ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Do jednotky těžkooděnců infiltruje praxí a úctou nepolíbený zajíc, který se snaží ve svojí nové jamce všemožně zapadnout, aby nakonec po krysím způsobu vzdoroval určitému myšlenkovému kvasu, který v azurově opřilbených hlavách nebezpečně bují zhruba jako maminovské špeky v pase mých kdysi výstavních spolužaček. Stefano Sollima, a pojďme mu na chvíli slepě věřit, vykresluje Řím, jak ho ze sluníčkovatých turistických kartinek asi neznáte, latentně feministický, bez jasné národní identity, morálně vachrlatý, trochu multikulti. Na základě průsernatých zpráv zevnitř (TV aj. mediální mrdky) i zvenčí (štrapáce jejich rodin) začínají emoce na bengárně bobtnat a vařit jako v papiňáku. O to smutnější je, že film de facto končí v době exploze... (15.07.2012)

Tenhle film jsem objevil úplnou náhodou - link byl u filmu o mlácení mladých komunistů na sjezdu G8 v Janově. A velice milé překvapení. Hodně lidí tu zmiňuje Tropa de Elite. A docela to sedí. Parta drsných, špatně placených chlapů, která se v rámci, ale i mimo rámec zákona vypořádává s kdejakou špínou... Jenže Brazilci ve filmu natvrdo říkají, že narvat vagabundovi na hlavu igelitovou tašku a pak ho zneužít koštětem je vcelku ok. Italové pořád ještě přikyvují jen tak nějak napůl a občas vztyčí prst, jakože něco už je fakt přes čáru, nicméně divákovi celkový závěr nepodsouvají a je jen na něm, co si vybere jako správné. Pro lidi, co mají rádi násilné filmy, je tohle "must see". (26.01.2013)

Italské snímky mě začínají čím dál tím více bavit, proto jsem si ACAB musel hned pustit. Asi jsem čekal něco více, ale po technické stránce perfektní řemeslná práce. Ono očekávat nějakou nadstavbu by bylo možná až příliš. Normální lidé asi nemají nějakou jasnou předtuchu, jak to chodí po vyhrocených zápasech, kde se snaží oba tábory fanoušků na sebe vlítnout. No a film nám přibližuje ty zúčastněné, kteří mají za úkol stát mezi nimi a samotné davy uklidňovat. Jestli pořádkové jednotky v Itálii mají fakticky takovou ubohou výzbroj, tak mi je jich docela líto. Ono obušky jsou v pohodě do té chvíle, než protivníci vytasí různé nože či nedejbože střelné zbraně. To se toho pak moc nezmůže. Po stránce herecké velice podařené, jednotlivé osudy všech čtyř hlavních hrdinů dokázaly docela strhnout. Dojde i na vypjatější situace, kde se násilím nešetří, přesto nemůžu jít s hodnocením výše. Film se podařil, ale podle mě ani neměl šanci nějak zazářit. Za mě dávám 65 % (20.10.2018)

Dost jednostranně pojmenovaný film přináší vlastně docela dost objektivní náhled na problémy v Itálii, které ale univerzálně nejsou jenom problémy právě v Itálii, ale v celé Evropě. Kolikrát jsem v tomto filmu našel problémy i naší země. Kolikrát jsem nad tímhle filmem přemýšlel a kolikrát jsem se nemohl zbavit dojmu, že za všechny ty globální problémy si může člověk sám. Systém nám to takhle bohužel nastavil. Vše řídí námi vytvořené zákony a začíná se zapomínat na lidskost a emoce s nimi spojené. Nechci přemýšlet nad tím, kam tohle všechno jednou zajde... (28.07.2013)

Všichni kdo od toho čekají podobný zážitek jako v Hooligans, tedy výborný film z fotbalového prostředí a fanoušků, okamžitě ruce pryč, protože o tomhle tam jde v úplně v poslední řadě. Bohužel jsem nečetl komentáře a jako vášnivý fanoušek se nechal zlákat názvem filmu, který se autorům asi jako jediný povedl :) V podstatě je to o bordelu v Itálii a čtveřici policajtů, kdy jeden má problém se svým nevychovaným synáčkem, druhý se ženou, třetí sám se sebou a čtvrtý s vystěhováním z bytu. Neskutečna utahaná nuda, tohle už nikdy víc. Chybami se člověk učí :) (31.07.2013)