Tři mušketýři: D'Artagnan

Škoda tmavých scén, kedy bolo málo vidieť, inak by šlo o výborný dobrodružný film. Možno jedna z mála verzií staršieho filmu, ktorý síce má moderné prvky, ale úplne neničí toho ducha starých dobrých filmov. Dobrodružstvo ostalo, obsadenie výborné. Škoda len niektorých povinných prvkov, o ktoré by Dumas nestál a to hlavne bisexualita Porthosa. Ako by vôbec na tom kedysi záležalo a koho to má v tomto historickom príbehu zaujímať? Dnes sa intímne veci vyťahujú úplne všade a sílene. No a len zázrakom žiadny z hlavných mušketierov nesčernel, ale aby bolo všetko v poriadku, černoch Hannibal sa tam predsa musel objaviť a podľa časopisu Variety dostane aj vlastný seriál pod názvom Čierny mušketier. Postavy trocha zostarli, ale to až tak na škodu nebolo, hoci z chlapcov urobili pánov v zrelom veku. (21.07.2023)

Jsem nadšen, špinaví a reálně vypadající mušketýři, tak jak mají být, tedy elitní vojáci, kteří chtějí level up svých schopností a ne se někde promenovat a pařit. Uvidíte perfektní souboje, napětí, co by se dalo krájet, k tomu zelená Evka, perfektně vybrané obsazení. Kostýmy, výprava, hudba, vše tam sedí. Dumasův příběh je podán bez devastujícího vlivu krás woke agendy. Každý herec podává svůj part přesvědčivě, aréna politických intrik může působit pro někoho trochu nezáživně, zejména, když kardinál Richelieu nestojí tolik v popředí, jak by měl. Nicméně rozehráno je to skvěle, doufejme, že druhý film uvidíme v kinech v originále, protože pokud mě paměť neklame tak v našem protektorátu/periferii západních korporací se člověk s původním zněním nepotkal... (14.08.2023)

Mnohé asi bavily osudy ústředního kvarteta a všechny ty pletky a intriky, já se spíš vždy těšil, jakmile kamera zrychlí a zpozorní na všechny ty dramatické souboje, kterých teda není moc. Protože za jednotvárného krále bych život fakt nepoložil, uvěznění a záchrana Athose mě zrovna nestrhla, ambiciózního kardinála jsem nějak „nevnímal“, další postavy (kterým se kolikrát věnujeme víc než postavám samotných mušketýrů) se vyskytují tak nějak pořád s vážnou tváří. A když mluví (a mluví dost), tempo začne drhnout. Na plátně se sice pořád něco děje, ale není to extra nápadité, zábavné nebo napínavé, atmosféra je sice špinavá, ale na dřeň rozhodně nejdeme, souboje jsou fyzické i místy neurvalé, kolikrát natočené na jeden záběr, ale je jich prostě málo. Výprava je fajn, herci jsou fajn, i když Evy Green mělo být víc, nicméně na pokračování mě tvůrci úplně nenalákali. (05.08.2023)

Po dlouhých letech vesměs holyúdského sraní na hrob jejich nejslavnějšího negra (promiň, Thiérry) došla zjevně žabožroutům trpělivost, se slovy „putain de enculé“ praštili do stolu a natočili rozhodně nejlepší adaptaci všech dob, kde konečně nejsou mušketýři vyvonění a naondulovaní bukanýři v dokonale vypraných a pečlivě nažehlených pastelových homopelerínkách, kardinálovi gardisté nevypadají jako prkenná partička olatexovaných deviantů, právě opustivších nějaký SM salón, Paříž 17. století neevokuje Dyznylend a šermovačky nepřipomínají ňoumovité baletní pokusy o defloraci Honzy Marase. Krásně špinavý a jen mírně upravený příběh je překvapivě zcela nerevizionistický, kromě Konstantýny, na které to není poznat ani na druhý pohled, neobsadili ti zkurvení xenofobové a předsudeční rasisti jediného Afrogala či Džihádcouze, pro které tenkrát prokazatelně nebylo zejména mezi šlechtou kam plivnout, mimo roztomile bisexuálního Porthose se vyhnuli všem deviacím a parafiliím, no a velkorysou výpravou i velmi kulantními souboji na jeden zátah i POV mě donutili dvě hodiny slastně leštit kord. Tudíž se bez obav z další neomarxistické homoférie klidně ponořte do dnes již klasického a z části autentického příběhu o tom, jak byla skutečná Kateřina Mannersová, manželka skutečného lorda Fuckinghama, natolik obskurně odporná, že se chudák ze zoufalství rozhodl vyprcat skutečnou Annu Rakouskou, jež vypadala jako děsně seksy mongoloidní babochlap, a co z toho pak bylo za fiktivní nemytou polízanici, plnou zrajících sýrů. (25.07.2023)

Od doby, kdy jsem poprvé četl knižní předlohu, mi vrtalo hlavou, proč se těm skvělým šermířům říká mušketýři, ale nikdy mě to netrápilo natolik, abych po tom pátral. Dnes už díky Jiřímu Kovaříkovi vím, že je mezi mušketýrem a Královským mušketýrem velký rozdíl, který se s postupujícím časem ještě prohluboval, takže v osmnáctém století už tvořili Královští mušketýři jízdní gardu. Tím pro mě odpadla celá řada neopodstatněných připomínek, a kdyby tvůrci v ději místo křesadlových fusil použili doutnákové muškety, přihodil bych z čistého nadšení i pátou pěticípou. Takhle se ale sekli o celé století. Nevím jestli byl Alexandre Dumas hugenot, faktem ale zůstává, že kardinál Richelieu vypadá v jeho podání jako bídný skunk, zatímco ve skutečnosti byla jeho spolupráce s Ludvíkem XIII. tím nejlepším, co Francii potkalo (a celá řada hugenotů z dobytého La Rochelle mu vděčila za život). Nebývalé, právě jsem se zastal katolického kardinála... Když se odrazíme od toho, že je předloha čistou fabulací a chudák královna Anna z toho proto vyšla jako nějaká párty girl, udělali tvůrci to nejlepší, co mohli. Už jsem viděl nejedno zpracování tohoto příběhu a musím uznat, že dnešní zážitek byl pro mě tím nejlepším. D’Artagnan pro mě z této verze vyšel jako ambiciózní mladý muž, který se snažil nejen stát Královským mušketýrem, ale po celou dobu bylo jasné, že plánuje invazi do Alžíru. Výborně jsem se bavil a doufám, že se dočkám i pokračování. / Poučení: Placák z Doverských útesů asi nebude nejlepším nápadem. 4*+ (14.11.2023)