Onegin
Režie:
Martha FiennesKamera:
Remi AdefarasinHudba:
Magnus FiennesHrají:
Ralph Fiennes, Liv Tyler, Toby Stephens, Lena Headey, Harriet Walter, Irene Worth, Martin Donovan, Alun Armstrong, Simon McBurney, Francesca Annis (více)Obsahy(1)
Lehkomyslný znuděný mladík Evžen Oněgin tráví svůj život na večírcích petrohradské smetánky. Po smrti strýce odjíždí na zděděný venkovský statek, kde se seznámí s oduševnělou kráskou Taťánou, která je Oněginem okouzlena natolik, že mu vášnivě vyznává lásku. Oněgin ji však chladně odmítá a odjíždí. Po letech se opět setkají. A tentokrát je to Oněgin, kdo vzplane spalujícím citem ... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (196)
Na to, že to je Rusko by the USA, tak je se to v jistém slova smyslu povedlo. Ačkoliv jsou tito herci skvělí do těchle rolí mi moc neseděli. Zbytečného člověka jsem jsem si představoval úplně jinak. ()
Obrazově je to krásné, ruský venkov, mlžný opar, bruslení na Něvě... Ale herci tu niternou melancholii i vybuchující jiskru ruské duše ztvárnit nedokáží. Oni jsou jenom tak nějak dramaticky smutní. ()
Přišel jsem na to, že platí jasná rovnice: Ralph Fiennes = kvalitní film. Na filmu oceňuji snahu po historickém realismu a preciznost Ralphovo sestry v roli režisérky. Mám důvod, proč nedám pět hvězd..krom záběrů z dobového Petrohradu a ruských jmen, nejde dost dobře poznat, že jsme spolu s filmem v Rusku 18. a 19. století. Typická ruská atmosféra se ke mně bohužel nedostala. Originál DVD nenabízí ruštinu jako možný jazyk, což považuji za škodu. Ocenil bych lepší hudební stránku.. ()
Klasický příběh o neopětované lásce, ve kterém role Oněgina padla Ralphu Fiennesovi jako ulitá. Skvěle mu sekunduje má oblíbenkyně Liv Tyler. Film je velmi dobře natočen a zejména vysoce hodnotím kameru. Závěrečná scéna mě dojala. ()
Jsem unešen. Naprosto skvěle laděná kompozice obrazu. Každý prostor, který byl zde vyzobrazen krásně potrhává vážnost dané scény. To vyzdvihuje film do výšin, které přerývají obal. Obal, kterého jsem se tak bál. Myslel jsem si, že to bude další nudný film z 19.století, ale ono ne. ()
Zdá se, že Ralph není jediný, kdo má v rodině Fiennesů talent... ;-) Natočeno to bylo pěkně, dobrá kamera, ještě lepší hudba. A Liv Tyler je tu opravdu překrásná. Jenom by to příště chtělo nějakou víc strhující ruskou klasiku, třeba Čechovova Racka nebo Annu Kareninu a se stejně kvalitním obsazením... ()
Z tohoto veledíla se dá podle mého filmově vytřískat víc. Ani můj oblíbenec R.Fiennes to nezachránil, zvlášt když po jeho boku byla L.Tylor, která se na tuto roli absolutně nehodí…za 60%. ()
Liv ta beranice slušela... ()
Načteno již dávno mám. V úctě chovám. Tuto adaptaci jsem však musela vypnout. Působí komicky. Tedy alespoň na mě. ()
Veliká krása. Ralph Fiennes i Liv Tyler hrají pouze očima, hudba je patřičně osudová, kamera krásně melancholická. No prostě adaptace, jak si ji představuju. Jen se podle mě trochu moc osekal děj (tipuji, předlohu jsem nečetl, napravím) a rozjezd je poněkud slabší. Víc výtek nemám. ()
Asi sa nestanem priaznivcom ruskej klasiky. Tu som na pochybách, ako sa dá takýto román dostať do jeden a pol hodinového filmu. Romantický dej ma veľmi nezaujal, ale milostné listy vo veršoch sa dobre počúvali. Rovnako dobre sa pozeralo na Tatianu a pri koncerte na jej krk s retiazkou a drobným materským znamienkom. ()
