Režie:
Takaši ŠimizuScénář:
Takaši ŠimizuKamera:
Tokušó KikumuraHudba:
Širo SatóHrají:
Megumi Okina, Misaki Itó, Misa Uehara, Jui Ičikawa, Daisuke Honda, Jódži Tanaka, Kandži Cuda, Júja Ózeki, Takako Fudži, Hirojuki Jokó, Miho FudžimaObsahy(1)
Dobrovolná sociální asistentka Rika Nishina (Megumi Okina) je požádána, aby přišla zkontrolovat jednu starší paní do jednoho domu, ve kterém se kdysi stalo něco strašného. Rika se tak zkříží s místní tajemnou kletbou nenávisti a musí přijít na to, co je ta kletba zač. (HanzoBureshi)
Videa (1)
Recenze (208)
Po 18 rokoch od vzniku filmu mi už pripadá, že tento štýl strašidelného rozprávania je už trochu out a podobným spôsobom budované napätie, končiace vždy pohľadom na ducha s patričným zvukovým doprovodom skrátka už nefunguje tak, ako keď sme toho ešte neboli prejedení. Chlapec s nabielo namaľovanou tvárou ma vystrašiť nedokázal a mal som občas pri ňom pocit, že sledujem Scary movie. A keď sme pri tejto sérii, tak osobne už po trojke a štvorke nedokážem brať japonské horory z prelomu storočia až tak smrteľne vážne. Scenár je ale vymyslený dobre, rozdelenie do kapitol a prekvapenie na záver duchársku báchorku oživili, len som mal v tých postavách predsa len trochu bordel. ()
Zrovna když si to u mě Takashi Shimizu dost pokazil prvním zpracování Ju-On a ještě pochybnějším Rinne, dostala jsem se k tomuto jeho remaku a po shlédnutí jsem byla velmi příjemně překvapená. Větší finanční obnos a trochu jiná dějová koncepce udělaly své a Ju-On: The Grudge se zařadil mezi ty nejlepší japonské horory, které upoutaly pozornost západního diváka. Strašáci se od první verze nezměnili, ale působí teď mnohem děsivěji (scéna s Kayako na schodech je o x řádů lepší). Nevýrazné hlavní postavy prvního pokusu byly redukovány na pár docela sympatických protagonistů a děj se taky už tolik nevleče. Jedna z nejlepších japonských duchařin. ()
Jeden ze startovních bodů asijské duchařské ("vlasové") vlny. Jednoduchý příběh vypráví o hrůzných zločinech, kvůli nimž na příslušných místech zůstává zhmotňující se nenávist obětí. Ta na sebe přebírá podobu duchů zavražděných, jejichž bílá barva, vytřeštěné oči, charakteristický hrdelní zvuk a především všudypřítomné černé vlasy se staly trademarkem nejen téhle série. Na každého to nefunguje, každopádně v Nenávisti najdete celou řádku už klasických a často napodobovaných lekaček či děsivých scén - zhmotňující se duch na monitoru bezpečnostní kamery, postava zahalená závojem černých vlasů vynořující se ze dveří, zdeformovaná plazící se mrtvola nebo ruka ve vlasech. Takashi Shimizu si zkrátka stvořil vlastní recept, podle nějž už několikrát namíchal nepříjemnou duchařinu, založenou na audiovizuálních vjemech a úspěšné snaze sázet do pozice hrůzna relativně obyčejné věci. Někdo někde nepřirozeně pomalu jde, zírá, stojí... Tenhle koncept se poměrně rychle otupil, ale krátce po shlédnutí jsem míval husí kůži z každého druhého pohybu, který jsem kolem sebe zaregistroval. Mimochodem, moment, následující v bytě po nehezké události s televizí, v němž tvůrci znesvětí i nejbezpečnější divákův úkryt před hororem, je pěkně sviňská podpásovka! ()
Čistokrvný duchársky horor v najlepšej japonskej tradícii, pri ktorom tuhne krv v žilách. Príbeh, v ktorom pravdu o záhadnej vražde, ktorá spustila kolobeh úmrtí a zmiznutí hľadá divák sám. Forma zdanlivo oddelených príbehov je výborná a Shimizu schválne ich nechronologickým usporiadaním vyvoláva chaos a necháva zmäteného diváka tápať, pričom záverečný twist je príslovečnou čerešničkou na torte. Ľahký nábeh na 5*. Film som videl po polnoci a nevedel som po ňom zaspať. 80% ()
Nenávist...největší bomba kterou kdy Japonsko natočilo (spolu s Jamambou). Když jsem tenhle horor viděl poprvé tak po dokoukání filmu jsem si říkal že není špatné mít rozsvíceno a nemyslet na to že mám půdu a na ní schody a že tam určitě nemám rozsekanou Kajako která si pro mě už jde...no šílené já z toho byl vykolejenej víc než by byl japonskej rychlovlak na našich ČD...atmosféra snímku je dokonalá a jelikož v době když sem to viděl poprvé jsem neznal Ju-On 1 a 2 z roku 2000 tak to pro mě byl i zcela novej druh hororu..jasný duchařina ale japonsky pojatá duchařina to je něco úplně jiného než duchařiny zbytku světa takže jsem prostě zíral jak tele na nové vrata a napadlo mě že když se chce někdo zbavit maželky tak nasekat jí na kousky není tak dobrej nápad jak se na první pohled masákovi může zdát...jeden z nejlepších hororů co jsem kdy viděl ()
Galerie (17)
Zajímavosti (19)
- Dom, v ktorom sa točili scény, bol skutočný (žiadne zostrojenie na pľaci). Filmová séria sa stala populárnou, a tak sa z tohto miesta stala turistická atrakcia. Dom bol zbúraný v roku 2019. (Pat.Ko)
Reklama