Hranice života

Rozpovídám-li se o příběhu odehrávajícím se v tomto filmu, připravím dychtivé diváky o kouzlo.... jaké vlastně? O kouzlo vlastní interpretace. Mám svůj výklad a nechám si ho pro sebe, co kdyby to byl TEN špatný a co kdyby to byl TEN správný?! Stay je totiž z těch filmů, kdy podezříváme tvůrce, že ani oni neměli úplně jasno a baví se nad zahloubanými teoriemi diváků. A stejně tak, jak bude každá pravdivá i scestná, bude ve stínu svůdně zakalené atmosféry nedůležitá. Atraktivní herecké trio McGregor-Watts-Gosling odvedlo dobrou práci v přesně opačném pořadí. (17.03.2006)

„I dont know what is real anymore“ říká doktor Foster v poslední třetině filmu… Většina diváků se ztratí ještě daleko dřív… Stay je po všech stránkách psychotický film. Kromě hlavních postav, které jsou bez výjimky psychicky v nepořádku vstupuje princip fungování choré mysli i do formální stránky filmu. Střih Stay je postaven na prolínání, které dekonstruuje klasické vnímání prostoru a uvrhává postavy do chaotického světa bez jakýchkoliv prostorových souřadnic. Stejně tak chybí i spolehlivé souřadnice časové – prolínání minulosti s přítomností ústí ve zhoubnou všepřítomnou zacyklenost. Mimoto je napaden také systém označování pomocí jazyka, neboť ani jména nemají své stálé nositele. Forsterovi se podařilo vybudovat dokonale schizofrenní filmový časoprostor (přispívají k tomu i krátké kalhoty Ewana McGregora), otázkou je za jakým účelem. Pokud má být vyvrcholením chabá pointa, je Stay nesporným zklamáním; pokud jej divák bude sledovat jako „film o sobě“ bude pro něj Stay (zajímavým či nezajímavým) pokusem propojit kinematografii a psychiatrii. (10.11.2006)

Forster si zobral kúsok Lyncha, kúsok Aronovského, pridal veľa vlastného a dal vzniknúť vskutku zaujímavemu (príbeh) trilleru, ktorý si nielen svojím temným, snovým spracovaním vyslúžil piatu hviezdu a punc výnimočnosti. P.S. A Forsterove mystifikácie (keď už chcete s Lynchom zrovnavať) ma bavia oveľa viac. Asi niesom ten správny cinefil, ktorý pri čajíku, v cigaretovom opare a pri slabom svetle, s intelektuálmi mudruje o neexisujúcich kľučoch k dielu. Lynch pre blbých. (11.08.2006)

Kdesi na pomezí mezi něčím, ničím a čímkoli jiným se odehrálo cosi, co se pravděpodobně ani neodehrálo a přesto se o tom kdosi rozhodl natočit film. Kvůli mně to tedy dělat nemusel, protože se přitom zcela ponořil do světa depresí, ve kterém zábava nemá žádné místo a takové filmy mi žádných z mých psychiatrů nedoporučil. Ještěže jsou všichni mrtví a já mám na dobu jejich smrti neprůstřelnou alibu, kterou mi nikdo nepotvrdí, protože se nikdy nestala. (28.12.2014)

Začínám přicházet na chuť filmům Emana McGregora, jehož poslední filmy mě zaujaly, jak BIG FISH, THE ISLAND a teď STAY. Ale k filmu, který je opravdu zamotaný jak časově tak dějově. Hlavní hrdinové nemůžou rozeznat co je skutečné a co ne, vás film stáhne sebou a nevíte to také, trápí vás to a štourá v hlavě. Čekáte na další a další scénu, která je vám podávána jako jedna indicie za druhou a vy se to snažíte spolu s doktorem Samem dát dohromady. Zjistíte, že čas neplyne tak jak by měl a některé věci se opakují, některé dny se opakují, stejně tak lidi které Sam potká. Nevíte co je pravda a co skutečnost, jste z toho zamotaní a doufáte, že se vše vysvětlí. Ale máte na to čas do soboty do půlnoci ( toho filmového ). Tím jste stresováni a nedokážete se koncentrovat, všechny scény berete jedním dechem a vůbec, zapomenete na všechny vaše problémy, zapomenete že se díváte na film. Konec mě ale ještě více zamotal, vrátil se prakticky na začátek filmu, takže vše začíná nanovo, ale úplně jinak, takže život poběží dál, ale zcela jinak pro všechny kteří se motali kolem bouračky …. (06.11.2006)