Expendables: Postradatelní

Soundtrack Brian Tyler: 1. The Expendables [3:25] ,2. Aerial [2:57] ,3. Ravens and Skulls [4:51] ,4. Lee and Lacy [2:14] ,5. Massive [3:25] ,6. The Gulf of Aden [6:57] ,7. Lifeline [4:30] ,8. Confession [2:56] ,9. Royal Rumble [3:43] ,10. Scanning the Enemy [3:47] ,11. The Contact [1:32] ,12. Surveillance [3:27] ,13. Warriors [3:48] ,14. Trinity [4:19] ,15. Waterboard [3:03] ,16. Losing His Mind [2:37] ,17. Take Your Money [2:42] ,18. Giant with a Shotgun [3:58] ,19. Time To Leave [1:55] ,20. Mayhem and Finale [5:48], (14.06.2011)

JJ, vzpomínka na osmdesátky! Kurva, to byly léta! Chtěl bych je zažít, ale ne tady s Michalem Davidem, ale pěkně v USA se Steloušem a Švarcíkem, a super americkou hudbou z 80. let! Ti dva budou vždycky bohové akčních filmů. Jsem rád, že už se podařilo je nacpat do jednoho filmu, i když jen na malou chviličku! (03.04.2011)

Nejlepší letošní nakopnutí zpět do osmdesátek, kdy šel z akčních hrdinů přirozený respekt, protože pro svaly neprošli dveřma, kdy jednočlenné armády rozpoutávaly své soukromé války, a kdy se vykostění padoucha pointovalo ultrasuchou hláškou. Od úvodního nočního záběru se siluetou komanda v gumovém člunu (který jste mohli v kině vidět naposledy snad ve dvojce ŽHAVÝCH VÝSTŘELů před sedmnácti lety) a Lundgrenova následujícího "varovného výstřelu", je to všechno zpátky. Celá moje puberta strávená přepínáním mezi SMRTONOSNOU PASTÍ na Nově a soubežně běžící SMRTONOSNOU ZBRANÍ na jedničce, ve snaze vychytat z obou ty nejlepší scény. To vše se vrací díky téhle nesmírně pohodové variaci na čtvrtého RAMBA, v níž si Sly podává ruku s novou generací a symbolicky jí přenechává největší a nejhlučnější kanón. A kde nejlepší přestřelka je paradoxně ta verbální v kostele, kterou Sly a Arnie završují léta vzájemného pošťuchování ve svých filmech tváří v tvář. Stejně jako když se přepíná mezi jednotlivými bitkami a člověk v každé nadšeně poznává nějakou z akčních hvězd. To pak člověk odpustí i tu Slyovu nešťastnou snahu jít v nápaditých akčních scénách s dobou a kamerově a střihově je kurvit. Takže ještě jednou - ženské se nebijí (a už vůbec neznásilňují), chlapské přátelství nade vše a nikdy není pozdě udělat (aspoň jednu) správnou věc. Nálet smrti! (21.08.2010)

Ultimátní akční námrd (RAMBO IV) se nekoná, tentokrát je to 'jen' akční námrd. Sehraná superžoldácká minijednotka se pod vedením fotráckýho Slye zaplete s kurvama okupujícíma jeden jinak mírumilovný ostrůvek. První 2/3 filmu jsou ne úplně na plynulo slepeny, ale krom kecání předvedou spoustu srandy a pohybu. Výborný je lodní začátek, legendární setkání v kostele, Statham na rypáku letadla, brutálně lámací ničení nepřátel o zem, vzpomínající Rourke, prakticky každá sekunda s výtečným Lundgrenem. Ale bohužel to nedrží stoprocentně pohromadě - i vzhledem k vysokému počtu zájmu hodných postav by ta půlhodinka navíc bodla... Finále už naproti tomu drží hezky při sobě a je prakticky nepřetržitě akční, ale zase mi nenabídlo tolik nářezových chvil (vlastně jen ta Crewsova nadílka). Takže asi malinko ubrat na zběsilosti (té kamerové včetně, což platí pro celek). Jinak: digitální krev mě nakonec neprudila/ na straně žen a záporáků to chtělo trochu posílit. Že nedám 5 hvězd se samo o sobě rovná mírnému zklamání, ale v žádném případě to neznamená nespokojenost. EXPENDABLES jsou radostným oprášením té nejlepší jednoduché old schoolové akce, kde je hrdina drsňák-namakanec, hláškuje a s ničím se moc nesere. S tím rozdílem, že tady už to samo sebe bere s humorem, nikoli smrtelně vážně. Do kina zajdu ještě jednou, teď prosím ať je z toho série! P.S. druhá projekce, zábava šla dolů, ale o něco více jsem pronikl do té závěrečné akce (19.08.2010)

Ve světě akčních pohádek nehledí se tolik na zákony fyziky, psychologie, medicíny, ekonomie, geografie, umění válečného a gramatiky. I já zvládnu pochopit, že míra hrdinství roste se svalovou hmotou, počtem zabitých nepřátel, počtem zničených budov a objektů vůbec, počtem výbuchů, objemem plamenů a se zkracující se vzdáleností, na kterou je zabíjení prováděno. Každý ví, že v takovém univerzu je pistole kontaktní zbraň a samopal chrání intimní prostor. Budiž, proč ne... Abych však ocenil zručnost a nadlidskost hlavních hrdinů, rád mám přehled o jejich akcích, vychutnám si plynulost a návaznost pohybů těch bojových organických strojů. Mám však šanci tam, kde záběr "pif-paf-puf-pif-paf" je vystřídán záběrem na několik klátících se chlapíků? Nooo, moc asi ne. Postradatelní jdou mnohdy ještě dál, zdá se, že nabízejí záběr "pif", záběr "paf", záběr "puf" a zase "pif", záběr "levý hák", záběr "pravý hák", záběr "kravata", zaběr "zvedák". Než jsem pochopil, kdeže se to ta akce děje, již jsem se na ni díval odjinud. Nebo v té automobilové honičce... bylo pro mě těžké poznat, v jakém pořadí ta auta vlastně jedou a jestli se náhodou navzájem neztratila. Podobne negativní pocity ve mně budilo, když mi film laškovně sděloval: "Pozór, dělám vtip." Myslím, že to není legrační, že chce být Arnold prezidentem. Spíš bude smutné, až se jím stane. A co je to vlastně za žoldáka, že jde na nějaký pralesní ostrov zachraňovat zbytky svojí duše? To zase jistě byla nějaká odkazová taškařice, která říká milovníkům žánru: "Taky to mám rád, chlape." Nebo tu Rourkovu zpověď mysleli vážně? Nu, jistě se dostane do nebíčka, za takové věrohodné pokání. Ale tak... vybuchovalo to občas pěkně, třebas na tom molu. Svalnáči byli tak mohutní, že se kolikrát ani nevešli do záběru. Jet Li se vešel a občas byl i vtipný. A potěšil mě ten odkaz na film Na samotě u lesa. Ta jeho hláška: "Tebe bych, Dolfiku, vždycky přepral," odjinud jistě nebyla, hotový děda Komárek. Mělo to něco do sebe. (19.08.2010)