Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Mrazivé drama o nepředstavitelné zvrhlosti fašistické ideologie, které se svou působivostí může směle řadit mezi takové klenoty žánru jako Spalovač mrtvol či Vyšší princip. Ač film televizní, odehrávající se v několika málo interiérech a založený převážně na dialogu, je síla některých jeho pasáží hrůzostrašná. Jenom samotná scéna se „sušárnou vlasů“ by měla být právem označována za to vůbec nejlepší z dějin české kinematografie. Scénáři nepochybně prospěl spolupodíl Arnošta Lustiga, tedy autora původní povídky. Ač to u televizních filmů nebývá zvykem, pochvalu zasluhuje i kamera a hudební složka. Modlitba za Kateřinu Horovitzovou rozhodně není pohodovým filmem pro nedělní odpoledne (ač jsem jí paradoxně zrovna v takový čas viděl), čili se na ní nedívejte, nechcete-li upadnout do stavu těžké letargie, kdy nebudete schopni věnovat byť jen část své pozornosti věcem s filmem samotným nesouvisejícím. Pokud naopak máte náladu pod psa a jisté vychýlení nepříznivým směrem nebudete pokládat za přítěž, již déle neotálejte – podobných utajených klenotů není mnoho. 90% (18.12.2006)

Tady jsem narazil. Podceňoval jsem kvalitu televizního filmu podle předlohy Arnošta Lustiga. Měl bych se omluvit, protože snímek Antonína Moskalyka je úžasný film, plný mrazivých momentů, skvělých českých herců a prokazuje jak jednoduše a při tom lehce lze natočit úžasný film. Lenka Fišerová a Jiří Adamíra excelují v tomto snímku, který chvílemi nechává atmosféru Spalovače mrtvol daleko za sebou. Rozhovor Lenky Fišerové s mužem, který se stará o sušírnu vlasů a jeho pozdější modlitba pro tu naivní dívenku jsou nejmrazivější okamžiky posledních let. (18.02.2007)

Vynikající český televizní film, na kterém tato skutečnost není vůbec poznat. Plejáda výborných herců a hereckých výkonů, velice ponurá atmosféra, a jednuduše skvěle "přepsaná" kniha Arnošta Lustiga. Jenom mi tady na csfd v obsazení chybí taková osobnost, jakou je Martin Růžek , který byl ve filmu ze všech židů ten nejdůležitější. (19.03.2009)

Minimalistická parafráze na Schindlerův seznam, kdy se bohatý podnikatel snaží vykoupit židy aby nenašli smrt v koncentračním táboře. Trochu méně poeticky pojaté, než Spalovač mrtvol avšak neméně napínavé a dramatické. "Jsem pán v sušárně vlasů, máš je krásné, pevné jako popel" nebo "Na tomhle koupališti se opaluje každá ženská náhá". Ve vší nacistické hrůze zbytky poetismu protkané dialogy plné obav a napětí plnily váhu největší. Váhu lidského života. Výtečné válečné drama. (11.10.2009)

Tato Moskalykova adaptace podle novely Arnošta Lustiga je filmovou lahůdkou. Role Bedřicha Brenskeho byla Jiřímu Adamírovi ušita na míru. Stejně jako role ostatní: čtenářskou vizi hrdinky Kateřiny Horovitzové přímo ztělesňovala Lenka Fišerová; Do role Hermanna Cohena se perfektně vcítil Martin Růžek; Poručíka Horsta Schillingera, mlsně polykajícího před Kateřininou krásou, kouzelně ztvárnil Jiří Bruder; Neustále podezřívavého a vše tušícího Rappaporta-Liebena sehrál výborně Čestmír Řanda... A tak bychom mohli jmenovat dále. Zmiňme ještě vynikajícího umělce Vladimíra Ráže co by Freddyho Klarfelda. Scénář napsal přímo Arnošt Lustig ve spolupráci s Vladimírem Čejchanem. Proto zde ani divák neočekává odchylky od literární předlohy. A přece bychom drobné našli. Nejvýraznější odchylkou je sám závěr, ve kterém není Brenske píšící zprávu o Kateřinině vzpouře a o sumě, kterou se Němcům od této skupiny podařilo získat. Zde zpívá rabín Dajem z Lodže svou Modlitbu za mrtvé přímo na místě, kde byli všichni Židé zastřeleni. V knize však tento nářek doléhá otevřeným oknem k Brenskemu píšícímu onu výše uvedenou zprávu. Dajem z Lodže v knize zpívá nad tělem Kateřiny Horovitzové, které bylo po tři dny všem vystaveno pro výstrahu, zbaveno vlasů a nyní je již spalováno. (04.03.2010)