Ferrari

No, na životopis o Ferrari jsem šel jen ze zvědavosti, protože se mi předchozí film Klan Gucchi strašně líbil. Tenhle film byl spíše takový... no dalo by se říct dost hořký a temný. V zásadě nevím, jak to opravdu probíhalo, ale nakonec mě film celkem překvapil a velmi oceňuji i tu pasáž, kde si myslím, že i dítě by z toho nemělo moc dobrý pocit. Chválím to zpracování, ale pro 3 hvězdičky jsem se rozhodl toho, že mě to nějak moc zas až tak nenadchlo. (02.02.2024)

Pro mě zcela nepochopitelné opomenutí Penélope Cruz v oscarových nominacích. Adam Driver je tu fajn, nesnaží se expresionisticky „po-italsku“ přehrávat, i ve vypjatých scénách je jeho herectví příjemně decentní, dokonce i ten šedivý příčesek na hlavě mu věřím, ovšem hlavní hvězdou je tu pro mě právě Penélope. Ne auta, o kterých ostatně vím kulový, ne závody, ale tato žena zmítaná emocemi, pochybnostmi, která celý film svádí vnitřní boj, aby na konci kapitulovala, protože rodinný byznys je nade vše. A s tím souvisí i Mannův záměr, kde se nesnažil přiblížit Ferrariův život nějakým nudným biografickým popisem a odškrtáváním letopočtů, ale v krátkém časovém úseku přiblížit manželský svár jedné významné famílie. A ty závody tu jsou jenom příjemným doplňkem, ač produkčně pěkně ošéfované a kamerou hezky dramaticky nasnímané. Měl bych snad jenom dvě výtky -  není přece nutné v neanglicky mluveném prostředí přizpůsobovat angličtinu herců do jakéhosi přízvukového šišlavého patvaru, jako se to děje tady, a pak ty CGI auta, létající při bouračce vzduchem, bych v takovém hezky staromódně pojatém filmu vídat nechtěl. (23.03.2024)

Po Hackerovi a hlavně po Veřejných nepřátelích jsem se začal bát, jestli už se Mann nevyčerpal a nezestárl, ale Ferrari mě přesvědčilo o tom, že rozhodně ne a že ty dva filmy jen zrovna moc nedopadly. Koneckonců, přechod na ruční kameru některými režisérům na konci kariéry vyloženě uškodil (třeba Chytilové) a ačkoli mi Hacker, který s ní byl natočený celý, přišel pořád lepší než Veřejní nepřátelé, jsem rád, že se ve Ferrarim Mann na ruční kameru vykašlal a natočil to klasickou. Popravdě, jediný, kdo to s ruční kamerou zvládl skvěle, je David Lynch, který s ní natočil podle mě nejlepší jeho film, ale to už odbíhám. Hlavní je, že je Mann zase zpátky a tak jsem si poprvé na velkém plátně mohl užít jeho chytré pomalé budování atmosféry a brilantní filmařinu od zvuku, který upřednostňuje vždy to, na co je třeba upoutat pozornost, než na to, co by mělo být slyšet nejvíc (telefon), po kameru, která dokáže do nejednoho záběru dostat cinefilní překvapení a do jednotlivých scén zase nehollywoodské (její) budování a určité minizvraty. Perfektně vede i herce, kteří tu podávají skvělé výkony a všem jsem jejich role věřil.. A nejvíc mě těší, že to není tolik o závodění a rychlých autech jako spíš o postavách a vývinu vztahů mezi nimi, které naštěstí Mann umí podat tak, aby byly zajímavější než rychlostní testy a přitom to nic nemění na tom, že závěrečný závod s fatálním koncem je napínavý a vysoce intenzivní. Navíc se mi v tom zamlouval víc než Grand Prix, které se mi sice taky líblo, ale zatímco to jen cvrnklo o temné stránce tohoto sportu, Mann se tomu nebál víc věnovat a přitom to ještě začlenit mezi více nastíněných témat. Životu Enza Ferrariho se to věnuje jen v krátkém časovém úseku a přitom mi to přišlo výstižnější a komplexnější, než spousta jiných životopisů. Zároveň to ale není tak filmařsky a scénáristicky výrazné jako třeba Heat, Collateral nebo Zloděj, takže díky tomu Ferrari není až tak silným zážitkem, jakým by mohl být. Nehledě na to, že úvod je zbytečně pomalý a hůř se mi do něj dostávalo, ale pak mě to spolehlivě pohltilo jako většina Mannovy tvorby. A ještě mě mrzí, že se to sice celé odehrává v Itálii, ale všichni tu mluví skoro pořád anglicky s výrazným italským přízvukem. Přitom italština by tomu dodala na realističnosti, ale to už je spíš můj problém, který možná nikdo jiný kromě mě u filmů nemá. Za mě tedy povedený film a ačkoli to není látka, která by Mannovi seděla nejvíc, je poznat, že to bylo jeho vysněné téma a tak do toho dává hodně. Díky tomu je ale taky poznat, že má stále filmovému světu co nabídnout. (Světozor, Praha) 4* (14.01.2024)

Michael Mann a jeho pohled na kratičký úsek života legendárního Enza Ferrari. I přes nářky, že mistrovy došly síly a natočil nudný životopis, mi Mannův styl a pohled neskutečně sedl. Vizuálně a herecky mistrovské a přestože si burácení motorů užijeme pouze v závěrečné patnácti minutovce, je film jako celek strhující. Driver vynikající, vybraný životní úsek poutavý a vyjma pár pomalejších částí, mistrovské dílo, které divákovi nedá nic zadarmo a přes jeho chlad a odstup se málokdo dostane. Výborný film. (29.02.2024)

Ušatý potkan mi tu na prekvapenie vôbec nevadil a perfektne tam zapasoval. A to je úspech, jak pre neho, tak pre mňa. Tam sme asi ale s castingom skončili. Dúfam, že nominačka za zvuk je istá a snáď ja soška. Tie autíčka zneli nádherne, hlavne v poslednej polhodine. Tam sú preteky, drámy, autá, príroda, všetko. Je však Ferrari film, ktorý ma zasiahol? Nie. Je to ale film, ktorý mi ukázal veľa nového, nepoznaného. Mann si tu splnil sen a nezabudol ani svoj rukopis, detaily, dlhé expozície. Film má ale všetko, čo má mať čistokrvná dráma bojujúca o sošky. Rozbor postáv, konflikty, vnútorne boje, perfektnú hádku, niekoľko rovín príbehu atď. Pokiaľ sa prekušete začiatkom, bude to príjemná oddychovka. Kino by som doporučil autičkárom a fanúšičkám Šoféra. Lepšie 4 z 5 (Kino Mladosť) (09.01.2024)