Bojovník

Filmy ze světa boxerského ringu se těší moji oblibě už od dob, co jsem viděl poprvé Rockyho, tudíž každý snímek z tohoto odvětví, který se mi zdá být zajímavý, si nenechávám ujít. Bojovník (nechápu překlad názvu Southpaw) příjemně kombinuje svět boxu s drogami, rodinným zázemím, hledáním hodnot, péči o dítě a vyrovnáváním se se ztrátou bližního. Jake Gyllenhaal mě překvapil svým pojetím boxera a zároveň mi potvrdil, že je solidním hercem. Forest Whitaker tradičně nezklamal a potěšila i Rachel McAdams a Naomie Harris. Southpaw umí zaujmout nejen sportovní tematikou, ale také tím, jak vkusně umí zahrát na city, přičemž to nepůsobí lacině a vyděračsky. Pro mě jednoznačných 5*. (15.10.2015)

Rutinně natočená směska všemožných boxerských klišé a pouťových rodinných hodnot, plná velmi solidních otřesů prázdných lebečních dutin agresivních, vypatlaných lopat, která podobně jako Roky Brambora rozhodně nikterak neurazí. Naopak. Naprostým klenotem celého filmu je zhruba čtyřicátá minuta, kdy traumatizovaný trenér Les Bílober, sveřepě bojující se svými vnitřními démony, s vševědoucím pohledem retardované poloopice ukázal na svou pěst a krutohustě zamentoroval: „Box není o tom, co máš tady!“. Načež si zaťukal na hlavu: „Je to o tom, co máš tady! Box je úplně jako šachy!!!“. Ihned mi kdovíproč naskočila představa, jak vysolárkováný, pokérovaný portorikánský vymaštěnec v trenkách brutálně rozbíjí na charitativním šachovém turnaji mongoloidních dětí držku sýrově bílému Karpovovi ve špatně padnoucím obleku poté, co mu Anatolij dal ponižující mat druhým tahem, protože si náš milý, spravedlivě rozzlobený šachující rohovník patrně „yntelechtuálním omylem“ rozestavěl před otevřením pěšce do rohů a na kostce mu navíc ne a ne padnout šestka. Dusivý smích mě nepřešel až do konce filmu, tudíž tomu prostě musím přichechtat jednu nad průměr za prodloužení života. Nedá mi to vás závěrem ukrutně nepoučit, a tudíž se dnes loučím nezpochybnitelným moudrem roku, přesně dle výše uvedené obskurní logiky: „Astrofyzika je úplně jako kopání kanálů!“. (07.09.2015)

Takmer na úrovni FIGHTERA s Baleom. Zamrzí akurát slabšia stredná časť, kde hrdinovi dlho trvá, kým si to v hlave urovná (chápem, ze v živote športovcov sa určité dilemy a typy osobností opakujú, ale od moderného filmu očakávam väčšiu vynaliezavosť ako zobraziť x-tý krát videný pád na dno). Začiatok a záver fajn, vrátane napätia a emócií... CREED je o niečo lepší a živší (komerčnejší) film... (31.12.2016)

„MUSÍŠ ZŮSTAT V KLIDU, V KLIDU! TOHLE JE TVŮJ SVĚT. JE TU TVÁ DUŠE. BŮH TĚ SLEDUJE. TVÁ ŽENA TĚ SLEDUJE. JÁ TĚ SLEDUJU. TVÁ DCERA TĚ SLEDUJE. NENECH TOHO CHLAPA, ABY TĚ OVLÁDAL…“ /// Sonda do nitra boxera, kterej prodělává očistu duše. Tihle chlápci, bušící hodiny do pytle, nejsou žádní Ajnštajni a jejich život spíš než rozum, ovládaj emoce. Po Slídilovi tak Gyllenhaal znova předvádí koncert plnej emociálních výlevů a poruch chování. Film bych rozdělil na čtvrtiny. Ta třetí mě zklamala. Sice těží z mentorování Foresta Whitakera, ale trochu zbytečně příběh natahuje a zdržuje. Přesto je Fugua frajer. Z rutinního scénáře, kterej posílá boxera na cestu tam a zase zpátky stokrát viděným způsobem, vymačkal nejen parádního Gyllenhaala, ale hlavně pocity, kterým rozumím. Dokázal mě vtáhnout do děje a získat si vztah k postavám. Jasně, jsou lepší boxerský filmy, ale tenhle má Gyllenhaalovo charisma! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zjistím, že zastavovat rány obličejem se jako obrana nepočítá. 2.) Na filmy koukám kvůli Gyllenhaalovi. A soundtracku. 3.) Thx za titule „SneakyT“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (08.09.2015)

Existuje několik typů herců. Pro nás je důležité zařazení do škatulky těch, kteří si přijdou na plac odehrát to své a na ty, kteří své roli podřídí i své vzezření a zkrátka roli věnují větší přípravu. Novým Christianem Balem v tomto ohledu se už nějaký čas snaží stát i Jake Gyllenhaal, dříve ořezávátko pro jakoukoliv postavu, dneska herecká ikona první velikosti, která se díky své píli snaží přesvědčit filmové fanoušky, že mu byl do vínku kromě sex-appealu, a v tomto případě i hordy svalů, skutečně dán i filmový talent. Vybírá si projekty, kde může skutečně prokázat, co všechno v něm je a Southpaw je rozhodně jedním z nich, jemuž český název Bojovník kupodivu velice sedí, jelikož dle očekávání Billy Hope svádí větší boj vlastně mimo boxerský ring, než přímo v něm. Ačkoliv boxu příliš neholduji, snímků s touto tématikou jsem již viděl více než dost a dle mého skromného názoru říkám, že úvod filmu se po stránce nějakých těch boxérských rituálů před zápasem velice vyvedl a kamera ze všech úhlů umně snímá souboj dvou boxerů. Dále už "jen" film až do finále s archnemessis ždíme emoce, jelikož se hlavnímu hrdinovi ve velmi malém intervalu stanou všechny myslitelné i nemyslitelné problémy, co by nikdo nechtěl asi zažít. Zjevně to funguje, uvědomělá slečna vedle mě při jedné emotivní scéně začala vzlykat a zřejmě i někdo s emocemi na úrovni kamene dospěje k názoru, že dávkování napětí a jisté sounáležitosti k mistrovi světa v boxu a zároveň zlomeném otci funguje na výbornou. Místy jsem pochyboval o režijní preciznosti Antoinea Fuquy a říkal jsem si, že to občas přecijen žene příliš přímočaře na jistotu v domnění, že takhle to zkrátka stačí. U Jakovo předchozího snímku Nightcrawler jsem přesvědčený, že tam povedlo napětí dávkovat o něco nenásilněji. Nic to však nemění na tom, že i tento kousek se rozhodně všem zúčastněným bude ve filmografii tyčit ještě dlouho a řekl bych, že kdekomu sedne mnohem více. Spoiler : Ta smrt Rachel McAdams byla skutečně divná, lépe řečeno možná fungovala lépe na papíře, ale do filmu byla převedena dost násilně a pro mě i dost wtf. PS : Velká pocta Jamesi Hornerovi...70%...[21.7.2015_ČSFD projekce_Lucerna] (22.07.2015)