POvedená adaptace, která svým obrazovým pojetím celkově umocňuje a dokresluje Puškinovo dílo (výběr exteriéru, nasvícení scén a jejich atmosféra jsou naprosto v duchu romantismu). Ralph Fiennes opět dokazuje, že je PAN HEREC- neznám nikoho dalšího, kdo by uměl tak dokonale vše vyjádřit jen očima (ten jeho kukuč prostě miluju :)). ()
Jsem nadšená. Mám chuť vzít si knížku a začít to číst, prostě nádhera! ()
Ach ano, tady je to ach…. Liv Taylor coby Tatina je úžasná, Toby Stephens v roli Lenského perfektní a Ralph Fiennes alias samotný Oněgin – no tak k tomu mám lehké výhrady, ale dají se snést v mezích filmu jako celku. A ten je pro mě velmi zdařilý. Je na něm znát ženský rukopis režisérky (alespoň pro mě) a ten se mi líbí. Celé pojetí je srozumitelné, uvěřitelné a hlavně není ploché, což u produkce z Ameriky bývá pravidlem. Myslím, že hloubce a rozsahu Ruské duše se přibližuje (natož dotýká) opravdu obtížně, pro mě je cesta tímto směrem pozitivní. Zkusím zapátrat po nějakém ruském filmovém zpracování Oněgina. ()
Já nemám slov... Nejsem moc na hodnocení technických parametrů filmů, ale ta kamera! Celý film je pak naprosto úžasný. Liv je dokonale křehká, říkáte si že když se ji Oněgin dotkne tak se celou láskou rozpadne. O Ralphovi není třeba se zmiňovat, je skvělý jako vždy. Celá ta ruská tragická atmosféra na vás dýchá ze všech stran. Zážitek! ()
Těžko hodnotit bez přečtení knihy. Snad to jednou napravím. ()
Přestože se Britové snaží uhájit alespoň trochu té nenásilné evropskosti jak mohou, tak americký podpis je až příliš čitelný. Typická ruská dívka Liv Tyler? Ty interiéry a exteriéry, nevím, jestli se v Rusku vůbec štáb objevil, typuji to spíš na Británii se studiem a mimochodem nejtypičtějšího romantického hrdinu všech dob, melancholického, na osud spílajícího, toho, který má vše a nic a který navíc v předloze vlastní všechny typické znaky ruské smetánky(energie, rozervanost, vlastenectví, cit, žal, oheň v ledu), hraje naprosto nudný, prkenný a suchý Angličan. Hudba si na původní jen hraje, je to jak karaoke. Nejvíce na člověka působí originální verše(ještě aby ne), ale podstatu Martha Fiennes vůbec nezachytila. Když chcete dobře zpracovanou klasiku, musíte hledat lupou. ()
Klasickej příběh, velice slušný herecký výkony a bídná režie. Mohlo to bejt mnohem lepší. ()
Americký pokus ztvárnit ruskou klasiku nedopadl vůbec špatně. Knižní předlohu jsem sice nečetla, ale s filmem jsem byla spokojena. Líbily se mi výkony hlavních představitelů Ralfa Fiennese a Liv Tylerové. Je to emotivní příběh lásky lehkomyslného a zhýralého Evžena Oněgina ke krásné a zamilované Taťáně. Ve filmu se navíc podařilo navodit atmosféru daného prostředí. Vytkla bych pouze, že Taťána, ač je Ruska, píše svému Oněginovi dopis anglicky. ()
Před lety jsem byl na Oněginovi na dívadle a byla to nuda k posrání. Nedlouho poté jsem si řekl, že se kouknu, co na to halyvůd a nestačil jsem se divit, jak se dá příběh atraktivně zpracovat (aniž by ztratil na svém příběhu, poselství a vůbec uměleckých kvalitách). ()