Proso - opereta DJC

Vřeštění operních "umělců" je pro mě stejně pozitivním zážitkem jako účast bandy negrů na výroční schůzi KKK. A když už konečně přišlo na seminář, byl jsem opět smutný, protože nebylo řečeno ani slovo nového a pánové pouze opakovali již známé věci. Jediný vyložený klad je tedy Svěrákovo šaškování s violoncellem. 30% (03.12.2017)

Opravdu vcelku zbytečný počin, jehož nejlepším momentem jsou Ty české panenky ve strhujícím podání mého nejoblíbenějšího badatele Miloně Čepelky. Čekal bych, že pánové cimrmanologové pro takovou slavnostní příležitost dodají alespoň pár nových objevů, že se nám dostane něčeho navíc, například že se před každou árií dozvíme, kdo ji v Cimrmanově Prosu zpíval, kolikrát, kdy, proč a za kolik. To se bohužel nestalo. Namísto toho jsem viděl zvláštní recyklát Hospody na mýtince, v němž hudba často vyloženě zdržovala. A nemile mě zarazila i režie Jana Svěráka, která naprosto ignorovala příchody a odchody z pódia, libovala si v záběrech z druhého konce Smetanovy síně, a mně vždycky nezbývalo než počkat na střih, abych se dozvěděl, kdo že to před diváky zrovna přišel. A řekl bych, že stejně vhodné by bylo na začátku každé skladby titulkem uvést její název a jméno skladatele, který ji mistrovi ukradl. Dávám dvě a půl hvězdy. (23.11.2013)

Tak předně, je to hlavně koncert (jen proložený přednáškami). A ač mám k nejmenované hře neobyčejný vztah, nevnímal jsem Proso jako „vykrádání“ jejího semináře. Ono to tvrzení, že nenabízí vůbec nic nového, je ostatně liché (šlo o zachování piety ke Smoljakovi). A též jedna věc jsou repliky, druhá způsob jejich podání. Navíc, zde byl nutný záskok, a i přes mnou zafixovaného Smoljaka to Brukner zvládl dobře (stejně tak „dálkař“ Bárta). A já osobně si naopak myslím, že původní hru je dobré znát. Melodie, které zazní v plné délce, jsou totiž na divadle jen naznačené a zde tak slouží asociativně (vzpomínání Kulhánka, vyznání Zeppelina atd.). Tím se dostávám ke koncertu. Stejně jako u hry mám vřelý vztah i k dílu Strausse mladšího, a tak jsem i jeho „uloupené“ kousky ocenil. Proto mě ty hudební pasáže (doplněné dalšími „zloději“) nenudily, naopak jsem si je užíval. Stejně jako Svěráka-hráče. Navíc, nechybělo to hudebně nejlepší na konec (včetně fóru). Pro vše výše zmíněné tak nevidím důvod, proč nedat silné 4*. (13.07.2016)

Remake vládne světu aneb Génius české ironie tohle neměl zapotřebí. 1) Nápad shromáždit všechny Cimrmanovy melodie je zcela v intencích této osobnosti. Bohužel však zůstalo jen při něm. Jinak jde o úryvky ze Semináře k Cimrmanovu opernímu dílu v rámci představení Hospoda na mýtince. Nelze ani říci, že by autoři vykrádali sami sebe. Oni prostě převzali beze změny část hry a doplnili ji zbytečně dlouhými operetními melodiemi. 2) Jen několik drobných nápadů, viď, Libore, doplnilo chronicky známý text. Hudebníci v orchestru se očividně bavili. Diváci stejně jako autor těchto řádek to vnímali spíše jako pietu za odcházející legendu. 3) Výstižný koment: Ozzy2 (nehodnotil). (18.10.2016)

Páni Cimrmani, vždy jsem vás obdivoval, miloval, vaše hry znám většinou zpaměti a přesto se na ně s nostalgií dívám a královsky se bavím.Nemůžu se však zbavit pocitu, že po mnohých odchodech do Českého nebe (Vozábal, Vondruška,Kašpar a především zásadním odchodem pana Ladislava Smoljaka) by bylo na čase soubor rozpustit. Všem členům je už kolem 80 let a ti mladí to nikdy neutáhnou.To kouzlo už je bohužel pryč a vždy se raději podívám na staré věci, poslechnu si desky,zavzpomínám na návštěvy v Bráníku, ale do divadla už nikdy nepůjdu.A asi nejsem zdaleka sám.Jednou dopadnete jako Olympic, ve kterém už není ani jeden zakládající člen a podle toho to vypadá. Tohle dílo se vůbec nepovedlo a jen z úcty ke všem zúčastněným a již vzpomínané nostalgii ho nebudu vůbec hodnotit. (12.10.2016)