Dům hrůzy

Prvních pět minut jsem byl mile překvapen a žil jsem v domnění, že se jedná alespoň o žánrově čistý film, který by mě mohl trošičku zaujmout. Leč bohužel to opět nevyšlo a vylezla z toho silně neučesaná směsice ne nejhoršího hororu s dementní podobou podřadného thrilleru. Co se hororu týče, sám o sobě by působil vcelku slušně a občas dokázal i mírně postrašit, ale pouze do té doby, než se na obrazovce objevila infantilní podoba toho, co mělo představovat hlavní zlou sílu dne. Ostatní dějové zápletky však byly zoufale neuspořádané, zmatené a nesmyslné. Člověk by za Boha nepochopil, kdo tu koho chce zabít, za co nebo za kolik, proč, zda se mu to podařilo, anebo jestli to udělal úmyslně či jen náhodou. Máte skoro jistotu, že ten jehož mrtvolu vidíte rozstřílenou nebo jiným způsobem zneškodněnou je na sto procent živ a co nevidět se odkudsi vynoří, aby způsobil ještě větší zmatek. Abyste pak pochopili, že tento hrdina je už nadobro mimo hru, musíte vidět jeho hlavu alespoň na dvacet kroků od zbytku těla. (24.10.2004)

Obsazení lákalo, ale je pravda, že trio Rush-Janssen-Larter tenkrát ještě neznamenalo ve světě filmu tolik, jako dnes. To jsem si nějak neuvědomil a podle toho to dopadlo. House on Haunted Hill je otřepaná báchorka o opuštěném blázinci, kde mají strašit duchové krvelačného personálu. Ztvárnění strašidel stálo za starou bačkoru a nejen proto, že se samotní bubáci moc nezjevovali a ten zmatek, který se plížil po zdech, byl neskutečným úletem. Za mnoho nestála ani atmosféra, která zapáchala lacinou televizí. Koukat se dalo vlastně snad jen na Famke. Jednoduše špatné. 25% (11.12.2014)

Vcelku dobře rozjetý remake původního snímku z padesátých let s Vincentem Pricem (jedna z hlavních postav se tu zřejmě jako pocta jmenuje Price), kterej však od půlky začne hodně kulhat a ke konci se už doslova plazí. A přitom se v něm objeví spousta hororových okamžiků, které ukazují, že tvůrci ví, co to je horor a jak ho natočit, u konce ale zřejmě začali trpět tou nemocí s německým jménem, která před vámi všechno schovává.... Aspoň, že na Famke a Ali je radost pohledět až do samotného konce. Já závěr místy prospal, což možná o něčem svědčí. (08.02.2009)

Předně: od snímku jsem toho moc nečekal. Když se tedy následně mé očekávání naplnilo, tak mě to vlastně ani nemrzelo. Na filmu mě zaujalo: pár příjemně propracovaných detailů, některé dobře natočené sekvence, (povětšina) zajímavých interiérů domu (nikoli exteriéry) a k zahození nebyla ani cover-verze skladby „Sweet Dreams (Are Made Of This)“, kterou nám (místo Annie Lennox) tentokrát nazpíval Marilyn Manson. To, v čem film značně ztrácí jsou především: podprůměrné herecké výkony, nijak výjimečný scénář, závěr filmu, kde jakékoliv a jakkoliv udržované napětí přechází v nudu etc. Shrnuto a podtrženo: pokud chcete vidět kvalitní horor, pak na DŮM HRŮZY nekoukejte. Pokud však chcete vidět nenáročný „klasický béčkový horor“, pak DŮM HRŮZY není (zas tak) špatnou volbou. (16.09.2003)

První zhlédnutí u mého kámoše - milovníka hororů - s partou lidí z dob ZŠ bylo vcelku pozitivní a film se nám líbil. Bylo to asi tou jeho vymakanou technikou, kdy si připadáte jako v kině a bedničky všude možně vás při napětí a lekačkách dokáží dostat do varu. Po pár letech jsem měl možnost film vidět v televizi a velmi jsem se těšil. Zklamání bylo zřejmé, protože film není nijak výjimečný. Atmosféra na postarší televizi taky nic moc a samotný děj na mě už moc nezapůsobil. 45% (12.02.2009)