Uvnitř tančím

Tak často ten film na Cinemaxu dávají, že se z něj stal hned 101. nejlepší. Dle mého názor, neprávem! Zase takový bomba to není. Nejen, že je to místy nezáživné, ale to vydírání je nepřehlédnutelné. Hvězdičku za jakš takš slušného McAvoye, druhou za název a tu třetí jen tak, abych nevypadal jako úplný bezcitný hovado. (15.04.2008)

Kdepak, kdepak, tohle nemá v top 200 vůbec co dělat. Neříkám, že je to vyloženě špatný film, ale já jsem tomu nevěřil ani kolečka od vozíku, natož aby ve mně vzplanuly nějaké silné emoce. Ke všemu mi vadí, když samotný námět filmu vybízí k vysokému hodnocení, vždyť jsou tam chudáci na vozíčku, to nelze hodnotit jinak. Taky s nimi soucítím, to je jasné, ale tohle prostě nebylo tak úžasné, jak se to tu servíruje. Ono taky zahrát člověka na vozíčku není nic jednoduchého a tihle chlapci teda zrovna přesvědčiví nebyli. Romola se mi líbila, chvílemi jsem se i zasmál, ale o nějakých emocí tady nemůže být ani řeč. Bohužel :( (16.01.2010)

Cože??!! 131 nejlepší film?? Ani omylem. Zase jsem šlápl vedle a opět je ve dvoustovce film, který tam nemá absolutně co dělat. Tohle je uměle naivní sladký kýč velký jako vrata, snažící se vymáčknout nějaké emoce a ani to se mu bohužel nedaří a vyznívá to hrozně směšně. Na co si to tvůrci hrajou? Další film u kterého jsem se těšil až dosáhnu závěrečných titulků. Pokud můžete, vyhněte se tomuto filmu velkým obloukem. (17.04.2009)

Člověk se na to musí koukat s otevřeným srdcem dokořán, pak si to náramně užije. Uvnitř tančím je příběh trochu uzavřeným a zvláštním, a právě proto je tak úspěšný, nebo tedy mé srdce si získal absolutně a dokonale. Pět hvězdiček je totiž na tento film i tak málo, a to řikám málokdy. Hudba do něj zasazená naprosto výborně vyniká a ukazuje, jak člověk dokáže nevídané věci vnímat trochu jinak a hlavně s nonšalancí a galancí. Uvnitř tančím je příjemný příběh, který není zlý, nemá v sobě zlé stránky dramatických příběhů, je jen otázkou síly osobnosti a vzdorování sama sebe. Příběh tedy po celý film plyne a rozhodně nijak špatně neztroskotá, jen tak plynně uplyne a člověk vlastně pozná, že koukal na docela milý příběh, který skončí na jednu stranu hezky, ale na druhou smutně. Počáteční deprese vymizí a divák pochopí, že ne všecko může skončit tak špatně, jak se na první pohled zdá. Moc příjemný film. (12.09.2008)

Vlevo ode mě se brečelo, vpravo se obdivoval plakát Slipknot na zdi Roryho pokoje, uprostřed já: střed všech emocí a tančící uvnitř. Zjistil jsem, že nejde o pocit totální skleslosti, který by vás měl utvrdit v názoru, že lidi na vozíčku těžší to maj, ale o pocit vůle k životu a k pochopení. Ti dva klucí neměli to, co chtěli (jeden svobodu, druhej vysněnou lásku), ale jejich přátelství bylo, díky bohu, pevný jako skála. Ten film možná balancuje na hranách kýče, ale taky je kurevsky silnej. A právě v tom mém střdobodu, v tom závěru, kdy se všechno kupilo, jsem si řek, že uvnitř tančím! (05.12.2009)