Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Sci-Fi
  • Akční
  • Krimi

Recenze (3 055)

plakát

Talíře nad Velkým Malíkovem (1977) odpad!

Člověk by řekl, že slušný režisér a plejáda špičkových herců dokáží společnými silami natočit obstojný film i z dementního scénáře. Ale ono prd. Talíře nad Velkým Malíkovem dopadly jako regulérní propadák. Jsou jen stěží sci-fi a ještě méně komedie. Respektive nějaké motivy a pokusy o vtip by se tam našly, jenže tak zoufale nevyužité a nahodilé, že by se bez nich příběh úplně obešel. A když o tom tak přemýšlím, tak by tam ani nemusel být ten příběh. Koneckonců taky skoro žádný nebyl. Scénky na sebe navazovaly jen velmi volně a většina z odehrávaného, byla úplně samoúčelná. Nerovný souboj jedné neschopné scenáristky s naší kinematografickou smetánkou na K.O. vyhrála Mária Rudlovcáková.

plakát

Likvidátoři (2013) 

Gore bráška podobně nápaditého a podobně slabého Six-String Samurai. Když se střílí, někdo hází nože a nebo rozprskává lidi bazukou, tak je to docela zábava. Mimo tyhle momenty je až moc vidět, jak celý film stojí akorát na nadsázce, několika průměrných hercích, rádobydrsných hláškách a krásné babě v titulní roli. Fešanda z plakátu je taky asi jediný pádný důvod, proč si Bounty Killer zapnout. Pro fajnšmekry stojí za zmínku i Gary Busey ve své typické záporné roli. Hrál tenhle chlap ,mimo Predátora dvojku, i nějakou kladnou postavu?

plakát

Psi (1979) 

Z takového námětu by Carpenter natočil parádní béčko. A vůbec by do toho nemusel tahat psychologii, nebo sociologickou studii společnosti. Alain Jessua se k tomu odhodlal, a žádnou díru do světa neudělal. Snímek hodně slibuje, leccos naznačuje, jenže většinu času jen klouže po povrchu. Co mu chybí na atmosféře, to nahrazuje akcí, sice syrovou, ovšem nikterak efektní nebo zajímavou. Několik scén se ovšem bez debat povedlo, a zbytek překlenul Gérard Depardieu svým skvělým výkonem a velkým charisma, takže výsledný dojem není vůbec špatný. Filmu však chybí údernost, která by dala režisérovým myšlenkám sílu, jež by si zasloužily.

plakát

Zlatovláska (1973) (TV film) 

Do klasických pohádek z padesátých a šedesátých let má Zlatovláska daleko, a i v té "normalizační" éře ji zastínily perly jako Tři oříšky pro Popelku a nebo Šíleně smutná princezna, ale pro mě má tenhle Erbenův příběh zvláštní kouzlo. Jednak díky hercům, zvláště křehká, skoro nadpozemská krása Jorgy Kotrbové mi brala dech tehdy i dnes, a druhak díky výtečnému hudebnímu doprovodu. Tohle je jeden z mála filmů, ve kterém mi muzikálová složka nejenže nevadila, ale dokonce jsem se na ni i těšil. A to nemluvím jen o Nes mě loďko ku břehu, ze které se postupem let stala nepřekonatelná klasika hospodského zpěvu. Jestli vás někdy ve dvě ráno vzbudí parta lidí vyřvávajících tuhle tklivou píseň, tak je dost možné, že v ní budu i já.

plakát

Gang Story (2011) 

Kdybych to sám neviděl, tak bych tomu nikdy nevěřil, ale téhle kriminálce nejvíc podráží nohy nedostatečné charisma Gérarda Lanvina. Tenhle drsňák od pohledu, jehož si už nedokážu představit bez unavených očí, kupy problémů a zbraně na dosah, kterou je hodlá všechny vyřešit, působil tentokrát ploše a nezajímavě. Přestože zahrál vysoký standard a z jeho projevu mu nemůžu vytknout vůbec nic, tak jsem mu jeho postavu vůbec nevěřil. Bez toho působil jen jako obyčejný padouch, jemuž se nejen nedá fandit, ale ještě jsem mu jeho nezáviděníhodný osud přál. Takhle to Olivier Marchal určitě nezamýšlel.

