Proso - opereta DJC

Proso - rozkradená sedmihodinová opera Járy Cimrmana, ze kterého toho zbylo jen velmi málo. Každopádně teď víme o něco víc, protože nádherných hudebních čísel je tu poměrně dost, navíc Miloň Čepelka nejednou zazpívá (ale nebojte se, nejde o zpěv) a je naprosto, naprosto fenomenální. Jinak jde o přednesení všech přednášek z Hospody Na mýtince (takže nožičky, erömü, hrabě Nikolč, frustrační kompozice...) sem tam vyplněná Svěrákovým blbnutím v hledišti. Zábavné a navrch ještě nádherné pro duši. Koncertní část totiž byla neméně fenomenální a dohromady spolu obě části fungují prostě dokonale, protože Strauss rozhodně věděl, co je dobré ukrást., z koncertu jsem si užíval každý tón. Nevidím sebemenší důvod, proč nedat plný počet, nádherné představení. (06.09.2020)

Vřeštění operních "umělců" je pro mě stejně pozitivním zážitkem jako účast bandy negrů na výroční schůzi KKK. A když už konečně přišlo na seminář, byl jsem opět smutný, protože nebylo řečeno ani slovo nového a pánové pouze opakovali již známé věci. Jediný vyložený klad je tedy Svěrákovo šaškování s violoncellem. 30% (03.12.2017)

Járovi se omlouvám, ale nevydržel jsem to. Jeho hry můžu v jakoukoli denní hodinu, vždy mi správí náladu a jsou pro mě obrovským kultem a význáváným úměním. Ale tohle vystoupení se nepovedlo. Orchestr je profesionální, ale ty písně se mi vůbec nelíbili. A navíc jsem nechápal jestli to je myšleno s nadsázkou nebo vážně. Kdyby tam byli nějáké nové přednášky a poznatky, tak bych to klidně dokoukal, ale jsou pouze převzaty z Hospody a nepřinaší nic nového. Nebudu to hodnotit, když jsem vydžel chvilku, ale musím poznamenat, že to bylo vlastně poprvé kdy jsem si u něčeho od DJC připadal trapně. Ale nikdo není dokonalý a vy jste nám pánové cimrmanologové přinesli tolik inteligentního humoru a radosti, že bych si ani nedovolil vás kritizovat. Projednou se stalo ale až se budu někdy bavit u nějáké vaší normální hry, věřím že na to dočista zapomenu. (08.10.2016)

Cimrman je možná dokonalým vynálezcem, filmařem, cestovatelem, gynekologem-samoukem a já nevím čím vším ještě, ovšem jako člověku s absolutním hudebním hluchem jsou pro mě jeho skladatelské práce trošku zapovězené. O hře se zpěvy Proso si tedy raději něco vyposlechnu ze semináře od řečnického pultíku, ale už je mi cizí zaposlouchat se do všech těch Járovi ukradených děl. Těžko se mi to přiznává, ale ty jsem přetáčel a vyčkával až na někoho z pánů Cimrmanologů a jeho odborný výklad, který stejně jako v Hospodě Na mýtince i tady funguje skvěle .. (25.11.2013)

Opravdu vcelku zbytečný počin, jehož nejlepším momentem jsou Ty české panenky ve strhujícím podání mého nejoblíbenějšího badatele Miloně Čepelky. Čekal bych, že pánové cimrmanologové pro takovou slavnostní příležitost dodají alespoň pár nových objevů, že se nám dostane něčeho navíc, například že se před každou árií dozvíme, kdo ji v Cimrmanově Prosu zpíval, kolikrát, kdy, proč a za kolik. To se bohužel nestalo. Namísto toho jsem viděl zvláštní recyklát Hospody na mýtince, v němž hudba často vyloženě zdržovala. A nemile mě zarazila i režie Jana Svěráka, která naprosto ignorovala příchody a odchody z pódia, libovala si v záběrech z druhého konce Smetanovy síně, a mně vždycky nezbývalo než počkat na střih, abych se dozvěděl, kdo že to před diváky zrovna přišel. A řekl bych, že stejně vhodné by bylo na začátku každé skladby titulkem uvést její název a jméno skladatele, který ji mistrovi ukradl. Dávám dvě a půl hvězdy. (23.11.2013)