Monstrum

Seriál o takovém zmrdovi dobře natočený, ale čekal jsem hromadu oiginal záběrů, drastické natočené záběry na masakry. Vim že pro rodiny už to natočení nebylo jednoduché a zpracování je spíše o jeho životě a mluvení jak to všechno začalo a vzniklo. Jak píšu dobře natočené ale pro mě málo detailních informaci. Jinak jsem si to užil bohužel na světě jsou zrudy. (12.10.2022)

[82%] Vysoké hodnocení tohoto nového seriálu na netflixu mě přitáhlo a tak jsem se do toho směle pustil. O postavě Dahmera jsem doposud snad nic moc víc nevěděl, takže jsem netušil do čeho jdu. A jak jsem vlastně nakonec s tímto počinem čítajíc 10 epizod spokojený? Já říkám, že jsem. Evan Peters, který zde hraje ústřední postavu psychopata/sériového zabijáka a kanibala Jeffreyho Dahmera do toho dal snad všechno co měl! Opravdu prvotřídní herecký výkon. Vlastně zpočátku při prvních epizodách jsem si říkal, jaký je to jednoduchý koncept, ale ty konkrétní scény včetně skvěle zahrané postavy psychopata - to předčilo případné nedostatky ostatních aspektů. Jak tu tak na CSFD čtu, tak někteří píší, že to mohlo být víc brutálnější co se týče krve apod. Jenže mě to takto stačilo, že úplně do detailu jisté scény vidět nebyly, ale vlastně, když o tom nyní přemýšlím, tak jich i tak bylo dost. Hlavně ponuré a tíživé atmosférou to bylo dost. Navíc to působilo i dost nechutně, když jsem se vžil do toho, jak ty rozkládající orgány lidských těl páchly. Takže autentické to bylo až až. Tématika gayů je zde hlavním středobodem všeho. Takže je tu dost scén ohledně toho. Ne každý bude asi jásat, ale dost o tom. Do nějakých 7 dílů je to dost dobrý. I ten Jeffův vývoj od dětství. Jisté situace a časové období se v různých dílech prolíná, ale orientovat se v tom dá přehledně. Poslední 3 části jsou už takové doplňující, ale stále je na co se dívat. Ty důsledky na obětech, kterým Jeff poničil životy jsou působivé. Finální epizoda mohla být trochu víc ostřejší a zapamatovatelnější, ale ani s ní nemám problém - je to vlastně dle skutečnosti, ne? Takže co k tomu ještě dodávat? Veškeré vedlejší postavy mě snad bavily  možná až na tu Glendu ... Jeffův otec mě vedle něj bavil nejvíc. Maximální počet hvězd zde nedávám, neříkám, že si to budu pouštět často, někdy se k tomu možná ještě vrátím, ale bylo to fakt hustý, zneklidňující, takže raz asi stačilo. Těchto sociopatů běhá po světe určitě dost. Takže asi tak. (29.09.2022)

Může být pro NEobolševickou Televizi Flagrantně Liberálních Imbecilů a Xenokratů větší stimul ke slastnému mnutí všech pseudoasimilačních a pseudointegračních orgánů a k nechutně demagogickému globalizování statisticky naprosto nepodstatných událostí z minulosti na současný celospolečenský problém, než když nějaká zkurvená bílá huba vraždila černoušky? Jistěže může! A sice, když jsou ti negroameričané navíc ještě buzeranti. To je pak prostě totální orgáč! Čili, není divu, že po takovém skutečném příběhu skočili soudruzi od politruků jako slepice po NETFLUSu a k maximálně pěti epizodám, jinak zcela dostačujícím a snesitelným k vykreslení veškerých zrůdovitých Dámrových psychotrampot, přičinlivě a angažovaně přidali ještě jednou tolik BLMLGBT+ manipulativně účelového lkaní, jako obvykle na úkor například invalidů, slepců a dětí s rakovinou bez ohledu na rasu a pohlavní dezorientaci. Výsledkem je brutálně vatěná, úmorně rozplizlá až k posrání vleklá agitka o miloučkých a spořádaňoučkých homomouřenínech, z nichž by bezesporu byli doktoři, inženýři a světoznámí umělci, kdyby v rovněž veskrze spořádaných, mravných a čisťoučkých ghettových HIVklubech nenarazili na predátora. Agitka, kde známého masouna téměř vymazává naprostá osina v prdeli v podobě sice kurevsky labilní, ale patrně veskrze uvědomělé prdelaté čokofeministky, čokoaltruistky a čokomandelinky, evidentně strádající bez čokohada, jejíž jediným příkořím byl občasný smrad v bytě ze sousedovic kulinářských experimentů, ovšem polovinu stopáže tu řádí více než zdivočelý Luther King a zachraple vyřvává, jako by ji samotnou Džefry právě pomlel do karbošů a pod bitchem otrokáře rozházel po bavlníkové plantáži. (24.10.2022)

