Blaník

Seminář (nejen) o tom, že všechna důležitá (historická) data mají jednu společnou vlastnost a to sice nezapamatovatelnost. Stejně jako fakt, že kolikrát větší škodu zanechá (napáchá) následný odborný výklad dějinné události, než samotná událost sama. V neposlední řadě, že i (leto)počet hraje (velmi) důležitou roli :-) Co se týče hry samotné, stejně jako v případě semináře, bez výraznějších námitek. Pouze s (osobní) poznámkou na závěr. Až budoucnost resp. přítomnost skutečně ukázala prozřetelnost (svatého) Václava, tedy, že se r. 1620 neunáhlil a své vojsko správně „do zbraně“ nepovolal. Bylo by to zbytečné mrhání. Spoléhal resp. tušil (na) amnestii? Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř a odcházet (zbytečně) od (dobře) rozehrané partie kuželek není lehké, vím, ale nenastal právě teď (nejvyšší) čas, (svatý) Václave, podívat se (narcistickému kleptomanovi) Václavovi na zoubek? Proč mám však takové neodbytné tušení, že v případě varování (pražského) Hradu svým kabinetem (v čele s věrným pobočníkem, levobočkem Láďou), že se v okolí Vlašimi (Blaníku) podezřele (významně) nadzvedává podloží a mezi lidem kolují zaručené zprávy, že se (SVATÝ) Václav chystá na euroskeptika Václava „and his boys“ vyslat svou nebojácnou družinu, dostalo by se jim následně odpověďi „pánové, to není možné (proveditelné), tj. nikoho na sebe neposílám, musel bych o tom přeci vědět“. Jedná se pouze o novinářskou kachnu, tj. zvýšený výskyt krtků a tudíž to spraví pár kg pesticidů, což v kombinaci s (ohlášeným) velkým úhrnem srážek, zapůsobí blahodárně a (nejpozději) na podzim budu opět „v kurzu“ (minimálně u houbařů), až budou zakopávat o půlmetrové Václavky. Osobně bych si nebyl tak jistý, pořád existuje varianta, že si (rádi) kopnou. Jeden z mých nejoblíbenějších Cimrmanů – 92% p.s. za takovýto vytříbený (šermířský) souboj (Smoljak-Weigel), stejně jako scény mučení (viz samotná hra) by se nemusel stydět ani vizionář R. Scott. (10.01.2013)

Trochu vážnější, než jsme u Divadla Járy Cimrmana zvyklí, ale možná o to víc se mi líbí. Chvílemi trochu statické, dokonalý protipól rozjuchaného Záskoku, který autoři napsali těsně po něm. Na Blaníku se možná podepsalo i to, že vznikl těsně po roce 1989 a Smoljak se Svěrákem se v té době trochu hledali. Když to ale srovnám s tehdejším "hledáním se" jiných tvůrců, nutno říct, že S&S z toho vyšli s noblesou. A pamatujte: "Nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být ještě hůř!" (25.07.2006)

Scéna, kde Kašparův Smil Flek z Nohavic koordinuje souboj mečů je nezapomenutelná, hlavně Weigelovy lakonické poznámky. Relativně hustá koncentrace humoru bez jakéhokoliv žvanění okolo. 'Blaník' je jednoduše jedna z nejikoničtějších a nejzábavnějších her DJC. "To není možný. Chvojka, přečti, co tam je." "Pozemšťanům je zakázáno nahlížet do blanických knih." "To tam je?! Podívej se jestli to tam je!" "To má právě Chvojka zakázaný." (...) "Kdo je pro?" "Já." "Kdo je proti?" "Tady!" "Nikdo." (...) "Chceš vidět jak zmizí? Ona umí mizet." "Jo, to by mě zajímalo." "Zmiz..." (...) "Veverko, tebe to bolí a chceš nás nasrat." (...) "Moment, moment, co je to kuželník?" "Napiš 'vozová hradba'." ____ 84% (1990) (05.03.2015)

Po stránce dramatické asi nejlepší "hra" DIvadla Járy Cimrmana, která je sice hodně konverzační a statická, ale o to více skvělých myšlenek a vtípků, které se v řeči schovají, obsahuje. Smoljakovi apokryfní žánr svědčí (viz. Malý říjen v Divadle Na Zábradlí), leč otázkou zůstává, zda tahle hra byla nevhodnější právě pro Cimrmany... (01.02.2004)

Sice opět velmi dobrá, ale přeci jenom, v porovnání s vysokou laťkou ostatních her, trochu slabší. Výborný je souboj s meči, líbilo se mi i loutkové divadlo, ale samotná hra je pře jenom o chloupek delší, než by ji slušelo. Ale i tak pobaví i po několikerém zhlédnutí a to je vlastně důkaz samotné geniality tvůrců Járy Cimrmana. (19.07.2020)