Cimrmanovských ne, že ano). Miluju jevištní sklerotikony, ale za mým favoritem Záskokem přece jen malinko pokulhává. ()
Je to s překvapením, ale snad poprvé mi přišel seminář o docela velký kus lepší než po-přestávková hra. Zřejmě to bude hlavně skvělým sólem Ladislava Smoljaka a závěrečnou písničkou, ale také slabším startem hry, menší kadenci vtipů (hlavně na začátku to bylo... bojím se to napsat, ale strašný!) a pomalým tempem. Ale i tak se najde pár momentů, které vás opravdu dostanou (podání rukou, několik hlášek) a v úplném závěru se konečně pustí ten očekávaný uragán. Jenže je asi už příliš pozdě. Ale i tak to na ty těsné čtyři hvězdičky je, to zase jo. ()
Galerie (11)
Zajímavosti (9)
- Dentistické básně byli původně v semináři hry „Cimrman v říši hudby“. Avšak kvůli délce hry byly vyřazeny a v roce 1997 navráceny do semináře hry „Švestka“. (mnaucz)
- Tato hra jako jediná vyšla oficiálně na dvou CD a deskách. První verze byla natočena 24. 5. 1998. (mnaucz)
- Typickým neduhem stáří postavy vechtra Přemysla Hájka je zapomnětlivost pustit podávanou ruku člověku, s nímž se vítá. Ve hře tak nastávají několikaminutové úseky, v nichž Hájek drží pravici některé z dalších postav. Jak se tento nápad na vtip zrodil? „Mně se hodil zážitek ze Slovenska, kam jsme jednou jeli za strašnýho počasí do jedné obce na zájezd. Místní vedoucí kulturního zařízení byl opilý. Byl ale nesmírně šťasten, že jsme dorazili, jelikož už to vypadalo na zrušené představení. Já jsem mu podal ruku a on mě nepustil a vodil mě po tom kulturním domě. Vždycky mě někomu představil, ale nedovolil mi, abych tomu druhému podal ruku. Byl tak rád, že jsme dorazili. Vykroutil jsem se z toho tak, že jsem řekl, že se musím jít převlíct, a tak mě nakonec musel pustit,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. (mnaucz)
Reklama