plakát

Millerovi na tripu (2013) 

První dojem klame a We're the Millers opravdu není odlehčená rodinná komedie. Nekorektností a drsným humorem se rozhodně nešetří a některé scény jsou možná až za hranou. Tomu ostatně odpovídá i R-kový rating. V době kdy se producenti snaží dokonce i drsné kriminálky točit co nejkrotčeji, působí podobný film jako zjevení. Hlavním trumfem ovšem není osobitý přístup, ale chemie mezi postavami. Málokdy jsem měl pocit, že si osazenstvo tak sedlo, navíc původně tak nesourodé. To se týká i vedlejších rolí, jmenovitě Nick Offerman byl úplně kouzelný. A světě div se, Jennifer Aniston se povedlo to, co se jí nedařilo deset let během Přátel, ani deset let po jejich konci a konečně je krásná a dokonce i sexy. To jsou mi věci. Pět hvězdiček je asi nezasloužených, jenže za to skvělé souznění, které jsem všem trochu záviděl, musím dát plný počet.

plakát

Monsieur Lazhar (2011) 

Monsieur Lazhar je silný film o vážných věcech, natočený natolik přirozeně, že vypadá skoro až obyčejně. Ale takový už je život, obejde se bez bombastických momentů, scén vypjaté hysterie, nebo osudových lásek o kterých by básník napsal sbírku sonetů. A stejně má schopnost dělat šrámy na duši a navždy nás poznamenat. Výborný snímek, ve kterém zazářil jak jeho protagonista, tak malá Sophie Nélisse.

plakát

Apokalypsa v Hollywoodu (2013) 

Ale jo, je tam pár skvělých scének (dělání znásilňovacího dojmu, nanebevzetí Jamese Franca, Channing Tatum) a navíc několik situací, kdy atmosféra sklouzla do hypnotické absurdnosti, jenže to samo o sobě nestačí. Ty dobré části drží pohromadě spousta vaty a sem tam násilná improvizace přecházející do hluchých pasáží. Filmu by prospěl rafinovaněji napsaný scénář a pořádně vypointované dialogy. Myšlenka projektu byla bohužel úplně jiná. Taky se nemůžu zbavit dojmu, že kromě Franca nepředvedl nikdo nijak skvělé herectví. Emma Watson všechny dala o třídu, jenže taky strávila na plátně stěží minutu. Malé plus dávám alespoň za konec, který ukázal Nebe jako luxusní Hollywoodskou párty.

plakát

Vánoční poselství prezidenta republiky Miloše Zemana (2013) (pořad) 

Takže po idnes neodolala pokušení kopnout si do Zemana ani csfd, a otevřela arénu ve které se jeho odpůrci můžou plácat po zádech, navzájem si lichotit, prachsprostě zanadávat, a hlavně žít v iluzi že 99% lidí v tomhle státě prezidenta z duše nesnáší, protože 99% procent lidí v "diskuzi" s nimi souhlasí. Doufám, že až zase zjistí že ta nepřijatelná pravda je jiná, tak znovu neodsoudí většinu republiky do role hlupáků a hulvátů*, jako to udělali posledně. Takováhle racionalizace by byla i úsměvná, kdyby nebyla tak sebestředná a pitomá. *redakčně upraveno

plakát

Pán času - The Time of the Doctor (2013) (epizoda) 

Ani dechberoucí, ani nevýrazná, jen pohodově vánoční epizoda, ve které se toho muselo vysvětlit příliš mnoho, než aby si scenárista mohl užívat luxusu napsat překvapivý příběh. Nakonec nám naservíroval na stříbrném podnose krásný případ černých labutí, za který mu můžu jen zatleskat. Děj dvou posledních sérií je vysvětlen velice uspokojivě, vnitřně soudržně, a natolik chytře, že působí až příliš jednoduše. Kdyby se ovšem měl přihlásit ten, kdo vývoj epizod dokázal odhadnout, tak by zůstaly všechny ruce dole. Vodítek Moffat roztrousil přehršel, pospojovat je ovšem nedokázal ani sám Doctor. Já jen doufám, že Gallifrey se neobjevila naposledy, a že se před Time Lordy zase jednou bude třást vesmír.