Střepy v hlavě

Mnohí tu spomínajú horor MIRRORS. A vskutku, nieje THE BROKEN len iný pohľad na ten istý námet? Vlastne, je to aj tak jedno. Žánrovka, ktorá vsádza na tajuplnosť deja, takmer úplne v ňom absentuje krvavá stránka tohto žánru a ktorej režisér to s hľadáčikom vie viac, ako dobre. Len tá záverečná pointa...no posúďte sami. (17.02.2015)

Dobrých hororov je už ozaj málo a tak som za málo čo vidím šťastný ako z hodiniek ktoré som dostal od krstného otca na prvé sväté prijímanie. Neskutočne sa mi páčila tá tichá atmosféra a nápad akým spôsobom sa príbeh vyvíjal. Síce ma tento horor nijak extra nevystrašil a nie je to typické psycho, no ja som si v tomto filme našiel čo som chcel. Odporúčam pozerať v noci. Pokiaľ bývate v paneláku a chodia vám popod okná MHD-ečká, účinku sa to zrejme minie. (19.09.2011)

Budování atmosféry od nečekaného rozbití zrcadla je slušné. Takřka neustálé napětí, docela dost mrazivá atmosféra, fungující lekačky…a také soustavné odpírání vodítek divákovi, tvůrci s ním rozhodně nehrají fér hru (vždyť třeba i takový „hloupý“ rozhovor doktora s rodinou po nehodě publikum neslyší). Jenže největší podraz je závěrečná pointa…a musím bohužel konstatovat, že tak hloupé, nedomyšlené a neuspokojivé „vysvětlení“ už jsem dlouho neviděl. Velmi dobrý dojem ze zbytku filmu totiž konec opravdu hodně kazí. A když si k tomu člověk přičte „některé“ postavy, co v divákovi vyvolávají spíš zklamání/výsměch než děs a nezvládnuté detaily (kupříkladu do očí bijící figuríny v autech, ty snad ani nebyly potřeba, ne?), hodnocení padá strmě dolů, a to až na průměr (žádnému žánru neodpouštím zpackaný konec, ale u hororů/thrillerů to platí v mém případě dvojnásob). (20.07.2014)

Slastně pomalý mysteriózní softhorror s klidnou a pečlivou kamerou, pohledným vizuálem, působivou zvukovou stopou a krásnou Lenou Headey, které to s krvavým očičkem slušelo ještě víc než obvykle. Takže forma bez jediného kazu. Lehoulince lynchovský příběh mě taky hodně zaujal, je to přesně ten druh introvertních surreálních(*) příběhů, které mám tolik rád. A jako bonus jsem si rozšířil své znalosti psychických poruch o Capgrasův syndrom, což je fakt hodně zajímavá záležitost. Takže mi nezbývá než pětit, velepříjemný a meditativní filmový zážitek. Škoda jen, že s tak krátkou stopáží, vždyť zápletka nabízí spoustu dalších možností pro rozšíření scénáře. Jediná moje výtka patří (výborné) scéně s dvojnicí v koupelnovém zrcadle, která je bezostyšně obšlehnutá z Below (2002), nebo o rok mladšího korejského Geoul sokeuro / Mirrors. (*Já bych nejradši napsal 'surreálných', ale údajně je to správně takhle.) (14.05.2015)

Tak především díky závěru jsou mé pocity trochu rozporuplné. Klasických lekaček zde není mnoho, což by ani nevadilo, protože vše je provázáno zvláštním napětím. Po celou dobu nemáte tušení voco vlastně gou, to je taky dobře. A když postupem děje do sebe jednotlivé střípky příběhu pěkně zapadají, říkáte si, co se asi může zkazit. Až do onoho konce, kdy jsem si připadal jako totální idiot. :-) Myslím si, že zase tak blbý nejsu, ale tohle jsem vážně nepochopil. I tak ale Broken se slušnou atmosférou, kamerou a TICHEM... 70% (18.07.2009)