Jeff: „Prečo by som mal niečo nahovárať? Nezapadám. Som divný, otec.“ Fuj. Tak to bola ťažká práca dopozerať toto! Jeff je nesympatický vo všetkých svojich polohách a Evan Peters ho zvládol bravúrne. Ak náhodou počas prvých dielov počítate s tým, že prídete na to, kde nastáva v ľudskom mozgu skrat, aby sa z neho stalo zabijácke monštrum... Smola. Odpoveď neexistuje. Jena myšlienka v závere ma však zaujala. Keď pastor odpovedá Jeffovi na otázku, prečo je nás teraz toľko? Pastor sa zamyslí – vieš, predtým neboli diaľnice, dnes sa presunieš aj 2000 míľ, aby si zahladil stopy. Možno má svoj podiel WWII a Vietnam – otcovia sa vracajú traumatizovaní. Tiež máme rozmach voľne dostupnej pornografie, ktorá tu do 70tych rokov neexistovala. Na dokument o Dahmerovi ale nemám vôbec chuť. (13.10.2022)

Příběh Jeffreyho Dahmera jsem vždy vnímal jaksi osobně.. Jako tragický příběh citlivé a vnímavé lidské bytosti, která se z jakýchsi nejasných příčin svezla po klesající spirále až do nejtemnějších bažin existence, kde se zakázané fantasie, realita a noční můry kolektivního nevědomí společnosti setkaly v jednom neudržitelném a pro drtivou většinu lidí nepředstavitelném, mikrosvětě. Dahmer byl jedinečný, protože nebyl psychopat (alespoň ne podle klasických diagnostických nástrojů) a jeho případ otevírá mnoho nepříjemných otázek o temnotě v každém z nás.. Téhle sérii se dá vytknout mnohé. Od jakéhosi pokrytectví kdy tvůrci (i skrze scénář) proklamují, že nechtějí Dahmera povyšovat na popkulturní ikonu, přitom se Netflix dlouhodobě veze právě na vlně popularity fenoménu sériových vrahů. Přes ne úplně jasnou strukturu vyprávění (ty nahodilé skoky v čase působily spíše jako hra na efekt, než jako něco co by bylo důležité pro dějový oblouk). Až po ne úplně přesvědčivé roubování rasových motivů do příběhu. Navzdory těmto neduhům se ale seriálu podařilo nejen vystavět důstojný pomník obětem (minimálně z takové té přiblblé, akademicko-korektní perspektivy) a představit tento příběh jako vrstevnatou socio-psychologickou mozaiku, ale i (možná neúmyslně, nebo jen nepřiznaně) vykreslit Jeffreyho jako jednu z obětí sebe samého. Jako tragicky romantického antihrdinu, který se, ke svému zděšení, stal vším o čem tajně snil.. Úžasné jsou snad všechny dialogy Dahmera s otcem (který byl podle všeho v reálu komplikovanější osobou než seriál naznačuje). Peters hraje tak, že se z toho jednomu tají dech (ikdyž si nejsem úplně jistý jak se jeho interpretace kryje s reálným vystupováním J.D.). Cave-Ellisovský soundtrack doplněný hitovkou Please dont go, krásně tvoří náladu i atmosféru. Kombinace spíše krotkého vizuálu a explicitních zvuků je nápaditá a funguje překvapivě dobře. (28.09.2022)